Ernest Solvay: amoniaková soda, konference fyziků a senát

Ernest Solvay byl belgický chemik samouk a průmyslník, který jako první průmyslově zvládl výrobu sody pomocí čpavku, dnes známou jako Solvayův postup. Narodil se 16. 4. 1838 v Rebecq-Rognon a zemřel 26. 5. 1922 v Ixelles u Bruselu ve věku 84 let. V roce 1863 založil s bratrem Alfredem firmu Solvay et Cie, která kolem roku 1900 provozovala 32 závodů a zaměstnávala 25 000 lidí.

Profil sleduje cestu mladíka, který kvůli nemoci nešel na univerzitu, přes zneplatněný patent a roky technických potíží až k chemické skupině s továrnami od Michiganu po Ural. Vysvětluje, proč jeho jméno nesou slavné konference fyziků, jak se zapsal do belgické politiky a sociální péče o dělníky a jakou stopu po něm najdete v Česku, od Ústí nad Labem po vápencové lomy u Berouna.

Obsah

Ve zkratce

Ernest Solvay se narodil 16. 4. 1838 a zemřel 26. 5. 1922.
První patent na výrobu sody podal 15. 4. 1861.
V roce 1863 založil s bratrem Alfredem firmu Solvay et Cie.
V roce 1900 vznikalo jeho postupem 95 procent světové sody.
V roce 1911 svolal první Solvayovu radu fyziky v Bruselu.
Byl senátorem 1893 až 1900, v roce 1918 dostal titul ministra státu.

Základní údaje

Údaj	Hodnota
Jméno	Ernest Gaston Joseph Solvay
Narození	16. 4. 1838, Rebecq-Rognon, Belgie
Úmrtí	26. 5. 1922, Ixelles u Bruselu
Věk	zemřel ve věku 84 let
Národnost	belgická
Vzdělání	samouk, na univerzitu ze zdravotních důvodů nešel
Sourozenci	bratři Alfred a Edmond
Děti	syn Armand, dcera Jeanne
Hlavní firma	Solvay et Cie, zakladatel (1863)
Politika	senátor 1893 až 1900, ministr státu 1918

Mládí v plynárně

Ernest Solvay se narodil 16. dubna 1838 v obci Rebecq-Rognon ve Valonském Brabantu. Ze zdravotních důvodů nemohl studovat na univerzitě, své znalosti si budoval sám, četbou a vlastními chemickými a elektrickými pokusy už v mládí. Od roku 1859 pracoval v plynárně svého strýce Semeta v Saint-Josse-ten-Noode u Bruselu. Tam ho začalo zajímat, k čemu by se dal využít čpavek, který při výrobě svítiplynu vzniká jako vedlejší produkt.

Proč byla soda tak žádaná

Uhličitan sodný, tedy soda, byl v polovině devatenáctého století nepostradatelný pro výrobu skla, mýdla, textilu a papíru i pro prádelny. Dříve se získával z popela dovážených dřevin a mořských řas, později Leblancovým postupem. Ten ale vyžadoval drahé suroviny, vysoké teploty a za sebou nechával škodlivé odpady, plynný chlorovodík a sulfid vápenatý. Leblancův postup silně znečišťoval okolí továren a poptávka po čistší a levnější cestě rostla.

Strýc ho propustil

Podle historie firmy Solvay trávil mladý Ernest v plynárně většinu času na vlastních projektech a strýc ho nakonec propustil. Právě to mu uvolnilo ruce pro vlastní podnik. V plynárně ale stihl vyvinout základ postupu, na kterém později postavil celou firmu: z amoniakální vody plynárny, oxidu uhličitého a soli chtěl vyrábět sodu jednodušeji, než to umožňovala starší technologie.

Patent a založení firmy

Svůj první patent na průmyslovou výrobu sody z mořské soli, čpavku a oxidu uhličitého podal 15. dubna 1861, den před svými 23. narozeninami. Patent byl ale zneplatněn, protože samotná chemická reakce byla v teorii známá. Podobný postup navrhl už v roce 1811 francouzský fyzik Augustin Fresnel. Solvay proto původně zamýšlel postup prodat, a když to nešlo, musel ho začít využívat sám.

Druhý patent a Solvay et Cie

V roce 1863 podal s advokátem Eudorem Pirmezem druhý patent, tentokrát na zařízení a pracovní postupy. Ve stejném roce založil s bratrem Alfredem firmu Solvay et Cie jako komanditní společnost. Bratrům bylo 25 a 23 let. Peníze dali členové rodiny a majitelé místních menších podniků, podíly držely rodiny Solvay, Pirmez, Lambert, Nélis a Sabatier. Kapitál se podle belgických chemiků dával dohromady jen s největšími obtížemi.

Závod v Couillet

První továrna vznikla v Couillet u Charleroi. Výroba se podle článku Ioany Fechete v časopise Comptes Rendus Chimie rozjela v roce 1865 a následovaly roky technické nejistoty a neustálého řešení potíží. Zlom přinesla v roce 1869 Solvayova vertikální karbonizační kolona. Na pevnou půdu se podnik dostal kolem roku 1870 a od té doby se rozrůstal velmi rychle doma i v zahraničí.

Rodinná firma bez cizích akcionářů

Solvay et Cie zůstala komanditní společností až do roku 1967 a do té doby se její podíly až na vzácné výjimky neprodávaly lidem mimo zakládající rodiny. Firma sama přisuzuje rodinnému akcionářstvu a pečlivě střeženým výrobním tajemstvím to, že přečkala obě světové války. Alfred Solvay se staral hlavně o obchod a zemřel 23. ledna 1894 v Cannes. Technickým ředitelem byl v letech 1880 až 1886 Prosper Hanrez, později od roku 1907 do roku 1922 Edouard Hannon.

Jak funguje Solvayův postup

Solvayův postup vychází ze solanky, do které se přivádí čpavek a pod tlakem oxid uhličitý. Vzniká málo rozpustný hydrogenuhličitan sodný, který se oddělí a zahřátím nad 300 stupňů Celsia rozloží na sodu, vodu a oxid uhličitý. Ekonomiku celé výroby drží zpětné získávání čpavku. Chlorid amonný se zahřívá s páleným vápnem, které vzniká pálením vápence nad 700 stupňů.

Málo odpadu

Jediným odpadem postupu je chlorid vápenatý, pro který se později našlo využití jako sušidlo, prostředek proti plevelu nebo posypová sůl. Proti Leblancově metodě, která produkovala chlorovodík a sulfid vápenatý, to byl velký krok. Belgická galerie chemiků KVCV označuje Solvaye za otce dnešní chemické procesní technologie, protože jako první dotáhl amoniakální výrobu sody do úspěšného průmyslového provozu.

Rok	Milník postupu a firmy
1861	první patent, později zneplatněný
1863	druhý patent, založení Solvay et Cie
1865	rozjezd výroby v Couillet
1869	vertikální karbonizační kolona
1874	závod Dombasle-sur-Meurthe ve Francii
1881	závod Syracuse v USA, partnerství v Rusku
1885	sodovka Ebensee se spolkem z Ústí nad Labem

Od Couillet po Ural

Síť evropských závodů začala v roce 1874 továrnou v Dombasle-sur-Meurthe u Nancy. Následovaly závody v Německu, Rusku a ve Spojených státech. V roce 1881 začal závod v Syracuse ve státě New York jako první v USA vyrábět sodu, ve stejném roce uzavřela firma partnerství s Ivanem Ljubimovem v Rusku a v roce 1883 postavila závod v Berezniki u Uralu. V osmdesátých letech měla továrny od Michiganu po Ural.

Licence pro Brunner Mond

Do Británie se postup dostal přes Ludwiga Monda. Podle Neue Deutsche Biographie odjel Mond v roce 1872 do Belgie a dohodl se se Solvayem, že do dvou let postaví v Anglii fungující továrnu. Solvay za to měl dostávat licenční poplatek osm šilinků za každou tunu sody. Mond založil s Johnem Brunnerem firmu Brunner Mond ve Winningtonu v Cheshiru, výroba začala v roce 1874 na 800 tunách a v roce 1877 dosáhla kapacity 8 000 tun ročně.

Největší chemická skupina

Kolem přelomu století vlastnila skupina 32 závodů, zaměstnávala 25 000 lidí a vyráběla téměř dva miliony tun alkálií. Firma se tehdy sama označovala za nejmezinárodnější a největší chemickou skupinu na světě. V roce 1900 se Solvayovým postupem vyrábělo asi 95 procent světové sody. K přidruženým firmám patřily Brunner Mond, Deutsche Solvay Werke, americká Solvay Process Co, ruská Lubimoff Solvay et Cie a rakouský spolek z Ústí nad Labem.

Ukazatel	Hodnota
Závody kolem roku 1900	32
Zaměstnanci kolem roku 1900	25 000
Výroba alkálií	téměř 2 miliony tun
Podíl postupu na světové sodě (1900)	asi 95 %
Licenční poplatek Brunner Mond	8 šilinků za tunu
Výrobní závody před první světovou válkou	24 (podle Fechete)

Ztráty po roce 1917

Bolševická revoluce v roce 1917 přinesla konfiskaci ruských závodů a dolů. V roce 1920 se americké Solvay Process Co a Semet-Solvay Co spojily se třemi dalšími chemickými firmami do koncernu Allied Chemical and Dye a vliv Solvaye v USA tím výrazně klesl. Po Ernestově smrti v roce 1922 se podle firmy nenašel vůdce srovnatelného formátu a vedení skupiny se stalo kolektivním.

Péče o dělníky

Solvay patřil k zaměstnavatelům, kteří zaváděli sociální opatření dřív, než je vyžadoval zákon. Od roku 1878 poskytovala lékařská střediska a nemocnice u závodů bezplatnou péči dělníkům a jejich rodinám, firma hradila léky a během nemoci vyplácela polovinu mzdy. V letech 1879 až 1880 vznikl první penzijní fond. Pro srovnání s jiným průmyslníkem té doby se hodí profil Alfreda Kruppa.

Osm hodin a placená dovolená

V roce 1907 zavedla firma osmihodinovou pracovní dobu a v roce 1913 penzijní fond a placenou dovolenou s dvojnásobnou mzdou. Solvay financoval také družstva, bydlení, školy, učňovská střediska, knihovnu, nemocnici a zařízení pro volný čas. K padesátému výročí firmy v roce 1913 rozdal velké dary univerzitám v Evropě, USA a Kongu a podpořil vzdělávací ústav pro dělníky v Bruselu.

Odpůrce dědictví

Jeho politické názory podle firmy spojovaly liberalismus se socialismem. Prosazoval úplnou rovnost a odmítal princip dědictví. Firma od něj cituje větu, že společnost má povinnost usilovat o sociální spravedlnost, jinak zanikne. Jak velké jmění nashromáždil, žádný zdroj nevyčísluje. Článek v Comptes Rendus Chimie uvádí jen, že šlo o velký majetek.

Senát a válka

V letech 1893 až 1900 zasedal Solvay v belgickém senátu. V roce 1918 mu byl udělen titul ministra státu. Byl důvěrníkem krále Alberta I. a vědce pozvané na konference mu osobně představoval. V roce 1884 koupil sídlo v Ixelles se třemi domy a městským domem v parku obehnaném zdí a v roce 1893 zámek La Hulpe, který mu sloužil jako druhý domov.

Národní výbor pomoci a výživy

Po německé okupaci Belgie v roce 1914 vznikl Národní výbor pomoci a výživy, francouzsky Comité National de Secours et d’Alimentation. Solvay mu daroval milion franků a stal se jeho předsedou. Výbor hrál zásadní roli v zásobování Belgie potravinami během první světové války a firma ho popisuje jako druhou belgickou vládu. Ústředí firmy bylo v okupované Belgii, ale závody měla ve většině válčících zemí.

Věda jako páté dítě

Vědu nazýval Solvay svým pátým dítětem. V bruselském Leopoldově parku vybudoval vědecké městečko: v roce 1895 Fyziologický ústav, v roce 1902 Sociologický ústav, dnes Solvayovu knihovnu, a v roce 1903 obchodní školu při Svobodné univerzitě v Bruselu. Z ní vzešla dnešní Solvay Brussels School of Economics and Management. Škola měla vychovávat manažery, kteří rozumějí vědě natolik, aby přinášeli inovace.

Čarodějnický sabat v Bruselu

Od 30. října do 3. listopadu 1911 se v Bruselu konala první Solvayova rada fyziky na téma záření a kvanta. Předsedal jí Hendrik Lorentz, podnět dal Walther Nernst a schůzi svolal Solvay v červnu 1911. Asi dvacet fyziků, mezi nimi Albert Einstein, Marie Curie, Max Planck, Ernest Rutherford a Henri Poincaré, se sešlo v hotelu Métropole. Einstein to v dopise Michelu Bessovi nazval čarodějnickým sabatem.

Ústavy pro fyziku a chemii

Úspěch rady vedl k založení Mezinárodního Solvayova fyzikálního ústavu 1. května 1912 a o rok později ústavu pro chemii. V letech 1912 až 1914 podpořil fyzikální ústav 40 výzkumných projektů a šest příjemců později získalo Nobelovu cenu. Obě instituce se spojily v roce 1963, od roku 1970 nesou název Mezinárodní Solvayovy ústavy pro fyziku a chemii. První rada chemie se konala v roce 1922.

Mecenáš i horolezec

Solvay financoval sérii pokusů Marie Curie, po první světové válce věnoval velký dar zchudlé Société de Chimie de Belgique a v roce 1913 podpořil bruselské zasedání mezinárodního sdružení chemických společností. Díky jeho podpoře vzniklo dětské sanatorium Zeepreventorium v De Haan, otevřené v roce 1925. Byl nadšený horolezec a zaplatil stavbu Solvayovy chaty na Matterhornu. Jiného průmyslníka, který dával peníze na vzdělání, představuje profil Andrewa Carnegieho.

Rodina a česká stopa

Ernest založil firmu s bratrem Alfredem, dalším bratrem byl Edmond a švagrem průmyslník Louis Semet-Solvay. Nejstarší syn Armand si nechal v letech 1895 až 1900 postavit od architekta Victora Horty secesní Hotel Solvay na bruselské Avenue Louise, dnes otevřený veřejnosti. Starší dcera Jeanne (1864 až 1947) se provdala za Jeana Van Parys. Jméno Solvayovy manželky se z ověřených zdrojů doložit nepodařilo.

Hrob a památky v Bruselu

Rodinnou hrobku na hřbitově v Ixelles navrhl Victor Horta ve dvou etapách, v letech 1894 a 1924. V Ixelles stojí Solvayova busta a jeho jméno nese rue Solvay, v Schaerbeeku place Solvay. Zámek La Hulpe je dnes známý jako Domaine régional Solvay. Na místě bývalého sídla firmy v Ixelles vyrostl komplex Ernest the Park.

Ebensee a spolek z Ústí

Česká stopa vede přes Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu, založený v roce 1856 v Ústí nad Labem, tehdy největší chemický podnik monarchie. V roce 1885 založil spolu se Solvay et Cie sodovku v Ebensee v Horních Rakousích, která později měla závody v Čechách, Haliči a Bosně. Firma Solvay vedla ústecký spolek mezi přidruženými společnostmi.

Solvayovy lomy u Berouna

Neštěmická továrna u Ústí nad Labem vyráběla sodu Solvayovou metodou. Pro její zásobování vápencem získal spolek v roce 1916 koncesi na lom u Svatého Jana pod Skalou a těžba začala v roce 1918. Vápenec jezdil úzkorozchodnou drahou a lanovkou do překladiště Loděnice a odtud do Neštěmic. V roce 1945 byly lom i továrna znárodněny, těžba skončila v roce 1963 a od roku 1993 je tu skanzen.

Jméno podle metody

Lomy nesou jméno Solvay podle výrobní metody, ne podle majitele. Provozoval je stejně jako neštěmickou továrnu rakouský spolek a po znárodnění národní podnik Spolek pro chemickou a hutní výrobu, od roku 1950 Továrna na sodu Neštěmice. Že by Ernest Solvay Čechy osobně navštívil, zdroje neuvádějí. Firma Solvay po druhé světové válce přišla o patnáct závodů ve východní Evropě, mezi nimi v Československu.

Šest omylů o Ernestu Solvayovi

O vynálezci amoniakální sody koluje několik nepřesností.

Vynalezl samotnou reakci. Reakce byla známa, proto mu zneplatnili první patent; on ji jako první průmyslově zvládl.
Vystudoval chemii. Byl samouk, na univerzitu ze zdravotních důvodů nešel.
Zemřel ve věku 83 let. Z data narození a úmrtí vychází 84 let.
Výroba běžela od roku 1863. Firma vznikla 1863, výroba se rozjela 1865.
Solvayovy lomy mu patřily. Název je podle metody, provozoval je spolek z Ústí.
Byl ministrem ve vládě. Ministr státu byl v jeho případě udělený titul.

Další průkopníky průmyslu najdete v sérii slavných podnikatelů, například profil Augusta Thyssena.

Časté otázky

Kdo byl Ernest Solvay?

Belgický chemik samouk a průmyslník, který jako první průmyslově zvládl výrobu sody pomocí čpavku. V roce 1863 založil s bratrem Alfredem firmu Solvay et Cie, ze které vyrostla jedna z největších chemických skupin své doby.

Co je Solvayův postup?

Výroba sody ze solanky, čpavku a oxidu uhličitého. Vzniklý hydrogenuhličitan sodný se zahřátím mění na sodu a čpavek se vrací zpět do výroby. Postup nahradil Leblancovu metodu, která silně znečišťovala okolí.

Kdy se Ernest Solvay narodil a kdy zemřel?

Narodil se 16. dubna 1838 v Rebecq-Rognon v Belgii. Zemřel 26. května 1922 v Ixelles u Bruselu ve věku 84 let.

Jak velký majetek měl Ernest Solvay?

Jeho jmění žádný zdroj nevyčísluje, víme jen, že bylo velké. Sám přitom odmítal princip dědictví a v roce 1914 daroval milion franků Národnímu výboru pomoci a výživy.

Co jsou Solvayovy konference?

Setkání špičkových vědců, která Solvay začal pořádat v roce 1911 první radou fyziky v Bruselu. Předsedal jí Hendrik Lorentz a zúčastnili se jí mimo jiné Einstein, Marie Curie a Planck. Na ni navázaly Mezinárodní Solvayovy ústavy pro fyziku a chemii.

Měl Ernest Solvay děti?

Doložení jsou nejstarší syn Armand, pro kterého Victor Horta postavil Hotel Solvay, a starší dcera Jeanne. Jméno manželky se z ověřených zdrojů doložit nepodařilo.

Jakou vazbu má Solvay na Česko?

Firma spolupracovala s Rakouským spolkem pro chemickou a hutní výrobu z Ústí nad Labem, se kterým v roce 1885 založila sodovku v Ebensee. Neštěmická továrna vyráběla sodu Solvayovou metodou a vápenec pro ni se těžil v Solvayových lomech u Berouna.

Byl Ernest Solvay politik?

Ano, v letech 1893 až 1900 byl belgickým senátorem. V roce 1918 mu byl udělen titul ministra státu a za první světové války předsedal Národnímu výboru pomoci a výživy.