Jan Antonín Baťa byl český podnikatel, nevlastní bratr Tomáše Bati a v letech 1932 až 1939 šéf obuvnického koncernu Baťa. Narodil se v březnu 1898 v Uherském Hradišti a zemřel 23. 8. 1965 v Brazílii. Za jeho vedení firma stavěla továrny po celém světě, Baťův kanál i Baťův mrakodrap. V roce 1939 odešel do zahraničí a v Brazílii založil několik měst. V roce 1947 ho Národní soud v nepřítomnosti odsoudil k patnácti letům, ne však za kolaboraci. Rehabilitován byl v roce 2007.
Profil vysvětluje, jak se Jan dostal do čela firmy, co za něj Baťa vybudoval, proč skončil na černých listinách, za co byl ve skutečnosti odsouzen, jak probíhal spor s Tomášem J. Baťou a jak dnes Česko jeho jméno připomíná.
Ve zkratce
- Jan Antonín Baťa se narodil v březnu 1898 v Uherském Hradišti a zemřel 23. 8. 1965 v Brazílii.
- Byl o 22 let mladším nevlastním bratrem zakladatele firmy Tomáše Bati.
- Firmu převzal po Tomášově smrti v roce 1932 na základě kupní smlouvy a závěti.
- V Brazílii založil města Batatuba, Mariápolis, Bataguassu a Batayporã.
- Národní soud ho v roce 1947 kolaborace zprostil, odsoudil ho za to, že se veřejně nepřipojil k odboji.
- V roce 2007 byl výrok o vině zrušen a stíhání zastaveno, v roce 2019 dostal in memoriam Řád Bílého lva.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | Jan Antonín Baťa, v matrice zapsán jako Jan Karel |
| Narození | 7. 3. 1898 (podle matriky 11. 3.), Uherské Hradiště |
| Úmrtí | 23. 8. 1965, Brazílie |
| Otec | Antonín Baťa starší, obuvník |
| Nevlastní bratr | Tomáš Baťa (1876 až 1932), zakladatel firmy |
| Manželka | Marie Gerbecová, sňatek 1921 |
| Děti | pět |
| Vzdělání | vyučený obuvník, výuční list 1913 |
| V čele firmy | 1932 až 1939 |
| Vyznamenání | Řád Bílého lva in memoriam (2019) |
Mladší bratr ze Zlína
Jan byl synem obuvníka Antonína Bati z jeho druhého manželství. Tomáš, zakladatel firmy, byl o 22 let starší. Jan chodil do obecné školy ve Zlíně a ve čtrnácti letech, v roce 1912, nastoupil do bratrovy továrny jako učeň. Výuční list dostal v roce 1913. Praxi pak sbíral v německých továrnách. V matrice byl zapsán jako Jan Karel, jméno Karel si úředně změnil na Antonín v roce 1938 a zápis byl opraven v dubnu 1939.
Podle Zlínského architektonického manuálu vedl v letech 1919 a 1920 malou baťovskou továrnu v Lynnu ve státě Massachusetts. Potom pracoval v londýnské pobočce firmy, kde se seznámil se svou budoucí ženou Marií Gerbecovou, dcerou zlínského lékaře. Vzali se v roce 1921. Podle historika Jana Němečka mezitím absolvoval vojenskou službu v Šumperku.
Cesta vzhůru ve firmě
Od roku 1923 pracoval v nákupu, v roce 1926 vedl celé nákupní oddělení a v roce 1928 se stal členem ředitelny. Na přelomu let 1927 a 1928 se s Tomášem pohádal a na několik měsíců z firmy odešel, šlo o jejich jedinou známou roztržku. Když se firma v roce 1931 změnila na akciovou společnost, byl Jan členem její první správní rady.
Převzetí firmy v roce 1932
V květnu 1931 sepsal Tomáš Baťa kupní smlouvu a závěť ve prospěch Jana. 12. 7. 1932 Tomáš zahynul při letecké havárii v Otrokovicích a Jan se stal nástupcem i vlastníkem akcií. Podle Němečka zaplatil v červenci 1933 celkem 50 milionů korun, z toho vdově Marii 8,1 milionu a synovi Tomášovi 22 milionů. Po Tomášově smrti smlouvu nikdo nezpochybnil.
Podle Němečka pracovalo v roce 1932 ve firmě 16 560 dělníků v deseti továrnách. Údaje o tom, jak velký koncern byl na konci 30. let, se ale ve zdrojích zásadně liší, podle toho, zda se počítají i zahraniční firmy a prodejny. Proto je tu neuvádíme jako jedno číslo.
Továrny tam, kde jsou zákazníci
Ve světové krizi přišel Jan s myšlenkou obcházet vysoká cla tím, že se továrny postaví přímo v cizích zemích. Podle Biografického slovníku Historického ústavu AV ČR vznikly za jeho vedení nové továrny v Anglii, Indii, Holandsku, Sýrii a Iráku. Firma se pustila i do nových oborů, mimo jiné do výroby letadel a obráběcích strojů.
Baťův kanál, mrakodrap a film
Myšlenka plavební cesty z Otrokovic do Sudoměřic pochází podle obecně prospěšné společnosti Baťův kanál od Tomáše. Firma ji pod Janovým vedením v roce 1933 představila a v letech 1934 až 1938 postavila. Kanál měří 51,8 kilometru, má čtrnáct plavebních komor a sloužil hlavně k dopravě lignitu z Ratíškovic do Otrokovic.
V roce 1936 vznikly na zlínském Kudlově filmové ateliéry a ve Zlíně se konaly salony soudobého umění. V roce 1938 byla dokončena správní budova číslo 21, známá jako Baťův mrakodrap, s pojízdnou kanceláří ve výtahu.
Stát pro 40 milionů lidí
Jan psal i knihy o hospodářství. Nejznámější je Budujeme stát pro 40 milionů lidí z druhé poloviny 30. let, rok vydání se ve zdrojích liší. Podle Historického ústavu byl propagátorem dálnic a vodních cest, při promoci v roce 1938 prosazoval průplav Dunaj, Odra, Labe. Po obchodní cestě kolem světa v roce 1937 vydal knihu Za obchodem kolem světa. Brněnská technika mu udělila čestný doktorát, promoce byla 26. 3. 1938.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1912 | Nástup do firmy jako učeň |
| 1921 | Sňatek s Marií Gerbecovou |
| 1932 | Smrt Tomáše Bati, Jan v čele firmy |
| 1934 až 1938 | Stavba Baťova kanálu |
| 1938 | Čestný doktorát, Baťův mrakodrap |
| 1939 | Odjezd do USA |
| 1941 | Americká černá listina, Batatuba |
| 1947 | Odsouzení Národním soudem v nepřítomnosti |
| 1957 | Návrh na Nobelovu cenu míru |
| 1962 | Dohoda s Tomášem J. Baťou |
| 1965 | Úmrtí v Brazílii |
| 2007 | Rehabilitace |
Mnichov, Göring a odchod z protektorátu
V roce 1938 se veřejně diskutovalo o tom, že by mohl kandidovat na prezidenta. Se zaměstnanci věnoval na obranu státu 30 milionů korun ze sbírky a v anglickém rozhlase protestoval proti Mnichovu. V listopadu 1938 ho gestapo krátce zadrželo. Na přelomu let 1938 a 1939 se setkal s Hermannem Göringem. Podle Zlínského architektonického manuálu šlo nejspíš o vynucené setkání, historici se ale v hodnocení jeho obsahu rozcházejí.
Podle svědectví, která zaznamenal Český rozhlas, pomohl desítkám židovských rodin odejít do zahraničí přes pobočky firmy. Na jaře 1939 odjel s povolením okupačních úřadů do USA pod záminkou Světové výstavy v New Yorku. Akcie zlínské firmy převedl na Marii Baťovou, vdovu po Tomášovi, a skupinu ředitelů, aby je nacisté nezabavili.
Černé listiny a Brazílie
V USA stavěl továrnu v Belcampu ve státě Maryland. 17. 7. 1941 se ale jeho podniky ocitly na americké černé listině, kterou vyhlásil prezident Roosevelt, a USA mu neprodloužily vízum. Mezi důvody patřilo setkání s Göringem, odmítnutí veřejně podpořit spojence a nákup pozemků v Brazílii od německé firmy. Historička zlínského muzea Hana Kuslová vidí příčinu hlavně v konkurenčním boji. Z britské černé listiny byly jeho závody vymazány v roce 1946.
V Brazílii začal budovat od nuly. Založil města Batatuba (1941), Mariápolis (1942), pojmenované po manželce, Bataguassu (1943) a Batayporã (1953). Podle ČT24 se na jeho pozemcích usadilo na 80 tisíc lidí, často uprchlíků z Československa. Továrna v Batatubě měla v 50. letech na 1 200 zaměstnanců. Byl poradcem brazilského prezidenta pro hospodářský rozvoj a v roce 1947 získal brazilské občanství.
Nobelova cena, kterou odmítl
V roce 1957 ho Brazílie navrhla na Nobelovu cenu míru. Podle Němečka se kandidatury vzdal ve prospěch brazilského maršála Rondona. Cenu tedy nedostal. Batayporã podle Českého rozhlasu znamená v jazyce guaraní Baťova dobrá voda a na tamní škole se podle Janovy vnučky vyučuje i čeština.
Rozsudek z roku 1947: za co byl odsouzen
2. 5. 1947 ho Národní soud v Praze v nepřítomnosti odsoudil k patnácti letům těžkého žaláře a propadnutí celého jmění. Podle rigorózní práce Jana Langmeiera z Právnické fakulty UK, která cituje text rozsudku, ho soud kolaborace zprostil. Zprostil ho i obvinění, že s Göringem plánoval vystěhovat Čechy do Patagonie. Odsouzen byl podle § 4 retribučního dekretu za to, že se od roku 1939 otevřeně nepřipojil k odboji a dostal se na černé listiny.
Nebyl vyslechnut a nemohl se osobně hájit. Porota rozhodla většinou, dva členové byli proti. Podle obhájce padl tak vysoký trest proto, aby bylo možné zkonfiskovat celý majetek. Podporu exilového odboje dokládá rodina korespondencí a šeky Janu Masarykovi. Výši podpory ale nezávislé zdroje nevyčíslily.
Rehabilitace v roce 2007
Stížnost pro porušení zákona zamítl Nejvyšší soud v roce 1994. 25. 6. 2007 povolil Městský soud v Praze obnovu řízení a zrušil výrok o vině a trestu. 15. 11. 2007 pak Městské státní zastupitelství v Praze stíhání zastavilo, protože nebyl spáchán trestný čin. Média to často zjednodušují na větu, že soud rozhodl o jeho nevině. V roce 2019 mu prezident udělil in memoriam Řád Bílého lva, převzal ho vnuk John Bata Nash. V roce 2020 mu VUT vrátilo čestný doktorát odebraný v roce 1948.
Spor s Tomášem J. Baťou
Po válce se proti Janovi postavil synovec Tomáš J. Baťa, syn zakladatele. V roce 1947 vznesl s matkou nárok na celou světovou organizaci a zpochybnil smlouvu z roku 1931. První žaloba přišla v dubnu 1947 v Curychu, další spory běžely v New Yorku a podle Langmeiera ve 27 státech. Janovi škodilo, že dokumenty o jeho právech zůstaly v Československu a nebyly mu vydány.
V roce 1962 se strany dohodly. Jan uznal nároky synovce a vzdal se podílu v koncernu s výjimkou Brazílie. Podle Langmeiera, který čerpá z rodinné knihy, za to dostal tři miliony dolarů. Příběh zakladatele popisuje profil Tomáše Bati.
Rodina a potomci
S Marií měl Jan pět dětí, jejich potomci žijí v Severní a Jižní Americe. Vnučka Dolores Bata Arambasic podniká v Brazílii, vnuk John Bata Nash převzal v roce 2019 Řád Bílého lva. Pět potomků v roce 2010 žalovalo stát o víc než 56 milionů korun za zlínskou vilu s pozemkem. Soudy žalobu zamítly, podle nich šlo o obcházení restitučních zákonů, které se vztahují jen na majetek zabavený od 25. 2. 1948. Nejvyšší soud to potvrdil v roce 2016.
Poslední roky
Jan Antonín Baťa zemřel 23. 8. 1965 v Brazílii, zdroje se liší v tom, zda v São Paulu, nebo v Batatubě. Psal i cestopisy, romány a poezii, které jsou v rodinném archivu. Ve Zlíně má od roku 2007 pomník v Univerzitním parku.
Šest omylů o Janu Antonínu Baťovi
Co se o druhém muži zlínské firmy často tvrdí nepřesně.
- „Byl odsouzen za kolaboraci.“ Národní soud ho kolaborace zprostil, odsoudil ho za to, že se veřejně nepřipojil k odboji.
- „Byl synem Tomáše Bati.“ Byl jeho nevlastním bratrem. Syn zakladatele Tomáš J. Baťa byl jeho protivníkem u soudu.
- „Emigroval před komunisty.“ Odešel už v roce 1939 za okupace.
- „Dostal Nobelovu cenu míru.“ Byl na ni v roce 1957 navržen a kandidatury se vzdal.
- „Baťův kanál vymyslel Jan.“ Myšlenka pochází od Tomáše, Jan ji realizoval.
- „Rehabilitace vrátila rodině majetek.“ Soudy odškodnění za vilu zamítly.
Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů.
Druhou stranu sporu o baťovské firmy, synovce, který po válce vybudoval firmu Bata z Kanady, popisuje profil Tomáše Bati mladšího.
Baťova Electra se v roce 2015 po rekonstrukci vrátila do Prahy na letiště Točná zakladatele Seznamu, jak popisuje profil Iva Lukačoviče.
Časté otázky
Kdo byl Jan Antonín Baťa?
Nevlastní bratr Tomáše Bati, který po jeho smrti v roce 1932 vedl obuvnický koncern Baťa do roku 1939.
Proč byl Jan Antonín Baťa odsouzen?
Národní soud ho v roce 1947 odsoudil za to, že se veřejně nepřipojil k odboji. Z kolaborace ho zprostil.
Kdy byl Jan Antonín Baťa rehabilitován?
V roce 2007. Městský soud v Praze zrušil výrok o vině a státní zastupitelství stíhání zastavilo.
Jaká města založil Baťa v Brazílii?
Batatuba, Mariápolis, Bataguassu a Batayporã.
Kdy zemřel Jan Antonín Baťa?
23. 8. 1965 v Brazílii, bylo mu 67 let.
Jaký byl vztah Jana Antonína a Tomáše Bati?
Byli nevlastní bratři, Tomáš byl o 22 let starší a firmu Janovi odkázal.
Zdroje
- Baťa Jan Antonín, Biografický slovník českých zemí, HIÚ AV ČR (hiu.cas.cz)
- Jan Antonín Baťa a československý zahraniční odboj, Národní archiv (nacr.cz)
- Geneze retribučních předpisů ve světle causy J. A. Bati, Univerzita Karlova (cuni.cz)
- Jan Antonín Baťa, Zlínský architektonický manuál (zlin.eu)
- Vrácení čestného doktorátu, VUT v Brně (vut.cz)
