Kónosuke Macušita byl japonský podnikatel, zakladatel firmy Matsushita Electric, ze které vyrostl dnešní Panasonic. Narodil se 27. 11. 1894 ve vesnici Wasamura v prefektuře Wakajama a zemřel 27. 4. 1989 ve věku 94 let. Školu opustil ve čtvrté třídě, v devíti letech šel do učení a v roce 1918 založil ve třech lidech firmu na elektrické objímky. V Japonsku se mu přezdívá bůh managementu.
Profil sleduje jeho cestu od učně v obchodě s jízdními koly přes montéra ósacké elektrárny až k jednomu z největších výrobců elektroniky na světě. Popisuje lampu na kolo, značku National, vodovodní filozofii a 250letý plán, poválečnou čistku, dohodu s Philipsem i školu pro budoucí politiky. Připomíná také továrny Panasonic v Plzni a Pardubicích.
Ve zkratce
- Kónosuke Macušita se narodil 27. 11. 1894 a zemřel 27. 4. 1989.
- Firmu, ze které je dnešní Panasonic, založil 7. 3. 1918.
- Prosadil se levnou zástrčkou, objímkou a lampou na kolo.
- V roce 1933 zavedl v Japonsku systém samostatných divizí.
- V roce 1965 zavedl pětidenní pracovní týden.
- Založil školu, ze které vzešli dva japonští premiéři.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | Kónosuke Macušita, japonsky 松下幸之助 |
| Narození | 27. 11. 1894, Wasamura, prefektura Wakajama |
| Úmrtí | 27. 4. 1989, 94 let |
| Rodiče | Masakusu a Tokue Macušitovi |
| Manželka | Mumeno, rozená Iue (sňatek 1915) |
| Děti | dcera Sačiko, syn Kóiči (zemřel jako kojenec) |
| Zeť | Masaharu Macušita, prezident firmy 1961 až 1977 |
| Vzdělání | školu opustil ve čtvrté třídě |
| Firma | Matsushita Electric, dnes Panasonic Holdings |
| Přezdívka | bůh managementu |
Dětství pod borovicí
Kónosuke Macušita se narodil 27. listopadu 1894 ve vesnici Wasamura, dnes součásti města Wakajama. Byl třetím synem a nejmladším z osmi dětí Masakusua a Tokue Macušitových. Rodový dům stál pod velkou borovicí. Strom zničil v roce 1966 blesk.
Když mu byly čtyři roky, otec přišel o majetek spekulacemi na rýžové burze a rodina ztratila dům i pole. V letech 1900 a 1901 zemřeli na nemoc tři jeho sourozenci. Otec odešel v roce 1902 za prací do Ósaky a zemřel v roce 1906.
Učeň a montér
V devíti letech, v roce 1904, odešel ze čtvrté třídy a nastoupil jako učeň do ósackého obchodu s ohřívači hibači. Od roku 1905 pracoval v prodejně jízdních kol, jejíž majitel si všiml jeho obchodního nadání. Pohled na ósacké tramvaje ho podle firemní kroniky přivedl k elektřině.
V roce 1910 nastoupil k Osaka Electric Light Company jako pomocník při vnitřních rozvodech a v roce 1911 se stal montérem. V roce 1915 se oženil s devatenáctiletou Mumeno Iue. V roce 1916 přihlásil vlastní konstrukci objímky žárovky, nadřízený mu ale podle kroniky řekl, že je k ničemu. V roce 1917 byl povýšen na inspektora a téhož roku z firmy odešel, mimo jiné kvůli chatrnému zdraví.
Tři lidé a objímka
V červnu 1917 začal s manželkou a jejím bratrem Tošiem Iuem vyrábět objímky v malém bytě ve východní Ósace. Prodej byl téměř nulový a Mumeno zastavovala rodinné cennosti. Zachránila je zakázka velkého výrobce na izolační destičky do ventilátorů.
7. 3. 1918 se přestěhovali do většího domu a Macušita založil Matsushita Electric Housewares Manufacturing Works. Začínali tři, třiadvacetiletý Macušita, dvaadvacetiletá Mumeno a patnáctiletý Tošio. Prvními úspěšnými výrobky byla vylepšená zástrčka a dvojitá objímka, kvalitnější a o třicet až padesát procent levnější než konkurence. Na konci roku 1918 měla firma dvacet zaměstnanců.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1894 | Narození ve Wasamuře |
| 1904 | Učeň v Ósace |
| 1918 | Založení firmy |
| 1923 | Bateriová lampa na kolo |
| 1927 | Značka National |
| 1932 | Vodovodní filozofie a 250letý plán |
| 1933 | Divizní systém, areál v Kadomě |
| 1935 | Akciová společnost |
| 1952 | Společný podnik s Philipsem |
| 1961 | Předání funkce prezidenta zeti |
| 1965 | Pětidenní pracovní týden |
| 1979 | Škola pro politiky |
| 1989 | Úmrtí |
Lampa na kolo a National
V roce 1923 ho zlobila svíčková lampa na vlastním kole. Navrhl proto bateriovou lampu, která svítila třicet až čtyřicet hodin na tři baterie. Velkoobchody ji odmítly, protože bateriové lampy měly špatnou pověst. Macušita tedy nechával vzorky v obchodech s tím, že je obchodníci zaplatí, až se osvědčí. Pak začaly přicházet objednávky.
Pro novou hranatou lampu zvolil v roce 1927 značku National, když v novinách narazil na slovo international. V dubnu 1927 rozdal obchodům deset tisíc vzorků a lampy se v prvním roce prodávaly přes třicet tisíc kusů měsíčně. Téhož roku uvedl levnou žehličku Super Iron. Aby ji mohl prodávat o třicet procent levněji než konkurence, musel jich vyrábět deset tisíc měsíčně, víc než všichni ostatní japonští výrobci dohromady. V únoru 1927 mu zemřel jediný syn Kóiči, bylo mu osm měsíců. Nápady na nové výrobky si podle kroniky zapisoval i v noci, u postele měl tužku a papír.
Krize bez propouštění
V roce 1929 firmu přejmenoval na Matsushita Electric Manufacturing Works a vyhlásil základní cíl řízení a firemní krédo. Při krizi po krachu na newyorské burze snížil výrobu na polovinu, nikoho ale nepropustil a zaměstnancům platil plnou mzdu. Zásoby se podle kroniky do dvou měsíců prodaly.
Vodovodní filozofie
5. 5. 1932 vyhlásil skutečné poslání firmy, známé jako vodovodní filozofie. Výrobce má vyrábět zboží tak hojné a levné jako voda z kohoutku a tím odstranit chudobu. Zároveň vyhlásil 250letý plán složený z deseti pětadvacetiletých období. Den 5. května pak firma slaví jako Den založení.
V květnu 1933 zavedl systém samostatně řízených divizí podle výrobků, rádií, lamp a baterií a elektroinstalace. Podle kroniky šlo o první podnik jednotlivého vlastníka v Japonsku organizovaný tímto způsobem. Divize zavedl i proto, že kvůli nemocem vždy delegoval odpovědnost. V červenci 1933 se firma přestěhovala do nového areálu v Kadomě.
Akciová společnost
V prosinci 1935 přeměnil firmu na akciovou společnost Matsushita Electric Industrial a stal se jejím prezidentem. Měla tehdy asi 3 500 zaměstnanců, roční tržby dvanáct milionů jenů a asi šest set výrobků. V pravidlech pro zaměstnance z téhož roku stojí, že se mají i ve velké firmě chovat jako pokorní obchodníci, jako by pracovali v malém krámku.
Válka a čistka
Na pokyn úřadů se firma za války zapojila do vojenské výroby. V roce 1943 založila loděnici a leteckou firmu, které do konce války vyrobily 56 dřevěných lodí a tři dřevěná letadla. Firma přišla o 32 továren a kanceláří i o zahraniční majetek. Den po kapitulaci, 16. 8. 1945, nařídil Macušita obnovit výrobu spotřebního zboží.
V březnu 1946 okupační správa označila firmu za rodinný konglomerát zaibacu a zmrazila jí majetek. Macušita dostal příkaz odstoupit. Odbory spolu s obchodníky a distributory sepsaly petici za jeho ponechání a okupační velitelství v květnu 1947 výjimečně dovolilo jemu i ředitelům zůstat. Označení zaibacu a většina omezení padla koncem let 1949 a 1950.
Král nedoplatků
Po roce 1949 měla firma obrovské nedoplatky na dani a tisk Macušitovi přezdíval král nedoplatků. V roce 1950 propustila 567 ze 4 438 zaměstnanců, jedno z mála propouštění v její historii. S korejskou válkou přišlo oživení. 3. 11. 1946 založil Macušita PHP Institute a od roku 1947 vydával měsíčník PHP.
Philips, JVC a Sanyo
V roce 1951 podnikl cesty po USA a Evropě. V roce 1952 uzavřel technickou spolupráci s nizozemským Philipsem a v prosinci vznikl společný podnik Matsushita Electronics s kapitálem 660 milionů jenů, víc než měla samotná mateřská firma. Philips chtěl licenční poplatek sedm procent z tržeb, Macušita na oplátku požadoval poplatek za manažerské vedení a Philips ustoupil. Partnerství trvalo přes čtyřicet let, v roce 1993 odkoupil Panasonic 35procentní podíl Philipsu za 185 miliard jenů.
V roce 1954 převzala firma Victor Company of Japan, známou jako JVC. Švagr Tošio Iue po válce z firmy odešel, aby Macušita mohl zůstat ve vedení. Macušita mu půjčil nevyužitou továrnu a Iue založil firmu Sanyo, která se v letech 2009 až 2011 stala dceřinou firmou Panasonicu.
Pětiletý plán a pětidenní týden
V roce 1956 vyhlásil pětiletý plán zvýšit tržby z 22 na 80 miliard jenů, firma ho splnila za něco přes čtyři roky. V září 1959 založil v New Yorku americkou pobočku. V dubnu 1965 zavedl jako první velký japonský výrobce pětidenní pracovní týden.
Předání a odpočinek
V lednu 1961 odstoupil z funkce prezidenta a stal se předsedou představenstva. Prezidentem se stal zeť Masaharu Macušita, manžel dcery Sačiko, adoptovaný do rodiny v roce 1940. V roce 1962 o něm časopis Time publikoval titulní příběh. V roce 1964, kdy firmě poprvé od roku 1950 klesl zisk, přiznal polovinu viny vedení a dočasně sám převzal řízení prodeje.
V červenci 1973, k 55. výročí firmy, odešel z aktivní funkce a stal se výkonným poradcem. Firma u té příležitosti darovala pět miliard jenů na sociální projekty ve všech prefekturách Japonska. V roce 1983 financoval vznik Japonské ceny a v roce 1987 obdržel Řád květů paulovnie.
Psal i knihy. Jeho kniha Michi o hiraku z roku 1968 se podle PHP Institute prodala za padesát let ve více než 5,5 milionu výtisků. Harvardský profesor John P. Kotter o něm v roce 1997 vydal knihu Matsushita Leadership. V sídle Panasonicu v Kadomě dnes stojí Panasonic Museum s muzeem věnovaným Macušitovi, první podoba muzea vznikla v roce 1968.
Škola pro politiky
V roce 1979 založil Matsushita Institute of Government and Management, soukromou školu pro budoucí politiky a lídry, a vložil do ní sedm miliard jenů z vlastních peněz. K 1. 4. 2026 měla 304 absolventů, z toho 28 poslanců a 14 představitelů samospráv. Vzešli z ní dva japonští premiéři, Jošihiko Noda a Sanae Takaiči.
Smrt a majetek
Zemřel 27. 4. 1989 ve věku 94 let na zápal plic. Soustrast poslali mimo jiné americký prezident George Bush a japonský premiér Noboru Takešita. Manželka Mumeno zemřela v září 1993 ve věku 97 let. Z vnuků se Masajuki Macušita stal místopředsedou Panasonicu.
Údaje o majetku pocházejí jen ze sekundárních zdrojů. Podle týdeníku Weekly Post byl opakovaně první v celostátním žebříčku nejvyšších daňových poplatníků.
Panasonic dnes
Značka Panasonic vznikla v roce 1955 pro exportní reproduktory. 1. 10. 2008 se firma přejmenovala na Panasonic Corporation a od roku 2022 funguje jako Panasonic Holdings. Za fiskální rok končící 31. 3. 2026 utržila 8 048,7 miliardy jenů, o 4,8 procenta méně, a zaměstnávala 183 685 lidí. Provozní zisk klesl o 44,6 procenta na 236,4 miliardy jenů, pokles tržeb firma vysvětluje hlavně vyčleněním automobilové divize. Prezidentem je Yuki Kusumi.
Macušita s Českem přímou vazbu neměl, továrny vznikly až po jeho smrti. Panasonic v Plzni vyráběl od roku 1997 televizory, jejich výroba skončila 31. 3. 2022 a závod dál vyrábí tepelná čerpadla. Jejich výrobu otevřel v říjnu 2018 jako první kompletní továrnu Panasonicu na tepelná čerpadla v Evropě. V Pardubicích vznikl v roce 2001 závod na autorádia, jeho mateřskou firmu ale od prosince 2024 z osmdesáti procent vlastní fondy Apollo.
Šest omylů o Kónosukem Macušitovi
Japonské zakladatele přibližují i profily Akia Mority ze Sony a zakladatele Hondy. O Macušitovi se ale drží několik nepřesností.
- Vynalezl dvojitou zásuvku. Vylepšil objímku a začal vyrábět zástrčku a dvojitou objímku.
- Firma se od začátku jmenovala Panasonic. Značka vznikla v roce 1955, firma se přejmenovala v roce 2008.
- Založil Sanyo. Sanyo založil jeho švagr Tošio Iue.
- Do důchodu odešel v roce 1961. Tehdy předal jen funkci prezidenta, z aktivní funkce odešel v roce 1973.
- Masaharu Macušita byl jeho syn. Byl to zeť, vlastní syn zemřel jako kojenec.
- Plzeň vyrábí televizory Panasonic. Výroba televizorů skončila v březnu 2022.
Další světové zakladatele najdete v sérii slavných podnikatelů.
Časté otázky
Kdo byl Kónosuke Macušita?
Japonský podnikatel, který v roce 1918 založil firmu Matsushita Electric, dnešní Panasonic.
Kdy zemřel Kónosuke Macušita?
27. dubna 1989 ve věku 94 let na zápal plic.
Kdy vznikl Panasonic?
Firma vznikla 7. 3. 1918, značka Panasonic v roce 1955 a jméno Panasonic Corporation nese firma od 1. 10. 2008.
Co je vodovodní filozofie?
Poslání, které Macušita vyhlásil v roce 1932: vyrábět zboží tak hojné a levné jako voda z kohoutku a tím odstranit chudobu.
Měl Kónosuke Macušita děti?
Dceru Sačiko a syna Kóičiho, který zemřel v roce 1927 jako kojenec. Nástupcem se stal zeť Masaharu.
Jak se píše jméno Macušita?
Česká transkripce je Kónosuke Macušita, anglický přepis Konosuke Matsushita. Firma se i v češtině píše Matsushita Electric.
Zdroje
- Panasonic Group History 1918, Panasonic Holdings (holdings.panasonic)
- Chronologie života Kónosukeho Macušity, PHP Institute (konosuke-matsushita.com)
- Panasonic Group History 1946, Panasonic Holdings (holdings.panasonic)
- Matsushita Institute of Government and Management (mskj.or.jp)
- Panasonic končí s výrobou televizorů v Česku, Lupa (lupa.cz)
