Johann Liebieg byl textilní průmyslník, zakladatel liberecké firmy Johann Liebieg & Co., ze které po válce vznikla Textilana. Narodil se 7. 6. 1802 v Broumově v rodině soukeníka a do Liberce přišel v roce 1818 jako tovaryš. Za necelé půlstoletí vybudoval podnik s přádelnami, které měly přes sto tisíc vřeten, v roce 1868 se stal baronem a zemřel 16. 7. 1870 ve Smiřicích.
Profil sleduje cestu od obchodu s módním zbožím k největším přádelnám na evropském kontinentu, Liebiegovo podnikání mimo textil i jeho železnici do Žitavy. Věnuje se také nástupcům: synovi Heinrichovi, sběrateli umění, a vnukovi Theodorovi, který dovezl první automobil užívaný v českých zemích, i konci rodinné firmy po roce 1945.
Ve zkratce
- Johann Liebieg se narodil 7. 6. 1802 v Broumově a zemřel 16. 7. 1870 ve Smiřicích.
- V roce 1828 koupil v Liberci tovární areál, základ pozdější Textilany.
- V roce 1865 měl přes 100 000 vřeten, podle NDB největší přádelny na evropském kontinentu.
- Získal koncesi na železnici ze Žitavy do Liberce.
- V roce 1868 byl povýšen na barona.
- Vnuk Theodor dovezl do Liberce první automobil užívaný v českých zemích.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Narození | 7. 6. 1802, Broumov |
| Úmrtí | 16. 7. 1870, Smiřice |
| Otec | Adam Franz Thomas Liebieg, soukeník |
| Vzdělání | vyučený soukeník |
| Manželky | Marie Therese Münzberg, Marie Luise Jungnickel |
| Děti | patnáct až šestnáct |
| Firma | Johann Liebieg & Co., Liberec |
| Titul | rytíř 1867, svobodný pán (baron) 1868 |
| Majetek při smrti | odhadem 30 milionů zlatých |
| Nástupnická firma | Textilana, výroba skončila 2001 |
Tovaryš z Broumova
Johannův otec, domácký soukeník v Broumově, zemřel v roce 1811. Chlapec šel zhruba ve dvanácti letech do učení k soukenickému mistrovi, příteli otce. V roce 1816 byl vyučen a dva roky putoval po centrech rakouského soukenictví, Brně, Vídni, Českých Budějovicích a Praze. V roce 1818 přišel do Liberce a krátce pracoval jako tkadlec.
Pak si založil obchod s galanterním zbožím. Podle Neue Deutsche Biographie dobře vydělával na módních artiklech, mimo jiné na tehdy oblíbených umělých kadeřích.
Cesta do Anglie
V roce 1825 se vydal na studijní cestu do Francie a Anglie, odkud si přivezl znalost nových tkanin. V roce 1826 založil s bratrem Franzem v Liberci tkalcovnu. Začínali v pronajaté dílně s dvanácti ručními stavy. Franz z firmy na začátku 30. let odešel a podnikal samostatně.
Dvě manželství
V roce 1832 se oženil v Jiřetíně pod Jedlovou s Marií Therese Münzberg, dcerou výrobce plátna. Zemřela v roce 1848. Podruhé se oženil v roce 1853 ve Sloupu v Čechách s Marií Luise Jungnickel, rovněž dcerou výrobce plátna. Z obou manželství měl podle zdrojů patnáct nebo šestnáct dětí. Synové z druhého manželství Alfred, Otto a Karl se věnovali cukrovarnictví.
Továrna v Josefině údolí
V roce 1828 koupil Liebieg v Liberci tovární areál přádelny v Josefině údolí za zhruba osmnáct tisíc zlatých. Areál byl původně barevnou příze, kterou založil hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas. V roce 1833 tu pracovalo 300 dělníků na 72 anglických a 141 německých stavech. Od roku 1835 nesla firma jméno Johann Liebieg & Co. a společníkem byl švagr Wenzel Rudolf Dworzak.
V roce 1838 dostala továrna první parní stroj, v roce 1843 plynové osvětlení a pracovní doba se prodloužila na třináct hodin denně. Do roku 1842 pracovalo pro firmu v okolních vesnicích šest tisíc domáckých tkalců.
Sto tisíc vřeten
V polovině 40. let postavil přádelnu ve Svárově u Tanvaldu s 36 000 vřeteny, tehdy největší v monarchii. Následovaly přádelny v Raspenavě, Haraticích a Železném Brodě. Podle NDB měl Liebieg v roce 1865 přes 100 000 vřeten a největší přádelny na evropském kontinentu. Barvírnu a úpravnu měla firma i u Vídně, kde sídlil také její velkoobchod.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1802 | Narození v Broumově |
| 1818 | Příchod do Liberce |
| 1826 | Tkalcovna s bratrem Franzem |
| 1828 | Koupě areálu v Josefině údolí |
| 1835 | Firma Johann Liebieg & Co. |
| 1853 | Koncese na železnici Žitava až Liberec |
| 1863 | Koupě panství Smiřice a Hořiněves |
| 1865 | Přes 100 000 vřeten |
| 1868 | Povýšení na barona |
| 1870 | Svárovská stávka, úmrtí |
| 1893 | Vnuk Theodor dováží Benz Victoria |
| 1945 | Vyvlastnění firmy |
Železnice, sklo a měď
V roce 1853 získal Liebieg koncesi na železnici ze Žitavy do Liberce, která byla postavena v letech 1857 až 1859. Podle Českého rozhlasu se tím zasloužil o napojení severočeské průmyslové oblasti na železnici. O dalším podnikateli, který stavěl dráhy v Čechách, píše profil Vojtěcha Lanny.
Mimo textil podnikal Liebieg ve sklářství, v mědi a v zemědělství. V roce 1852 založil sklářskou kolonii v Uhrách u Velkého Varadína, v roce 1863 koupil měděnou huť v Rokytnici nad Jizerou a v roce 1865 měděný důl v Dolním Rakousku. V roce 1866 přibyla sklárna a zrcadlárna v Eliščině údolí na Šumavě. NDB poznamenává, že podniky mimo textil nevykazovaly jednotný koncept.
Panství Smiřice
V roce 1863 koupil bývalá státní panství Smiřice a Hořiněves u Hradce Králové. Na jejich území se v roce 1866 odehrála rozhodující bitva prusko-rakouské války u Hradce Králové. V roce 1867 zahájil provoz tamní cukrovar, na panstvích byla i pila a pivovar. Ve Smiřicích Liebieg také zemřel.
Baron a poslanec
V roce 1851 se stal předsedou obchodní komory v Liberci. Byl poslancem Českého zemského sněmu a od roku 1867 poslancem Říšské rady. Seděl v liberecké obecní radě a patřil k zakladatelům Libereckého živnostenského spolku. Podle NDB se v roce 1867 stal rytířem a v roce 1868 svobodným pánem, česky baronem.
Firma podle NDB zavedla tovární řád, penzijní pokladnu, zdravotní péči, dělnické domy, mateřské školy a školy. V roce 1852 vznikla v liberecké továrně první textilní škola a v roce 1865 dětský domov, který vedla Liebiegova dcera Marie Pauline. Majetek při jeho smrti se odhadoval na 30 milionů zlatých.
V roce 1851 založil s Antonem Richterem přádelnu česané příze v Raspenavě, kterou rodina spoluvlastnila do roku 1876.
Svárovská stávka
V březnu 1870 vypukla stávka v Liebiegově továrně ve Svárově a potlačilo ji vojsko. Liebieg byl v té době dva roky po mrtvici upoután na invalidní vozík. Ve Velkých Hamrech stojí památník stávky.
Synové a vnuk
Od roku 1866 byli společníky firmy synové Johann mladší, Heinrich a Theodor a zeť Josef von Mallmann. Johann mladší vedl vídeňskou pobočku a v letech 1871 až 1872 si nechal v Liberci postavit novorenesanční vilu, dnes známou jako Liebiegův palác. Z firmy odešel v roce 1887.
Heinrich (1839 až 1904) po odchodu bratra a smrti Theodora vedl firmu několik let sám a v roce 1897 předal vedení synovci. Byl sběratelem umění a svou obrazárnu odkázal Liberci, dnes je v Galerii Lázně. Ve Frankfurtu nad Mohanem odkázal vilu, ve které dnes sídlí muzeum plastiky Liebieghaus.
Liebieghaus a Ještěd
Heinrich byl v roce 1897 jmenován členem Panské sněmovny. Na Ještědském hřbetu postavil rozhlednu Liebiegwarte a patřil k zakladatelům Severočeského průmyslového muzea v Liberci. Jeho sbírka v Galerii Lázně obsahuje hlavně díla německých malířů druhé poloviny 19. století a francouzskou krajinomalbu, mimo jiné deset obrazů Eugèna Boudina.
Theodor a Benz Victoria
Vnuk zakladatele Theodor (1872 až 1939) převzal vedení v roce 1897. Byl přítelem Karla Benze a v prosinci 1893 dovezl do Liberce vůz Benz Victoria, podle Národního technického muzea první automobil užívaný v českých zemích. V červenci 1894 s ním ujel 939 kilometrů z Liberce do Gondorfu u Koblence, jednu z prvních dálkových jízd. Ve sbírkách NTM je vůz od roku 1946.
V roce 1907 spoluzaložil v Liberci automobilku RAF, která se v roce 1913 sloučila s firmou Laurin a Klement. Firmu Liebieg rozšířil o přádelny v Mezivodí a Svatavě a před rokem 1918 měla podle NDB pět tisíc zaměstnanců. Do roku 1938 byla největším textilním podnikem Československa.
Prezident komory
V roce 1901 se Theodor oženil s Marií Idou Blaschka z Českého Dubu a měli dva syny a tři dcery. V letech 1909 až 1918 byl členem Panské sněmovny a za první světové války vedl na válečném ministerstvu ústřednu pro vlnu. V letech 1929 až 1938 předsedal Obchodní a živnostenské komoře v Liberci a patřil k zakladatelům Libereckého veletrhu. Po roce 1920 prodal netextilní podniky rodiny včetně panství Smiřice a cukrovaru. Za hospodářské krize zachránil jádro firmy prodejem zahraničních podílů s pomocí bank.
939 kilometrů
Theodor vyrazil 16. 7. 1894 z Liberce se spolujezdcem, lékařem Franzem Stránským. Cestou se zastavil u Benze v Mannheimu a do Gondorfu, kde žila jeho matka, dorazil 22. 7. Benzin kupoval v lékárnách a na nádražích. Podle popisku NTM během celé cesty nepotkal žádný jiný automobil. V roce 1902 vyjel autem na Ještěd za 51 minut.
Automobilům se věnoval i dál. V roce 1897 se podle Libereckého deníku zasloužil o dodání motoru Benz do vozu NW Präsident z Kopřivnice. Podle NDB přejel nejvyšší alpské průsmyky a vyhrával mezinárodní závody. Jeho stříbrnou medaili ze závodu Nice, Draguignan, Nice z roku 1900 daroval v roce 2016 soukromý sběratel Severočeskému muzeu. V roce 1938 vydal vzpomínky na své jízdy s vozem Victoria.
Konec firmy
Theodor podle Českého rozhlasu financoval Sudetoněmeckou stranu, v roce 1939 byl členem poradního sboru říšské hospodářské komory. Zemřel v květnu 1939, ještě před válkou. Za války vedl firmu jeho syn Johann Wolfgang. V květnu 1945 byla firma vyvlastněna a v roce 1948 z ní vznikla Textilana, národní podnik.
Johann Wolfgang po propuštění z internace založil v roce 1948 v Německu novou firmu Johann Liebieg & Co., která zanikla po jeho smrti v roce 1965. Textilana měla v roce 1971 kolem 6 500 zaměstnanců, po privatizaci výroba skončila v roce 2001 a areál byl zbořen.
Liebiegovo městečko
V Liberci po rodině zůstalo Liebiegovo městečko, zaměstnanecká kolonie, která vznikala od druhé poloviny 19. století do roku 1929. Hlavní etapu navrhl norimberský architekt Jakob Schmeissner podle principů zahradních měst. Nakonec měla kolonie 610 bytů a ulice pojmenované po členech rodiny. Zůstala i rodinná hrobka a Liebiegův palác, který dnes slouží jako komunitní centrum.
Palác prošel v letech 2020 až 2022 rekonstrukcí a veřejnosti se otevřel 3. 6. 2023. Po roce 1945 byl zkonfiskován a v letech 1953 až 2014 v něm sídlila liberecká oblastní galerie. Památkový katalog zmiňuje, že vila je inspirovaná severoitalskými vilami a ve štucích nese atributy textilního průmyslu a boha obchodu Merkura.
Šest omylů o Johannu Liebiegovi
O Liebiegovi a jeho rodině se opakuje několik nepřesností.
- Theodor jel v roce 1894 z Liberce do Remeše. Cílem jízdy byl Gondorf u Koblence, do Remeše pokračoval až odtud.
- Liebiegův palác byl Heinrichovou obrazárnou. Je to vila Johanna mladšího, galerie v ní sídlila až od roku 1953.
- Jméno se píše Liebig. Správně je Liebieg, nezaměňovat s chemikem Justusem von Liebigem.
- Baronem se stal v roce 1867. Tehdy se stal rytířem, baronem byl od roku 1868.
- Textilana byla liebiegovská firma už před válkou. Tento název dostala továrna až v roce 1948.
- Theodor vedl firmu za války. Zemřel v květnu 1939, za války ji vedl jeho syn Johann Wolfgang.
Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů.
Časté otázky
Kdo byl Johann Liebieg?
Textilní průmyslník z Broumova, zakladatel liberecké textilní firmy, ze které po válce vznikla Textilana.
Kdy žil Johann Liebieg?
Narodil se 7. 6. 1802 v Broumově a zemřel 16. 7. 1870 ve Smiřicích.
Co vyráběla firma Liebieg?
Hlavně příze a tkaniny, rodina ale podnikala i ve sklářství, v mědi, v cukrovarnictví a na statcích.
Kdo dovezl první auto do Čech?
Liebiegův vnuk Theodor, který v prosinci 1893 dovezl do Liberce vůz Benz Victoria. Dnes je v Národním technickém muzeu.
Co se stalo s firmou Liebieg po válce?
V květnu 1945 byla vyvlastněna a v roce 1948 z ní vznikla Textilana, národní podnik, která ukončila výrobu v roce 2001.
Kde je Liebiegův palác?
V Liberci u zámku. Je to vila Johanna Liebiega mladšího z let 1871 až 1872, dnes komunitní centrum.
Zdroje
- Liebieg, Johann Freiherr von, Neue Deutsche Biographie (deutsche-biographie.de)
- Liebieg von, Theodor Freiherr, Neue Deutsche Biographie (deutsche-biographie.de)
- Před 150 lety zemřel baron Liebieg, Český rozhlas Liberec (rozhlas.cz)
- Liebiegovo městečko, Národní památkový ústav (npu.cz)
- Vůz Benz Viktoria u nás otevřel éru automobilismu, Český rozhlas (rozhlas.cz)
