Karel Loevenstein byl český právník a manažer, který v meziválečném Československu vedl Škodovy závody, největší strojírenský a zbrojní koncern republiky. Narodil se 24. 7. 1885 v Hradci Králové a zemřel 2. 2. 1938 v Praze ve 52 letech. Do Škodovky přišel v roce 1919 jako generální tajemník, v roce 1923 se ve 38 letech stal generálním ředitelem a za jeho vedení koncern převzal automobilku Laurin & Klement.
Profil sleduje cestu syna úředníka uhelné firmy přes studium práv a bankovnictví do čela podniku, který se po válce topil v dluzích. Popisuje anglickou půjčku, velké investice, spor s Živnobankou Jaroslava Preisse, krizi 30. let i rumunskou aféru a její výsledek. Připomíná také jeho vilu Bianca v Bubenči a zámek Dobřenice, který dnes obnovují potomci.
Ve zkratce
- Karel Loevenstein se narodil 24. 7. 1885 a zemřel 2. 2. 1938.
- Byl právník, do Škodových závodů přišel v roce 1919.
- Generálním ředitelem byl jmenován 13. 12. 1923.
- V roce 1925 koncern převzal Laurin & Klement.
- Od roku 1934 předsedal i správní radě Škodovky.
- Nad jeho rakví mluvili Eugène Schneider a Jan Masaryk.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Celé jméno | JUDr. Karel Arnold Jan Loevenstein |
| Narození | 24. 7. 1885, Hradec Králové |
| Úmrtí | 2. 2. 1938, Praha, 52 let |
| Vzdělání | právnická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity |
| Manželka | Pavla Langhansová |
| Děti | Pavla, Karel (zemřel krátce po narození), Karla |
| Funkce | generální ředitel Škodových závodů 1923 až 1937 |
| Správní rada | předseda od roku 1934 |
| Vyznamenání | Řád čestné legie (1936), čestný doktorát brněnské techniky (1937) |
| Sídla | vila Bianca v Bubenči, zámek Dobřenice |
Z Hradce do Prahy
Karel Loevenstein se narodil 24. července 1885 v Hradci Králové. Otec Arnold Pavel Löwenstein byl úředníkem uhelné firmy v Hermsdorfu, ke katolictví konvertoval z judaismu v roce 1880. Děd Marek Löwenstein byl obchodníkem v Lounech. Matka Ludmila byla dcerou hradeckého obchodníka se suknem. O rok později se narodil bratr Jan, pozdější národohospodář a děkan brněnské právnické fakulty.
Na pravopisu příjmení Loevenstein s písmeny oe a jedním v si podle svého životopisce Radka Diestlera velmi zakládal a chybně napsané jméno ho dokázalo rozzuřit. S šlechtickým rodem Löwensteinů neměl nic společného. Rodina se přes krátké období v Jirnech přestěhovala do Prahy, dlouho bydlela na rohu Truhlářské a Revoluční ulice, kde v roce 1903 odmaturoval na gymnáziu v Truhlářské ulici.
Hulán a student práv
V letech 1903 a 1904 sloužil jako jednoroční dobrovolník u hulánského pluku v Pardubicích a službu skončil jako poručík. Kvůli malé a zavalité postavě měl přezdívku malý tlustý. Od podzimu 1904 studoval práva. Zpočátku se víc věnoval jezdectví, šermu a tenisu a stál u vzniku Českého jezdeckého klubu.
Mezi jeho profesory patřili František Čelakovský, Jan Kapras a Leopold Heyrovský. Od roku 1905 ho doučoval Karel Engliš, pozdější ministr financí a guvernér Národní banky. Vazba na Engliše ho provázela celý život. Studium dokončil promocí v únoru 1911.
Bankéř
Po studiích nastoupil do pražské pobočky vídeňské banky Wiener Bankverein. Ovládal bez přízvuku němčinu, angličtinu a francouzštinu a v polední pauze se podle pamětníka učil další jazyky. Když ho v roce 1919 při obsazování místa prokuristy přešli, dal výpověď. V červenci 1911 se oženil s Pavlou Langhansovou, dcerou fotografa Jana Nepomuka Langhanse. V roce 1912 se jim narodila dcera Pavla, syn Karel zemřel nejspíš krátce po narození koncem roku 1918.
Za války sloužil pravděpodobně u vojenské správy v Plzni a navázal tam kontakt s pozdějším předsedou správní rady Škodovky Josefem Šimonkem. V lednu 1919 z banky odešel a krátce vedl pražskou pobočku zásobovací ústředny české samosprávy.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1885 | Narození v Hradci Králové |
| 1911 | Promoce, Wiener Bankverein, sňatek |
| 1919 | Generální tajemník Škodových závodů |
| 1923 | Anglická půjčka, generální ředitel |
| 1925 | Převzetí Laurin & Klement |
| 1928 | Koupě zámku Dobřenice |
| 1930 | Anglo-Pragobanka |
| 1934 | Předseda správní rady |
| 1936 | Řád čestné legie |
| 1938 | Úmrtí v Praze |
Škodovka v dluzích
1. června 1919 požádal o přijetí do Škodových závodů a od srpna byl generálním tajemníkem. Podnik byl největší zbrojovkou bývalé monarchie, nezaplacené pohledávky za zbrojní dodávky zaniklému Rakousku-Uhersku ale vyčíslil na 584 milionů korun. V září 1919 vstoupila do firmy francouzská Schneider et Cie jako většinový akcionář. Akciový kapitál vzrostl ze 72 na 144 milionů korun a třetinu devítičlenné správní rady tvořili Francouzi. Loevenstein byl na seznamu akcionářů s tisícovkou akcií, podle Diestlera spíš vstupenkou na valnou hromadu než významným podílem.
Zda Loevenstein sehrál při vstupu Schneidera významnou roli, se zdroje rozcházejí, Diestler to považuje za málo pravděpodobné. Řešil ale předválečné smlouvy s Čínou, které podnik zatížily dluhem v librách. Generálnímu řediteli Hanušovi měl podle webu o dějinách Škodovky říct, ať si zítra vezme cylindr, že půjdou ohlásit konkurs. Díky dohodě s vládou a bankami ke konkursu nedošlo. Následovala konsolidace ruských pohledávek za osm set milionů korun. V roce 1923 vznikla ochranná známka okřídleného šípu v kruhu.
Anglická půjčka
V červnu 1923 uzavřel takzvanou anglickou půjčku, která podnik vyvázala ze závislosti na Živnobance. Původně šlo o milion liber na 25 let, později byla navýšena až na pět milionů liber s úrokem šest procent. 13. prosince 1923 byl ve 38 letech jmenován generálním ředitelem. Některé encyklopedie uvádějí až rok 1927, monografie ale rok 1923.
Laurin & Klement a expanze
V roce 1925 převzal koncern mladoboleslavskou automobilku Laurin & Klement. Valné hromady schválily fúzi 20. 7. 1925, akcie se měnily v poměru dva ku jedné. Laurin & Klement měla 1 125 zaměstnanců, Škodovka přes třicet tisíc. Škoda Auto dnes Loevensteina řadí mezi klíčové osobnosti prvorepublikové automobilky, která za jeho vedení dostala velkorysý investiční program.
Koncern rozšiřoval působnost i jinam. Už v roce 1921 převzal plně Spojené strojírny, na konci 20. let získal většinu v Adamovských strojírnách. V roce 1926 koupil letecké oddělení firmy Miloš Bondy, ze kterého vznikla Avia, pronajal si loděnici v Komárně a získal podíl v Československé zbrojovce Brno. V roce 1931 přibyla stavební firma Asfalta a v roce 1935 obchodní společnost Omnipol s 21 zastoupeními ve světě. V roce 1928 padlo rozhodnutí postavit zbrojovku v Dubnici nad Váhom, výroba se tam rozjela až v roce 1939. Příběh zakladatelů automobilky popisuje profil Laurina a Klementa.
Rekordní investice
V letech 1926 až 1930 proinvestovala Škodovka 1 084 milionů korun. V roce 1926 se generální ředitelství přestěhovalo do nové budovy v Jungmannově ulici v Praze. Rok 1929 byl nejziskovějším rokem Škodovky v meziválečném období a koncem roku měl koncern přes 37 tisíc zaměstnanců, historické maximum.
Spor s Preissem
S Karlem Englišem a s podporou Hradu prosadil Loevenstein v roce 1930 vznik Anglo-Pragobanky jako protiváhy Živnobanky Jaroslava Preisse. Preiss na protest v květnu 1930 vystoupil ze správní rady Škodovky. Přeli se i o měnu, Preiss hájil pevnou korunu, Loevenstein a Engliš devalvaci.
Po krachu společného podniku Škodovky a ČKD v roce 1932 propukl tvrdý konkurenční boj, který tisk nazýval válkou ve strojírenství. V roce 1933 získala Škodovka zakázku na cukrovary v Íránu za cenu pod náklady a spor s ČKD pokračoval v tisku i u soudu. Koncem roku 1934 se obě firmy po jednání Loevensteina s Preissem dohodly na rozdělení domácího trhu. Preiss ho přesto podle jedné práce řadil na první místo mezi muži schopnými řídit strojírenský velkopodnik.
Krize 30. let
Velká hospodářská krize Škodovku tvrdě zasáhla. Obrat klesl z 1,63 miliardy korun v roce 1930 na 594 milionů v roce 1933. Během krize firma propustila téměř 22 tisíc dělníků a čtyři tisíce úředníků. Loevenstein se vzdal platu a podnik v letech 1931 až 1933 nevyplácel dividendy.
| Rok | Fakturovaný obrat |
|---|---|
| 1930 | 1,63 mld. Kč |
| 1931 | 1,21 mld. Kč |
| 1932 | 654 mil. Kč |
| 1933 | 595 mil. Kč |
| 1934 | 790 mil. Kč |
Návrat zbrojní výroby
V roce 1936 se poprvé od konce první světové války poměr výroby překlopil ve prospěch zbrojní. Po smrti Josefa Šimonka v roce 1934 se Loevenstein stal i předsedou správní rady. V prosinci 1935 podle několika zdrojů po intervenci Jana Masaryka přesvědčoval předáky agrární strany, aby podpořili Benešovu kandidaturu na prezidenta.
Rumunská aféra
V roce 1930 podepsala Škodovka s Rumunskem kontrakt na dělostřelectvo. Na jaře 1933 našla rumunská policie v bukurešťské kanceláři zástupce Škodovky Bruna Seletzkiho tajné vojenské dokumenty a seznamy peněz pro krycí jména. Aféra otřásla rumunskou politikou.
Seletzki byl odsouzen na pět let za držení tajných dokumentů, ostatní obžalovaní byli v únoru 1936 osvobozeni. Rumunská vláda si vyjednala slevu patnáct procent a smlouva byla v roce 1935 ve změněné podobě dokončena. Doklad, že by byl stíhán Loevenstein nebo vedení v Praze či Plzni, zdroje neuvádějí.
Generální radové
Ve správní radě zasedali politici agrární a národnědemokratické strany. Loevenstein zavedl titul generálního rady s nepevnými odměnami, který podle webu o dějinách koncernu sloužil i k odměňování vlivných osob. Publicista Jaroslav Kolman mu v roce 1933 věnoval kritický text Loevenstein a demokracie. Obchodní ředitel Toma Maglič si podle stejného zdroje nechával od zahraničních zástupců vyplácet část provizí a musel odejít na vlastní žádost bez nároků vůči firmě.
Vztah se Schneiderem nebyl bezproblémový. Francouzi podle přehledu dějin koncernu bezplatně převzali stovky patentů a vnutili Škodovce nevýhodnou dohodu o dělení světových trhů s děly, kterou vedení tajně nerespektovalo. Podle dobového tisku bylo Československo v roce 1930 druhým největším vývozcem zbraní na světě za Británií.
Vila Bianca a Dobřenice
V roce 1924 se rodina přestěhovala do vily Bianca v pražském Bubenči, kterou dříve přestavěl architekt Jan Kotěra. Loevenstein v ní hostil Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše i Jana Masaryka. Dnes v ní sídlí soukromá mateřská škola. V roce 1928 koupil velkostatek se zámkem v Dobřenicích u Hradce Králové s anglickým parkem, pivovarem a lihovarem.
Od ledna 1937 byl kvůli zdraví často nepřítomen a v létě mu lékaři diagnostikovali anginu pectoris. V roce 1937 odstoupil z funkce generálního ředitele a ponechal si předsednictví správní rady. Čestný doktorát brněnské techniky nemohl ze zdravotních důvodů převzít osobně.
Smrt a osud rodiny
Zemřel 2. 2. 1938 ve vile Bianca na zápal plic a srdeční komplikace. Pohřben byl o tři dny později v rodinné hrobce v Dobřenicích a nad rakví mluvili Eugène Schneider a Jan Masaryk. Předsednictví správní rady převzal Vilém Hromádko, generálním ředitelem se v březnu 1938 stal Adolf Vamberský. Vilu Bianca podle Ekonomu později zabavilo gestapo. Rodina později odešla do exilu, vdova zemřela v roce 1963 v São Paulu. Mladší dcera Karla se vrátila a zemřela v roce 2018 v Hradci Králové. V roce 2010 vydal historik Radek Diestler jeho životopis Příběh zapomenutého průmyslníka. Dobřenice byly v roce 1948 znárodněny a v roce 1993 vráceny v restituci. Dnes je potomci obnovují pod značkou House of Loevenstein.
Šest omylů o Karlu Loevensteinovi
O muži, který vedl Škodovku, se šíří několik nepřesností. Zakladatele plzeňské firmy popisuje profil Emila Škody.
- Generálním ředitelem byl od roku 1927. Monografie uvádí jmenování 13. 12. 1923.
- Narodil se 24. srpna. Podle monografie a matriky 24. července 1885.
- Byl to technik. Byl právník a finančník, čestný doktorát techniky dostal až v roce 1937.
- Založil Aviu. Škodovka koupila letecké oddělení firmy Miloš Bondy, ze kterého Avia vznikla.
- Byl odsouzen v aféře Škoda. Aféra se odehrála v Rumunsku a odsouzen byl místní zástupce Seletzki.
- Zemřel po Mnichovu. Zemřel 2. 2. 1938, tedy ještě před Mnichovem.
Další české průmyslníky najdete v sérii slavných podnikatelů.
Časté otázky
Kdo byl Karel Loevenstein?
Český právník a manažer, v letech 1923 až 1937 generální ředitel Škodových závodů.
Kdy zemřel Karel Loevenstein?
2. února 1938 v Praze ve věku 52 let na zápal plic a srdeční komplikace.
Kdy Škodovka převzala Laurin a Klement?
Škodovy závody v roce 1925, když je vedl Karel Loevenstein. Fúze byla schválena v září 1925.
Kde je pohřben Karel Loevenstein?
V rodinné hrobce v Dobřenicích u Hradce Králové.
Komu patří zámek Dobřenice?
Potomkům Karla Loevensteina, kterým byl vrácen v restituci v roce 1993. Obnovují ho pod značkou House of Loevenstein.
Měl Karel Loevenstein děti?
Dcery Pavlu a Karlu, syn Karel zemřel krátce po narození.
Jak se správně píše jméno Loevenstein?
Karel Loevenstein užíval výhradně tvar s písmeny oe a jedním v. Jeho otec se psal Löwenstein.
Co je vila Bianca?
Vila v pražském Bubenči, kde Karel Loevenstein od roku 1924 bydlel a hostil prezidenty Masaryka a Beneše. Dnes v ní sídlí soukromá mateřská škola.
Zdroje
- Karel Loevenstein, Encyklopedie Plzně (plzen.eu)
- Karel Loevenstein, Encyklopedie dějin města Brna (brna.cz)
- Sté výročí sloučení Škoda a Laurin & Klement, Škoda Auto (skoda-auto.cz)
- Konkurenční boj ČKD se Škodovými závody, Univerzita Karlova (cuni.cz)
- Zapomenutý kapitán české ekonomiky, Ekonom (ekonom.cz)
