Emil Kolben byl český elektrotechnik a průmyslník, zakladatel firmy Kolben a spol. ve Vysočanech, z níž vyrostla ČKD. Narodil se 1. 11. 1862 ve Strančicích u Prahy a zemřel 3. 7. 1943 v terezínském ghettu. Po studiu v Praze pracoval v USA pro Thomase Edisona a stal se šéfinženýrem Edison General Electric. Na rozdíl od Františka Křižíka vsadil na střídavý proud a jeho firma vybavila první velkou pražskou elektrárnu v Holešovicích. Za okupace přišel o firmu i majetek, v holocaustu zahynulo 26 členů jeho rodiny.
Profil sleduje jeho cestu od Edisona a Tesly přes založení Kolbenky a vznik ČKD až k deportaci do Terezína. Vysvětluje také, o co šlo ve sporu s Křižíkem a jak se dnes jeho jméno v Praze připomíná.
Ve zkratce
- Emil Kolben se narodil 1. 11. 1862 ve Strančicích a zemřel 3. 7. 1943 v Terezíně ve věku 80 let.
- V letech 1888 až 1892 pracoval v USA, nakonec jako šéfinženýr Edison General Electric.
- 29. 10. 1896 založil ve Vysočanech firmu Kolben a spol., začínal s 25 lidmi.
- Jeho firma vybavila elektrárnu v Holešovicích, spuštěnou 7. 4. 1900, na střídavý proud.
- Fúzemi v letech 1921 a 1927 vznikla Českomoravská-Kolben-Daněk, tedy ČKD.
- Po okupaci musel odejít ze všech funkcí, v červnu 1943 byl deportován do Terezína.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | Ing. Dr. Emil Kolben |
| Narození | 1. 11. 1862, Strančice |
| Úmrtí | 3. 7. 1943, ghetto Terezín |
| Rodiče | Joachim Kolben a Františka, rozená Freundová |
| Vzdělání | německá technika v Praze, absolvoval 1887 |
| Manželka | Malvína Kolbenová (1863 až 1940) |
| Děti | Hanuš, Greta a Lilly |
| Firma | Kolben a spol. (1896), později ČKD |
| Vyznamenání | čestný doktorát (1908), Řád železné koruny (1910) |
Ze Strančic na techniku
Kolben byl nejstarším z devíti dětí židovského obchodníka Joachima Kolbena, který měl ve Strančicích malé hospodářství. Rodina tam podle Židovského muzea v Praze žila přinejmenším od konce 18. století. Emil vystudoval reálné gymnázium na Malé Straně a pak strojnictví a elektrotechniku na německé technice v Praze. Absolvoval v roce 1887 s vyznamenáním.
Po roční praxi získal Gerstnerovo cestovní stipendium na dva roky ve výši 1 200 zlatých. Procestoval Německo, Švýcarsko, Paříž a Londýn a v dubnu 1888 přistál v New Yorku. Podle vlastní vzpomínky citované Hospodářskými novinami tehdy ke vstupu do USA stačilo mít padesát dolarů.
U Edisona a Tesly
Podle Židovského muzea začínal v konstrukční kanceláři Edison Machine Company, pak pracoval přímo s Edisonem v laboratoři v Orange ve státě New Jersey. Nakonec se stal šéfinženýrem a vedoucím technických kanceláří a laboratoří Edison General Electric v Schenectady. Podle historika Arno Paříka s pomocí jeho výpočtů vznikly série standardních dynam a motorů a velká dynama pro přímé spojení s parními stroji.
V roce 1889 ho Nikola Tesla přizval ke zkouškám motorů na třífázový střídavý proud v laboratoři své firmy v New Yorku. Právě odtud podle muzea pochází Kolbenovo přesvědčení, že budoucnost patří střídavému proudu. Edison přitom prosazoval proud stejnosměrný. Tesla pracoval pro Edisona v letech 1882 až 1885, v době Kolbenova pobytu už měl vlastní firmu. Kolben na něj vzpomínal i jako na muže, který rád vyprávěl novinářům vymyšlené plány. Podle webu FEL ČVUT pobýval Kolben v USA od roku 1888 do roku 1892, tedy zhruba čtyři roky.
Návrat přes Švýcarsko
Počátkem roku 1892 se s manželkou vrátil do Evropy. Do roku 1896 byl šéfinženýrem strojírny Oerlikon u Curychu, kde se věnoval synchronním a asynchronním třífázovým motorům a přenosu energie na dálku. V Curychu se mu v roce 1895 narodil syn Hanuš. Edison ho později, v roce 1911, navštívil v Praze.
Kolben a spol. ve Vysočanech
29. 10. 1896 založil v Praze-Vysočanech komanditní společnost Kolben a spol., elektrotechnickou továrnu. Nejvýznamnějším tichým společníkem byl Karel Bondy. Podle ČT24 začínala firma v dřevěné kůlně a stroje poháněla parní lokomobila. Zaměstnanců bylo zpočátku 25, za tři roky už 400. Každý obráběcí stroj a jeřáb měl podle dobových popisů vlastní elektromotor.
V roce 1898 prodal Kolben firmu skupině kolem Živnostenské banky a vznikla Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol., zkráceně EAS. V roce 1900 postavila první lokomotivu a na Světové výstavě v Paříži dostala zlatou medaili za tisící alternátor. Později dodávala alternátory do Londýna a kompletní elektrárnu do Tasmánie.
Deset tisíc strojů
Do roku 1910 vyrobila Kolbenova firma podle Židovského muzea 10 000 elektrických strojů a vybavila asi 70 velkých elektráren včetně rozvoden. V roce 1907 uzavřela s Ringhofferovou strojírnou smlouvu o automobilce Praga a v roce 1912 postavila vodní elektrárnu na Štvanici. Kolben dostal v roce 1908 čestný doktorát pražské německé techniky a v roce 1910 Řád železné koruny.
Veřejné funkce a projekty
V roce 1905 navrhl podle časopisu Průzkumy památek projekt zdymadla s vodní elektrárnou na Labi u Střekova. Postaveno bylo až v letech 1928 až 1936 a podle jiného projektu. V roce 1912 se stal předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu. Po vzniku Československa byl v roce 1919 jmenován členem Československé státní obchodní rady.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1887 | Absolvent německé techniky v Praze |
| 1888 | Příjezd do USA, práce pro Edisona |
| 1889 | Zkoušky třífázových motorů s Teslou |
| 1892 | Návrat do Evropy, Oerlikon |
| 1896 | Založení firmy Kolben a spol. |
| 1898 | Elektrotechnická akciová společnost |
| 1900 | Elektrárna v Holešovicích, zlatá medaile v Paříži |
| 1921 | Fúze do Českomoravské-Kolben |
| 1927 | Vznik ČKD |
| 1939 | Odchod ze všech funkcí |
| 1943 | Deportace a smrt v Terezíně |
Spor s Křižíkem o proud
Po návratu do Prahy měl Kolben na německé technice přednášky o výhodách střídavého proudu. Praha se tehdy rozhodovala o ústřední městské elektrárně a stejnosměrný proud zastupoval hlavně František Křižík. Podle ČT24 spor rozhodl profesor Karel Domalíp výpočtem, podle něhož by stejnosměrná elektrárna stála dvakrát víc. Křižík myšlenkou střídavého proudu nadšený nebyl a v roce 1897 vydal s Ivanem Pulujem vlastní návrh řešení pražských elektráren.
Elektrárna v Holešovicích se začala stavět v červenci 1898 a do provozu šla 7. 4. 1900. Kolbenova firma pro ni vyvinula jedny z prvních alternátorů. Zajímavé je, že podle časopisu Průzkumy památek v Holešovicích v roce 1923 pracovaly i generátory střídavého proudu od Křižíkovy firmy. Křižík tedy střídavé stroje později vyráběl také. Jeho příběh popisuje profil Františka Křižíka.
Vznik ČKD
V roce 1921 se EAS sloučila s Českomoravskými strojírnami v Libni do společnosti Českomoravská-Kolben a Kolben se stal vedoucím ředitelem elektrotechniky. V roce 1922 uzavřela firma smlouvu o technické spolupráci s americkým Westinghouse. V roce 1927 přišla fúze s karlínskou firmou Breitfeld-Daněk a vznikla Českomoravská-Kolben-Daněk, známá jako ČKD. Do obchodního rejstříku byla zapsána 25. 11. 1927 a podle ČT24 měla 12 000 zaměstnanců.
ČKD pak vyráběla letadla, podílela se na elektrifikaci Slovenska, stavěla Kaplanovy turbíny a trolejbusy. První předváděcí jízda trolejbusu na zkušební trati ve Vysočanech se podle ČT24 konala 24. 4. 1936. Kolben byl v ČKD ředitelem a později místopředsedou správní rady.
Rodina a vily
Kolben měl osm sourozenců. Bratr Jindřich odešel do Chicaga, kde působil u krajanských novin Svornost, bratr Alfred byl inženýr a ředitel průmyslové školy v Brně. S manželkou Malvínou měl tři děti: syna Hanuše, narozeného v roce 1895 v Curychu, a dcery Gretu a Lilly. Hanuš maloval a podle Židovského muzea se zachovalo přes třicet jeho obrazů.
Od roku 1896 bydlela rodina ve vile Fleissnerka ve Vysočanech, blízko továrny. V roce 1916 si Kolben postavil takzvanou Červenou vilu v Hradešínské ulici na Vinohradech. Vila dnes patří Praze 10 a spolek Kolbenova vila v ní chce podle Radia Praha zřídit muzeum a vzdělávací centrum. Česká televize o Kolbenovi natočila hodinový dokument.
Okupace a Terezín
Po okupaci v březnu 1939 se Kolben jako Žid musel vzdát všech funkcí v ČKD. V průběhu roku 1939 byly nuceně prodány rodinné firmy Káblovka v Hostivaři a Elektroizolační společnost v Hloubětíně a majetek rodiny byl zkonfiskován. Protektorátní vláda se podle ČT24 pokusila pro něj vymoci výjimku, bez úspěchu. V srpnu 1940 mu zemřela manželka Malvína. Strančice mu na konci roku 1941 zrušily čestné občanství.
Firma, kterou založil, byla za protektorátu přejmenována na Českomoravské strojírny a podle Českého rozhlasu v ní vznikaly i stíhače tanků Hetzer pro německou armádu. Podle vzpomínek vnuka Jindřicha si ale u sebe do poslední chvíle nechával kufřík se 180 akciemi ČKD.
9. 6. 1943 byl podle databáze obětí na holocaust.cz deportován transportem Dc do Terezína, spolu s ním podle Židovského muzea jeli syn Hanuš, dcera Lilly a vnuk Jindřich. Zemřel tam 3. 7. 1943 na ošetřovně. Úmrtní list z ghetta uvádí jako příčinu degeneraci srdečního svalu a jako povolání velkoprůmyslník. Bylo mu 80 let.
Osud rodiny
Syn Hanuš byl v prosinci 1943 převezen z Terezína do Osvětimi a 10. 7. 1944 tam zavražděn. Dcera Greta s rodinou emigrovala v květnu 1939 do Anglie. Kolbenův bratr Alfred a sestra Kamila podle Židovského muzea v roce 1942 ukončili život společnou sebevraždou ve Strančicích. Téhož roku byli zatčeni a deportováni Kolbenův zeť a dva vnuci. Podle Židovského muzea zahynulo v holocaustu celkem 26 členů rodiny Kolbenů. Z mužů přežil jen vnuk Jindřich, který v lednu 1945 utekl z pochodu smrti, vstoupil do československé armády a později 25 let pracoval na leteckých motorech v Mnichově.
S válečnými lety je spojen i příběh sudetoněmeckého podnikatele Oskara Schindlera, který v Krakově a pak v Brněnci u Svitav zaměstnával Židy a zachránil jich přes tisíc.
ČKD po válce a dnes
Po válce firma dostala zpět jméno ČKD a 24. 10. 1945 byla znárodněna. 1. 1. 1950 ji stát rozdělil na národní podniky, vysočanský závod dostal jméno ČKD Stalingrad a libeňský ČKD Sokolovo. Za socialismu zaměstnával podnik podle ČT24 asi 50 000 lidí. V roce 1990 vznikla akciová společnost, holding ČKD Praha v roce 1998 zkrachoval a ČKD Blansko ukončilo činnost v roce 2024.
Jak Praha připomíná Kolbena
V Praze jsou po něm pojmenované ulice Kolbenova a stanice metra B Kolbenova, otevřená 8. 6. 2001. Na Vysočanské radnici má od roku 2006 pamětní desku, další deska je od roku 2014 na jeho vile v Hradešínské ulici na Vinohradech. Strančice mu čestné občanství in memoriam vrátily a Praha 10 ho v roce 2022 jmenovala čestným občanem. Na místě továrny vzniká Čtvrť Emila Kolbena.
Pásku při otevření stanice metra Kolbenova přestřihl jeho vnuk Jindřich. U křižovatky ulic Sokolovská a Freyova stojí industriální socha, která zároveň připomíná zaměstnance ČKD, kteří zemřeli za protektorátu. Ve Strančicích má Kolben pomník na náměstí, které nese jeho jméno.
Pět omylů o Emilu Kolbenovi
Co se o zakladateli ČKD často tvrdí nepřesně.
- „Vedl pokus o přenos proudu z Lauffenu do Frankfurtu.“ Přenos v roce 1891 předvedli jiní inženýři, Kolben byl tehdy ještě v USA.
- „Vystudoval ČVUT.“ Studoval na německé technice v Praze.
- „ČKD vzniklo v roce 1921.“ V roce 1921 vznikla Českomoravská-Kolben, ČKD až v roce 1927.
- „Zatkli ho v roce 1942.“ Deportován byl v červnu 1943, v roce 1942 zatkli jeho zetě.
- „Byl Edisonův učeň.“ Byl jeho zaměstnancem, asistentem a nakonec šéfinženýrem.
Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů, například profil Emila Škody, dalšího velkého průmyslníka své doby.
Ringhofferova smíchovská vagónka se po znárodnění ocitla spolu s Kolbenkou v podniku ČKD Praha, jak popisuje profil Františka Ringhoffera.
Časté otázky
Kdo byl Emil Kolben?
Český elektrotechnik a průmyslník, zakladatel firmy Kolben a spol. ve Vysočanech, z níž vznikla ČKD.
Pracoval Emil Kolben pro Edisona?
Ano, v letech 1888 až 1892 v USA, nakonec jako šéfinženýr Edison General Electric v Schenectady.
Jak zemřel Emil Kolben?
V terezínském ghettu 3. 7. 1943, kam byl deportován v červnu 1943 jako Žid. Bylo mu 80 let.
Kdy se narodil Emil Kolben?
1. 11. 1862 ve Strančicích u Prahy jako nejstarší z devíti dětí.
Kdy vznikla ČKD?
V roce 1927 fúzí Českomoravské-Kolben s firmou Breitfeld-Daněk.
O co šlo ve sporu Kolbena a Křižíka?
O to, zda má Praha stavět elektrárnu na střídavý, nebo stejnosměrný proud. Vyhrál Kolbenův střídavý proud.
Zdroje
- Příběh rodiny Kolbenů, Židovské muzeum v Praze (jewishmuseum.cz)
- Emil Kolben, databáze obětí, Institut Terezínské iniciativy (holocaust.cz)
- Šéfem u Edisona, Roš chodeš (holocaust.cz)
- Kolben vsadil na střídavý proud, ČT24 (ceskatelevize.cz)
- Ústřední elektrická stanice v Holešovicích, Ústav dějin umění AV ČR (cas.cz)
