August Thyssen byl německý průmyslník, který z malé válcovny pásového železa v Mülheimu vybudoval jeden z největších ocelářských a uhelných koncernů v Porúří. Narodil se 17. 5. 1842 v Eschweileru u Cách a zemřel 4. 4. 1926 na zámku Landsberg u Kettwigu ve věku 83 let. Na jeho huť v Duisburgu-Hambornu, kde se první ocel tavila v prosinci 1891, dodnes navazuje thyssenkrupp Steel.
Profil sleduje cestu syna bankéře, který nedokončil ani jednu vysokou školu, přes první válcovnu v Duisburgu a firmu Thyssen & Co. až k vertikálnímu koncernu s vlastními doly, elektrárnami a hutěmi v Lotrinsku. Vysvětluje také, jak skončilo jeho manželství, proč se s dětmi soudil o majetek a v čem se liší od svých synů Fritze a Heinricha, se kterými bývá často zaměňován.
Ve zkratce
- August Thyssen se narodil 17. 5. 1842 v Eschweileru u Cách.
- Studoval v Karlsruhe a Antverpách, ale bez absolutoria.
- Firma Thyssen & Co. zahájila výrobu 2. 10. 1871 v Mülheimu.
- Rok 1891 a důl Gewerkschaft Deutscher Kaiser jsou zrodem koncernu.
- V roce 1926 přešla většina jeho firem do Vereinigte Stahlwerke.
- Zemřel 4. 4. 1926 na zámku Landsberg ve věku 83 let.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | August Thyssen |
| Narození | 17. 5. 1842, Eschweiler u Cách |
| Úmrtí | 4. 4. 1926, zámek Landsberg u Kettwigu |
| Věk při úmrtí | 83 let |
| Vyznání | katolík |
| Rodiče | Friedrich Thyssen, bankéř a podnikatel, a Katharina Thyssen |
| Vzdělání | Polytechnická škola Karlsruhe, obchodní škola v Antverpách, bez absolutoria |
| Manželka | Hedwig Pelzer (sňatek 1872, rozvod 1885) |
| Děti | Fritz, August, Heinrich a Hedwig |
| Hlavní firmy | Thyssen & Co., Gewerkschaft Deutscher Kaiser, Stahlwerk Thyssen |
Mládí a studia
August Thyssen se narodil v katolické rodině v Eschweileru nedaleko Cách. Otec Friedrich Thyssen žil v letech 1804 až 1877 a byl podnikatelem a bankéřem, matka Katharina pocházela rovněž z rodu Thyssenů. August měl šest sourozenců. Nejdůležitější z nich byl mladší bratr Joseph, narozený v roce 1844, který se později stal spolumajitelem koncernu. Starší sestry se jmenovaly Maria a Luise, mladší sourozenci Balbina, Friedrich a Theresia.
Studia bez diplomu
Maturoval na vyšší měšťanské škole v Cáchách. V letech 1859 až 1861 studoval techniku na Polytechnické škole v Karlsruhe, kde ho učil mimo jiné strojař Ferdinand Redtenbacher. Potom strávil rok na obchodní škole v belgických Antverpách. Neue Deutsche Biographie uvádí, že ani jednu z obou škol nedokončil s diplomem. Praktické zkušenosti s penězi získával až v otcově bankovním obchodě, kde po studiích pracoval.
Krátce v armádě
Vojenskou službu absolvoval jako jednoroční dobrovolník. V roce 1866 byl krátce povolán jako praporní pobočník, do bojů se ale nedostal. Šlo o jedinou epizodu jeho života mimo obchod a průmysl. Zbytek kariéry strávil v Porúří a jeho podniky postupně zasahovaly do stále dalších oborů, od válcování železa přes uhlí až po plyn a elektřinu.
První válcovny
Do Duisburgu přišel v pětadvaceti letech. V roce 1867 tam založil válcovnu pásového železa Thyssen, Fossoul & Co. Společníky byli švagr Désiré Bicheroux, Toussaint Bicheroux, Noël Fossoul a další belgičtí investoři. Podle tiskové zprávy thyssenkrupp se firmě dařilo, Thyssen ale chtěl podnikat samostatně. Na přelomu let 1870 a 1871 byla firma rozpuštěna a Thyssen si začal budovat vlastní podnik.
Thyssen & Co. ve Styrumu
S otcem jako tichým společníkem, který držel polovinu, založil firmu Thyssen & Co. ve Styrumu u Mülheimu an der Ruhr. Válcovna pásového železa zahájila výrobu 2. října 1871. Postupně k ní přibyla ocelárna, válcovna trub a plechů se zinkovnou, slévárna a strojírna. Tento podnik je podle Neue Deutsche Biographie výchozím bodem pozdějšího koncernu, i když thyssenkrupp za skutečné založení skupiny považuje až rok 1891.
Bratr Joseph ve firmě
Otec zemřel v roce 1877. August pak vykoupil dědické podíly sourozenců a firmu dál vedl s bratrem Josephem, kterému patřila čtvrtina. Od roku 1883 se Thyssen & Co. pustila do strojírenství, z něhož vznikla Maschinenfabrik Thyssen & Co. Od roku 1907 vyráběla velké plynové motory pro výrobu energie a před první světovou válkou byla druhým největším dodavatelem těchto strojů, s kancelářemi v Saarbrückenu, Katovicích, Paříži, Bruselu a ruské Jekatěrinoslavi.
Hamborn a zrod koncernu
Klíčovým krokem byla koupě dolu Gewerkschaft Deutscher Kaiser v Hambornu u Duisburgu. Podíly v něm Thyssen skupoval od roku 1883. Podle tiskové zprávy thyssenkrupp ho lákala hlavně železniční vlečka a vlastní přístav na Rýně. 29. září 1891 oznámil, že spolu s bratrem Josephem vlastní všechny podíly dolu. Postupně skoupil téměř celou zemědělskou obec Bruckhausen nad uhelnými poli a postavil na ní velkou ocelárnu a válcovnu.
První ocel v Bruckhausenu
17. prosince 1891 se v nové ocelárně v Bruckhausenu tavila první ocel. Tento den spolu se zářijovým oznámením o vlastnictví dolu považuje thyssenkrupp za založení koncernu Thyssen. V roce 1895 přibyla Thomasova ocelárna na zpracování rud s vysokým obsahem fosforu. Podnik později působil pod jmény August Thyssen-Hütte a Thyssen Stahl. Na stejném místě v Duisburgu dnes vyrábí ocel thyssenkrupp Steel, podle zprávy z roku 2017 asi 12 milionů tun surové oceli ročně.
Dinslaken, Lohberg a Walsum
V roce 1897 začal stavět válcovnu u nádraží v Dinslakenu. Za deset let tam vyrostl komplex se čtyřmi tratěmi na pásovou ocel, studenou válcovnou s 220 stolicemi, válcovnou trub a továrnami na ocelové lahve, stožáry a drát. Důl Lohberg začal těžit černé uhlí v roce 1913. Ve Walsumu dal vrtat už v roce 1888, hloubení šachet ale přerušila válka a okupace Porúří a dokončeno bylo až po jeho smrti.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1867 | Thyssen, Fossoul & Co. v Duisburgu |
| 1871 | Thyssen & Co. ve Styrumu |
| 1883 | strojírna, první podíly v dolu GDK |
| 1891 | celý důl GDK, první ocel v Bruckhausenu |
| 1897 | válcovna v Dinslakenu |
| 1910 | stavba ocelárny Hagendingen v Lotrinsku |
| 1926 | vstup do Vereinigte Stahlwerke |
Vertikální koncern
Thyssen chtěl mít celý řetězec pod kontrolou, od suroviny po hotový výrobek. Skupoval uhelné a rudné doly v Evropě, Africe, Indii a na Kavkaze. Od roku 1890 rozšiřoval těžbu v severozápadním Porúří, získával rozsáhlá těžební práva a část z nich se ziskem prodal pruskému státu. V roce 1893 vstoupil do Rýnsko-vestfálského uhelného syndikátu a v roce 1904 do ocelářského svazu Stahlwerks-Verband.
Plyn, elektřina a dehet
Vodu a plyn dodávala jeho firma Thyssen’sche Gas- und Wasserwerke. Od roku 1910 provozoval první německý dálkový plynovod do Barmenu. V roce 1905 založil se synem Fritzem a dalšími podnikateli z Porúří společnost na zpracování dehtu. Ve výrobě elektřiny se od roku 1902 prosazoval spolu s Hugem Stinnesem ve společnosti RWE. Šlo o stejnou logiku, jakou v Americe uplatňoval Andrew Carnegie, když skupoval doly a dopravu pro své ocelárny.
Spojenectví se Stinnesem
S Hugem Stinnesem založil v roce 1898 Mülheimer Bergwerksverein a v roce 1900 převzali společnost Saar- und Mosel-Bergwerks-Gesellschaft. V roce 1902 se Thyssen stal předsedou dozorčí rady mülheimské Rheinische Bank, kterou se Stinnesem ozdravili. Zhruba od roku 1910 šli oba podnikatelé víc vlastními cestami. Neue Deutsche Biographie zmiňuje i Thyssenovy spekulativní obchody na burze, často se strategickým cílem.
Lotrinsko a zahraničí
Od roku 1910 stavěl ocelárnu Hagendingen v tehdy říšském Lotrinsku, s největšími vysokými pecemi a Thomasovými konvertory v Evropě. Ve francouzské Normandii vlastnil hutě v Caen a doly ve Flamanville. V Nizozemsku měl obchodní a dopravní firmu Vulcaan v Rotterdamu s pobočkami v Cardiffu a Newcastlu, v Belgii hutní společnost Sambre et Moselle. První světová válka internacionalizaci zastavila a většinu zahraničních podílů koncern ztratil.
Manželka a děti
V roce 1872 se v Mülheimu oženil s Hedwig Pelzer, která žila v letech 1854 až 1940 a pocházela z místní podnikatelské rodiny. Její věno vložil do závodu a do podílů v dalších firmách v Porúří. Manželství bylo rozvedeno v roce 1885. Thyssen sám později označil rozvod za strašné neštěstí. Hedwig se později ještě třikrát vdala, mimo jiné za barona Georga von Rotsmanna.
Čtyři děti
Z manželství vzešli tři synové a dcera. Nejstarší Fritz se narodil v roce 1873, August mladší v roce 1874, Heinrich v roce 1875 a dcera Hedwig v roce 1878. Podle tiskové zprávy thyssenkrupp se pracovně vytížený otec o děti příliš nestaral. Fritz od roku 1898 pracoval v otcově koncernu a později ho převzal.
| Dítě | Roky života | Poznámka |
|---|---|---|
| Fritz Thyssen | 1873 až 1951 | nástupce v čele koncernu |
| August Thyssen mladší | 1874 až 1943 | soukromník, vyplacen |
| Heinrich Thyssen-Bornemisza | 1875 až 1947 | sběratel umění |
| Hedwig | 1878 až 1960 | provdaná von Neufforge, později von Berg |
Spory o dědictví
Při rozvodu v roce 1885 se formálními vlastníky majetku staly děti, Thyssen si ale ponechal doživotní požívací právo. Začátkem 20. století z toho vznikly soudní spory uvnitř rodiny. Vyřešily se až v letech 1919 a 1921 převodem podílů na syny Fritze a Heinricha a odstupným pro dceru Hedwig a syna Augusta mladšího.
Válka, politika a zámek
Před první světovou válkou i během ní Thyssen v memorandech a dopisech prosazoval anexe na východě i západě, hlavně kvůli surovinám. V létě 1915 jmenoval politika strany Zentrum Matthiase Erzbergera do vedení dolu Gewerkschaft Deutscher Kaiser a do dozorčích rad svých hutí. V roce 1917 se s ním rozešel, když se Erzberger postavil za mír bez anexí. Stranu Zentrum podle studie Joachima Schulz-Marzina finančně podporoval.
Kritik císaře
Na rozdíl od jiných průmyslníků jeho věku dostal málo státních vyznamenání. Schulz-Marzin uvádí jako možné důvody katolickou víru v protestantském Prusku, rozvod nebo kritický postoj k monarchii. V roce 1912 o císaři Vilémovi II. prohlásil, že je neštěstím pro národ. Později přesto dostal velkokříž papežského řádu sv. Silvestra (1913), Železný kříž a čestné členství ve Svazu německých hutníků (1917) a turecký řád Osmanie (1918).
Zámek Landsberg a Rodin
Přes 25 let bydlel s rodinou u firmy v Mülheimu. V roce 1903 koupil starý šlechtický zámek Landsberg u Kettwigu a v roce 1904 se tam přestěhoval. Archivář thyssenkrupp Manfred Rasch soudí, že koupí v době odbytové krize oceli chtěl ukázat solidnost firmy. V letech 1906 až 1911 koupil od sochaře Augusta Rodina sedm sousoší. Podle madridského Museo Thyssen-Bornemisza jimi začala sběratelská tradice celé rodiny.
Čestný občan
Čestné občanství mu udělil Styrum v roce 1896, Mülheim a Hamborn v roce 1912, Dinslaken k 75. narozeninám 17. května 1917 a rodný Eschweiler v roce 1922. Za války zásoboval obyvatele Dinslakenu potravinami a levným uhlím. Do dolu sfáral naposledy 21. července 1924 v 82 letech, na důl Lohberg, a doprovázel ho tehdejší kolínský primátor Konrad Adenauer s manželkou.
Konec a dědictví
Thyssen nebyl zastáncem dynastické rodinné firmy. Už před válkou podporoval slučování těžkého průmyslu. V roce 1925 v zásadě souhlasil se vznikem nové ocelářské skupiny v Porúří. Podle archiváře Rasche nevěřil, že by vedení zvládl nejstarší syn Fritz, a řízení firmy nikdy skutečně nepředal. Zemřel na zámku Landsberg 4. dubna 1926, na Velikonoční neděli, ve věku 83 let.
Vereinigte Stahlwerke
Ještě v roce 1926 přešla většina koncernu do nové společnosti Vereinigte Stahlwerke AG se základním kapitálem 800 milionů říšských marek. Podíl Thyssenů byl oceněn na 26 procent. Své dědické podíly do ní vložili jen syn Fritz a synovci Julius a Hans, Heinrich zůstal podnikatelsky samostatný. Předsedou dozorčí rady nového koncernu se stal Fritz Thyssen. Děti nechaly na Landsbergu postavit hrobku, kde leží i Fritz a Heinrich.
Synové jdou jinou cestou
Fritz Thyssen podporoval NSDAP od roku 1923 a v roce 1931 do ní vstoupil, v roce 1939 emigroval a za války byl internován. To vše se odehrálo až po smrti otce a Augustovi to přičítat nelze. Heinrich vystudoval chemii v Heidelbergu, v roce 1906 se oženil s dcerou maďarského barona Bornemiszy a přijal jméno Thyssen-Bornemisza. Jeho sbírka obrazů dala základ dnešnímu muzeu v Madridu.
Od Thyssenu k thyssenkrupp
V roce 1934 vznikla August Thyssen-Hütte jako provozní společnost Vereinigte Stahlwerke. Po válce byl koncern spojenci zlikvidován a v roce 1953 vznikla v Duisburgu nová August Thyssen-Hütte. V polovině šedesátých let byla největším výrobcem surové oceli v Evropě. Fúze s Kruppem do skupiny ThyssenKrupp byla zapsána do obchodního rejstříku 17. března 1999, tedy 73 let po smrti zakladatele.
Majetek a povaha
Přesná výše Thyssenova jmění se z otevřených pramenů určit nedá a životopis v Neue Deutsche Biographie ji neuvádí. Americký časopis Time v článku z prosince 1939 napsal, že zanechal majetek v hodnotě přes 100 milionů dolarů a zaměstnával 25 000 lidí. Jde o dobový novinový odhad, ne o úřední pozůstalost. Část majetku navíc od rozvodu formálně patřila dětem.
| Údaj | Hodnota | Pramen |
|---|---|---|
| Pozůstalost | přes 100 milionů dolarů | Time, 1939 |
| Zaměstnanci | 25 000 | Time, 1939 |
| Kapitál Vereinigte Stahlwerke | 800 milionů říšských marek | thyssenkrupp |
| Podíl Thyssenů | 26 procent | thyssenkrupp |
Šetrný stratég
Měřil jen 1,56 metru. Tisková zpráva thyssenkrupp uvádí, že šetrnost a pracovitost u něj stály na prvním místě. Time ho popsal jako lakomce v obnošených šatech, který pil pivo s dělníky a odmítl pozvání ke dvoru s tím, že nemá vhodné oblečení. Archivář Rasch ho charakterizoval jako spíš mazaného podnikového stratéga než geniálního inženýra.
Vztah k dělníkům
Podle historičky Inge Litschke, kterou cituje Schulz-Marzin, žil Thyssen velmi skromně a šetrnost považoval za základ tvorby kapitálu. Dlouho se řídil hlavně hospodářskou účelností a v dělnících viděl spíš výrobní sílu. Až krátce před první světovou válkou začal štědře dávat městům, obcím, církvím a nemocnicím. Sám tvrdil, že čím víc staví a vydělává, tím lépe se mají jeho dělníci.
Tissen, nebo Tüssen
Jméno firmy thyssenkrupp se dnes vyslovuje jako „tüssen“. Mnoho dlouholetých zaměstnanců v Duisburgu ale stále říká „tissen“. Nahrávky zakladatelova hlasu se nedochovaly. Archivář Rasch upozorňuje, že August Thyssen psal své jméno vždy s dvěma tečkami nad písmenem y, a proto se kloní k výslovnosti „tüssen“.
Šest omylů o Augustu Thyssenovi
O zakladateli ocelářské dynastie koluje několik nepřesností.
- Narodil se v roce 1847. Správně 17. května 1842, rok 1847 je chyba v některých přehledech.
- Podporoval nacisty. To byl syn Fritz, August zemřel v roce 1926.
- Založil ThyssenKrupp. Skupina vznikla až fúzí s Kruppem v roce 1999.
- Byl baron Thyssen-Bornemisza. Toto jméno přijal až syn Heinrich po sňatku v roce 1906.
- Nejstarším synem byl Heinrich. Nejstarší byl Fritz, narozený v roce 1873.
- Zemřel v 84 letech. Bylo mu 83 let, k 84. narozeninám chyběl měsíc a půl.
Další průmyslníky najdete v sérii slavných podnikatelů, například profil amerického ocelářského magnáta Henryho Claye Fricka.
V sousední Belgii vybudoval chemický koncern na výrobu sody Ernest Solvay.
Časté otázky
Kdo byl August Thyssen?
Německý průmyslník, který z válcovny v Mülheimu vybudoval ocelářský a uhelný koncern v Porúří. Žil v letech 1842 až 1926.
Kolik měl August Thyssen peněz?
Přesnou výši jeho jmění prameny neuvádějí. Časopis Time v roce 1939 napsal, že zanechal majetek přes 100 milionů dolarů.
Kdy a kde August Thyssen zemřel?
Zemřel 4. dubna 1926 na zámku Landsberg u Kettwigu. Bylo mu 83 let.
Kdo byla manželka Augusta Thyssena?
Hedwig Pelzer z mülheimské podnikatelské rodiny. Vzali se v roce 1872 a rozvedli v roce 1885.
Kolik měl August Thyssen dětí?
Měl čtyři děti, syny Fritze, Augusta a Heinricha a dceru Hedwig. Firmu po něm převzal nejstarší Fritz.
Jakou firmu August Thyssen založil?
V roce 1871 založil s otcem firmu Thyssen und Co. v Mülheimu. Za zrod koncernu se ale považuje rok 1891 a důl Gewerkschaft Deutscher Kaiser.
Podporoval August Thyssen nacisty?
Ne, zemřel v roce 1926. NSDAP podporoval jeho syn Fritz, který do strany vstoupil v roce 1931.
Jak se vyslovuje jméno Thyssen?
Firma thyssenkrupp používá výslovnost „tüssen“. Část starších zaměstnanců v Duisburgu říká „tissen“.
Zdroje
- Thyssen, August, Neue Deutsche Biographie, Deutsche Biographie (deutsche-biographie.de)
- Thyssen corporate history, thyssenkrupp (thyssenkrupp.com)
- Vor 175 Jahren wurde August Thyssen geboren, thyssenkrupp Steel (thyssenkrupp-steel.com)
