Alfred Krupp byl německý průmyslník, který ve čtrnácti letech nastoupil do zadlužené otcovy továrny na litou ocel v Essenu a vybudoval z ní koncern s 20 200 zaměstnanci. Narodil se 26. 4. 1812 v Essenu a zemřel 14. 7. 1887 ve své Ville Hügel ve věku 75 let. Proslavily ho bezešvé obruče železničních kol a ocelová děla, kvůli nimž dostal přezdívku Kanonenkönig, tedy král děl.
Profil sleduje cestu syna drobného továrníka přes dvacet let marných pokusů, krizi roku 1848 a průlom na Světové výstavě v Londýně až k dodávkám děl pruské armádě i cizím státům. Vysvětluje, jak Krupp zacházel s dělníky, proč se v roce 1874 málem zhroutil, jak žil s rodinou ve Ville Hügel a v čem se liší od svých potomků, kteří nesli stejné jméno.
Ve zkratce
- Alfred Krupp se narodil 26. 4. 1812 v Essenu.
- Do otcovy firmy nastoupil po jeho smrti v roce 1826.
- Jediným vlastníkem se stal v únoru 1848.
- Bezešvé železniční obruče považoval za svůj nejvýznamnější vynález.
- Od roku 1859 vyráběl ve velkém děla pro Prusko i cizinu.
- Zemřel 14. 7. 1887, firma měla 20 200 zaměstnanců.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | Alfred Krupp |
| Narození | 26. 4. 1812, Essen |
| Úmrtí | 14. 7. 1887, Villa Hügel u Essenu |
| Rodiče | Friedrich Krupp a Therese Krupp, rozená Wilhelmi |
| Sourozenci | bratři Hermann a Friedrich |
| Manželka | Bertha Eichhoff (sňatek 1853) |
| Děti | syn Friedrich Alfred Krupp (1854) |
| Hlavní firma | Fried. Krupp, Essen, továrna na litou ocel |
| Funkce | vedení od roku 1826, jediný vlastník od roku 1848 |
| Přezdívka | Kanonenkönig (král děl) |
Dětství a převzetí firmy
Alfred Krupp byl druhým dítětem a nejstarším synem Friedricha a Therese Kruppových. Otec v letech 1811 a 1812 začal v Essenu vyrábět litou ocel, tedy firmu nezaložil Alfred, ale on. Alfreda nejdřív učil soukromý učitel spolu s dětmi vynálezce Franze Dinnendahla, potom chodil na gymnázium. Otec ho 4. října 1825 vzal do podniku a plánované učení v düsseldorfské mincovně se už neuskutečnilo.
Ve čtrnácti v čele dílny
Po zhruba třech letech gymnázia musel kvůli otcově nemoci a smrti školu opustit. Friedrich Krupp zemřel v roce 1826 a zanechal podnik se sedmi zaměstnanci a dluhem 10 000 tolarů. Formálně firmu vedla matka Therese pod jménem Friedrich Krupp, čtrnáctiletý Alfred se ale staral o výrobu. Od roku 1831 mu ve vedení pomáhal mladší bratr Hermann, později se přidal i nejmladší bratr Friedrich.
Dvacet let hledání odbytu
V roce 1830 začala firma dodávat hotové válce z lité oceli se zárukou kvality, protože polotovary, které zákazníci dostávali, praskaly. V roce 1832 se Kruppovi podařil odlitek 75 kilogramů ze čtyř kelímků, o dva roky později už 200 kilogramů z osmi. Po vzniku německé celní unie několikrát objížděl jižní Německo a hledal nové trhy. Zahraniční prodej vzrostl mezi lety 1836 a 1837 z 6 303 na 18 439 tolarů.
Parní stroj a bratranec
Kolem roku 1835 koupila firma parní stroj, díky kterému mohla všechny kroky výroby oceli dělat na jednom místě a nezávisle na vodní síle. Peníze dal bratranec Friedrich von Müller, který za to získal třetinu firmy a byl společníkem do roku 1844. Podnik měl tehdy 67 zaměstnanců a obrat 11 049 tolarů. V témže roce vznikla dobrovolná pokladna na podporu v nemoci a při úmrtí.
Cesty po Evropě a Berndorf
V letech 1838 a 1839 strávil Krupp patnáct měsíců na cestách po Francii a Anglii. Od roku 1840 vyvíjel celé válcovny, ty ale našly málo kupců. V roce 1841 otevřel v Paříži první zahraniční zastoupení firmy. O dva roky později vyvinul s bratry válec na výrobu příborů a s bankéřem Alexandrem Schoellerem založil kovozávod v rakouském Berndorfu, který od roku 1844 vedl bratr Hermann.
Krize let 1846 až 1848
Firma zkoušela nové výrobky z lité oceli, například klavírní drát, nástroje, díly strojů a náprsní pancíře. Hospodářská krize v roce 1846 ale přinesla prudký pokles zakázek. V roce 1847 předvedl Krupp pruskému ministerstvu války první dělo z lité oceli, ministerstvo však zkoušku odmítlo. Ocelová děla se tak na dlouhých dvanáct let stala spíš ukázkou možností než obchodem.
Jediný vlastník a železnice
24. února 1848 koupil Alfred Krupp továrnu od matky za 40 000 tolarů a stal se jejím jediným vlastníkem. Hned v dubnu přišla platební neschopnost a mzdy dělníkům vyplácel ze soukromých peněz. Firmu podržela velká zakázka z Ruska na stroje na výrobu příborů. V roce 1849 oddělil Berndorf od Essenu a navázal vztahy s bankovním domem Oppenheim a se Schaaffhausenscher Bankverein.
Londýn 1851
Na první Světové výstavě v Londýně v roce 1851 dostal Krupp ocenění za ingot z lité oceli o hmotnosti zhruba dvou tun. Dobové prameny uvádějí 43 až 45 centů, přičemž dosavadní nejtěžší ocelový blok podle nich vážil 20 centů. Výstavní zpráva řadila essenskou litou ocel mezi nejlepší výkony celé výstavy. Firma měla v roce 1850 celkem 241 zaměstnanců a od té doby začala rychle růst.
Bezešvé obruče kol
V roce 1853 začal vyrábět bezešvé kované a později válcované obruče železničních kol, takzvané Radreifen. Pruský patent na osm let získal 21. března 1853 a sám tento výrobek považoval za svůj nejvýznamnější vynález. Železnice v Německu i v cizině se staly hlavními odběrateli. Jak na železnici vyrostl americký vynálezce a podnikatel, popisuje profil George Westinghouse. Mezi lety 1849 a 1854 vzrostl počet zaměstnanců ze 109 na 365 a obrat z 68 300 na 303 308 tolarů.
Král děl
Velká zbrojní výroba začala v roce 1859, kdy pruské vojenské úřady koupily přes 300 předpracovaných hlavní z lité oceli. Prvním cizím státem, který si objednal kruppova děla, byl už předtím Egypt, kam v letech 1855 až 1859 putovalo 36 kusů. Děla zkoušelo také Rusko, Nizozemsko, Württembersko, Švýcarsko, Hannover, Španělsko, Rakousko a Anglie. Krupp tak jako první německý podnikatel dodával děla do celého světa.
Války 1864 až 1870
V prusko-dánské válce roku 1864 přispěla k pruskému vítězství i převaha ocelových děl Krupp. V prusko-rakouské válce roku 1866 stály poprvé proti sobě dvě armády vyzbrojené děly ze stejné továrny. V roce 1868 zdokonalil Krupp zadovky závěrem s kruhovým klínem. Ve francouzsko-pruské válce roku 1870 nasadil Helmuth von Moltke kruppova ocelová děla, která měla dvakrát větší dostřel než francouzská bronzová.
Paříž 1867
Na Světové výstavě v Paříži v roce 1867 vystavila firma ocelové dělo ráže 35,5 centimetru o hmotnosti 50 tun. Krupp tehdy pobýval v Nice, kam odjel před epidemií cholery v Essenu. V dopise z 12. ledna 1867 nařídil vyfotografovat závod pro výstavní expozici, a to v neděli, protože ve všední dny bylo nad továrnou příliš mnoho kouře a páry. Snímky měly sloužit i jako dárky pro významné osobnosti.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1826 | nástup do firmy po smrti otce |
| 1841 | první zahraniční zastoupení v Paříži |
| 1848 | jediný vlastník |
| 1851 | ocenění na Světové výstavě v Londýně |
| 1853 | bezešvé železniční obruče |
| 1859 | přes 300 hlavní pro Prusko |
| 1862 | Bessemerova ocelárna |
| 1869 | Siemens-Martinův postup |
| 1872 | Generalregulativ |
| 1874 | zástava závodu bankám |
Ocel, doly a krize
V roce 1855 měl Krupp vlastní pudlovnu a navázal kontakt s Henrym Bessemerem, jehož postup jako první v Německu patentoval. V roce 1862 spustil Bessemerovu ocelárnu, podle Neue Deutsche Biographie první v nepřetržitém provozu na evropské pevnině. V roce 1869 zavedl Siemens-Martinův postup. Už 19. září 1861 uvedl do provozu padesátitunový parní buchar Fritz, který stál asi 1,8 milionu marek.
Vlastní suroviny
Aby měl zajištěné suroviny, kupoval Krupp doly a hutě. V roce 1864 si na dvacet let pronajal essenský uhelný důl Graf Beust. O rok později koupil od pruského státu hutě v Saynu a Mülhofenu, rudné doly na Lahnu a ve Westerwaldu, vzal podíl ve španělském rudném dole a v Rotterdamu založil rejdařství. Pro srovnání s americkou ocelí stojí za přečtení příběh, který prožil Andrew Carnegie.
Krach roku 1874
Po vzniku Německého císařství v roce 1871 výroba prudce vzrostla a Krupp se stal největším průmyslovým podnikem v Evropě. Rychlá expanze ho ale vyčerpala. Po krachu z roku 1873 měl dluhy přes 30 milionů marek a v roce 1874 musel závod zastavit konsorciu bank vedenému Preußische Seehandlung. Prokuristou se stal Carl Meyer a firma zřídila revizní úřad. Stav zaměstnanců z roku 1874 dohnala až v roce 1886.
| Rok | Zaměstnanci | Obrat |
|---|---|---|
| 1835 | 67 | 11 049 tolarů |
| 1854 | 365 | 303 308 tolarů |
| 1861 | 2 108 | 4,1 mil. marek |
| 1865 | 8 248 | 15,7 mil. marek |
| 1873 | 16 000 | 40,8 mil. marek |
| 1887 | 20 200 | 47,5 mil. marek (1887/88) |
Finance jako slabé místo
Neue Deutsche Biographie připisuje Kruppův úspěch ochotě riskovat a houževnatosti. Zároveň uvádí, že shánění kapitálu bylo nejslabším článkem jeho podnikání. Rozšiřování a investice do budoucna pro něj znamenaly víc než co nejvyšší zisk. V roce 1886 přesto ještě koupil ocelárnu Asthöwer v Annenu u Wittenu. V roce 1862 předal běžné řízení prokuře a od roku 1874 se z vedení postupně stahoval.
Dělníci a Generalregulativ
Dobrovolnou pokladnu z roku 1836 proměnil v roce 1853 v povinnou nemocenskou a pohřební pokladnu, do které firma od roku 1855 přispívala polovinou členských příspěvků. V roce 1855 vznikla penzijní pokladna, v roce 1856 ubytovny pro svobodné dělníky, v roce 1858 závodní pekárna, z níž se stal závodní obchod. V šedesátých letech začal stavět první dělnické kolonie.
Věrnost za věrnost
Továrnu chápal jako společenství postavené na heslu Treue gegen Treue, věrnost za věrnost. Platil nadprůměrné mzdy a snažil se udržet pracovní místa. Od dělníků ale čekal důvěru, ne spolurozhodování. Odborová a sociálnědemokratická činnost byla zakázaná a v koloniích omezoval i čtení sociálnědemokratického tisku. Kdo nežil podle jeho představ ani v soukromí, mohl dostat výpověď.
Pravidla sepsaná vlastní rukou
V roce 1872, jako reakci na stávky a na to, že firma přerostla možnosti jednoho člověka, vydal Generalregulativ. Sám ho sepsal jako soubor zásad pro řízení a správu firmy. První paragraf stanovil jako nejvyšší cíl vyrábět vždy to vynikající a co nejdokonalejší. Krupp měl podle historiků nutkání psát a vedení i syna zahlcoval poznámkami a pokyny.
Rodina a Villa Hügel
V roce 1853 se jedenačtyřicetiletý Krupp oženil v Kolíně nad Rýnem s Berthou Eichhoff, dcerou rýnského celního inspektora Augusta Eichhoffa. Byla o dvacet let mladší a vzali se měsíc po seznámení. V roce 1854 se jim narodil jediný syn Friedrich Alfred. Manželství bylo těžké, protože firma byla pro Kruppa vždy na prvním místě. Bertha byla často nemocná a víc času trávila v lázních než v Essenu.
Rozluka a syn Fritz
Manželé se v roce 1881 rozešli. Syn Friedrich Alfred, kterému se říkalo Fritz, byl jako dítě neduživý a otec mu později vyčítal nedostatek fyzické síly. Brzy ho poslal do továrny a ke studiu, aby ho připravil na vedení firmy. Fritz se stal hlavním obchodníkem a 29. dubna 1882 vstoupil do vedení. Bertha zemřela v roce 1888, rok po manželovi.
Sídlo podle vlastních představ
Pozemek pro nové sídlo měl Krupp vybraný už v roce 1864 a první náčrty kreslil sám. Villa Hügel vznikla v letech 1870 až 1873 podle jeho plánů, protože ji chtěl postavit jen podle svých představ o pohodlí. V lednu 1873 se do ní nastěhoval s manželkou a synem. Vytápění a větrání fungovalo spolehlivě až po letech úprav. Dům má podle oficiálního webu 399 místností a 11 000 metrů čtverečních plochy.
Ich heiße Krupp
Pruský král mu nabídl šlechtický titul, Krupp ho ale odmítl se slovy, že se jmenuje Krupp a to stačí. Odmítl také kandidaturu do Říšského sněmu, protože chtěl zemi sloužit slovem, činem a příkladem. Dostal titul tajného komerčního rady, Řád červené orlice, Čestnou legii od Napoleona III. a byl čestným členem Svazu německých inženýrů i londýnského Iron and Steel Institute. Svůj rodný dům nechal obnovit jako památku skromných začátků.
Majetek a dědictví
Žebříčky typu Forbes v 19. století neexistovaly a výši Kruppova osobního majetku ani pozůstalosti otevřené prameny nevyčíslují. Doložit lze velikost firmy. Při jeho smrti v roce 1887 měl koncern 20 200 zaměstnanců, z toho asi 13 000 v essenské továrně na litou ocel, a hrubý obrat za rok 1887/88 dosáhl 47,5 milionu marek. Za života Alfreda Kruppa zůstala firma v jeho výhradním vlastnictví, akciovou společností se stala až po roce 1902.
Závěť na tři generace
Závěť, datovaná 31. prosince 1872, určila, že firma přejde nerozdělená po tři generace. Zisky měly sloužit k rozšiřování závodu a k prospěchu celku. Alfred Krupp zemřel 14. července 1887 ve Ville Hügel a koncern převzal syn Friedrich Alfred. Rodina pak ve Ville Hügel žila až do roku 1945, dnes v ní sídlí kulturní centrum a Historický archiv Krupp, nejstarší firemní archiv v Německu.
Potomci se stejným jménem
Po smrti Friedricha Alfreda v roce 1902 zdědila firmu jeho šestnáctiletá dcera Bertha, Alfredova vnučka, která se v roce 1906 vdala za Gustava von Bohlen und Halbach. Jejich syn Alfried byl od roku 1943 jediným vlastníkem. V norimberském procesu s firmou Krupp v letech 1947 a 1948 dostal dvanáct let vězení, v lednu 1951 mu byl trest zmírněn. Alfreda, který zemřel o šedesát let dřív, se tento proces netýká. Firma je dnes součástí koncernu thyssenkrupp.
| Osoba | Vztah k Alfredovi | Role |
|---|---|---|
| Friedrich Krupp (1787 až 1826) | otec | zahájil výrobu lité oceli |
| Friedrich Alfred Krupp (1854 až 1902) | syn | vedl firmu od roku 1887 |
| Bertha Krupp | vnučka | dědička od roku 1902 |
| Gustav von Bohlen und Halbach | manžel vnučky | sňatek s Berthou v roce 1906 |
| Alfried Krupp von Bohlen und Halbach | pravnuk | jediný vlastník od roku 1943 |
Šest omylů o Alfredu Kruppovi
O essenském průmyslníkovi koluje několik nepřesností, často kvůli záměně s potomky.
- Založil firmu Krupp. Výrobu lité oceli zahájil v letech 1811 a 1812 jeho otec Friedrich.
- Byl souzen v Norimberku. Souzen byl jeho pravnuk Alfried, Alfred zemřel v roce 1887.
- Dicke Bertha nese jméno jeho manželky. Houfnice z roku 1914 dostala přezdívku podle vnučky Berthy.
- Vždy vyráběl hlavně zbraně. Dlouho to byly válce, nástroje a železniční díly, děla ve velkém až od roku 1859.
- Při smrti měl 75 000 zaměstnanců. Koncern měl podle Neue Deutsche Biographie 20 200 lidí.
- Byl šlechtic. Šlechtický titul odmítl, jméno von Bohlen und Halbach přinesl až Gustav.
Další průmyslníky najdete v sérii slavných podnikatelů, například profil Emila Škody.
Z obchodu s barvivy v Barmen ve stejné době vyrostla chemická firma, kterou založil Friedrich Bayer.
Časté otázky
Kdo byl Alfred Krupp?
Německý průmyslník, který v letech 1826 až 1887 vedl essenskou továrnu na litou ocel Fried. Krupp. Proslavily ho bezešvé obruče železničních kol a ocelová děla, proto se mu říkalo král děl.
Kdy se Alfred Krupp narodil a kdy zemřel?
Narodil se 26. dubna 1812 v Essenu. Zemřel 14. července 1887 ve své Ville Hügel u Essenu ve věku 75 let.
Kdo byla manželka Alfreda Kruppa?
V roce 1853 se oženil s Berthou Eichhoff z Kolína nad Rýnem, která byla o dvacet let mladší. Manželé se v roce 1881 rozešli, Bertha zemřela v roce 1888.
Měl Alfred Krupp děti?
Měl jediného syna Friedricha Alfreda, narozeného v roce 1854. Ten po otcově smrti v roce 1887 převzal vedení firmy.
Jak velká byla firma Krupp?
Při Kruppově smrti v roce 1887 měl koncern 20 200 zaměstnanců a hrubý obrat 47,5 milionu marek. Když v roce 1826 nastupoval, měla továrna sedm lidí a dluh 10 000 tolarů.
Proč se mu říkalo král děl?
Od roku 1859 dodával ve velkém ocelová děla pruské armádě a jako první německý podnikatel i cizím státům. Jeho děla používaly armády ve válkách let 1864 až 1870.
Byl Alfred Krupp souzen za válečné zločiny?
Nebyl, zemřel už v roce 1887. Před norimberským soudem v letech 1947 a 1948 stál jeho pravnuk Alfried Krupp von Bohlen und Halbach.
Co je Villa Hügel?
Sídlo, které si Krupp postavil v letech 1870 až 1873 podle vlastních plánů a kam se nastěhoval v lednu 1873. Dnes v něm sídlí kulturní centrum a Historický archiv Krupp.
Zdroje
- Krupp, Alfred, Neue Deutsche Biographie, Deutsche Biographie (deutsche-biographie.de)
- Alfred Krupp 1812-1887, LeMO, Deutsches Historisches Museum (dhm.de)
- Historie Villa Hügel, Villa Hügel (villahuegel.de)
