Emil Škoda: životopis, Škodovy závody a proč se auta jmenují Škoda

Emil Škoda byl plzeňský inženýr a průmyslník, který z malé strojírny vybudoval největší zbrojovku Rakouska-Uherska a jehož jméno dnes nesou auta, tramvaje i jaderné inženýrství. Narodil se 18. 11. 1839 v Plzni v rodině lékaře. V roce 1869 koupil od hraběte Valdštejna strojírnu, ve které pracoval jako vrchní inženýr, a za třicet let z ní udělal podnik s tisíci zaměstnanci. Zemřel 8. 8. 1900 ve vlaku u rakouského Selzthalu. S auty přímo nesouvisí: jméno Škoda nesou díky fúzi s firmou Laurin & Klement z roku 1925.

Profil shrnuje jeho život, budování závodů, zbrojní výrobu, rodinu, osud firmy po jeho smrti a to, co dnes nese jeho jméno.

Ve zkratce

  • Emil Škoda se narodil 18. 11. 1839 v Plzni a zemřel 8. 8. 1900 ve vlaku u Selzthalu.
  • Vystudoval strojírenství v Karlsruhe a praxi získal v Německu.
  • Strojírnu hraběte Valdštejna koupil 12. 6. 1869 za 167 642 zlatých.
  • Od roku 1890 vyráběl zbraně a podnik se stal největší zbrojovkou monarchie.
  • V roce 1899 firmu kvůli dluhům přeměnil na akciovou společnost.
  • Auta nesou jméno Škoda od roku 1926, po fúzi s Laurin & Klement.

Základní údaje

Údaj Hodnota
Celé jméno Ing. Emil rytíř Škoda
Narození 18. 11. 1839, Plzeň
Úmrtí 8. 8. 1900, ve vlaku u Selzthalu ve Štýrsku, ve věku 60 let
Otec MUDr. František Škoda, městský a krajský lékař v Plzni
Strýc prof. MUDr. Josef Škoda, lékař ve Vídni
Manželka Hermína, rozená Hahnenkammová, sňatek 22. 8. 1871
Děti Josefina, Johanna, Hermína a Karel
Vzdělání reálka v Chebu, technika v Praze a Karlsruhe
Firma Škodovy závody v Plzni, koupeny 1869
Hrob Mikulášský hřbitov v Plzni

Syn lékaře, který šel na techniku

Emil Škoda se narodil v Plzni jako první syn Františka Škody z jeho druhého manželství. Otec byl městským lékařem, prvním primářem plzeňské městské nemocnice, krajským lékařem a v roce 1848 poslancem Říšské rady. Strýc Josef Škoda patřil k zakladatelům takzvané vídeňské lékařské školy. Otec si přál, aby se syn stal také lékařem, Emil ale šel proti rodinné tradici a zvolil techniku.

Po smrti matky Johanny v roce 1854 se rodina přestěhovala do Chebu, kde Emil dokončil reálku. V Praze absolvoval čtyři semestry techniky a studium strojírenství dokončil na technické vysoké škole v Karlsruhe. V roce 1859 se jako jednoroční dobrovolník zúčastnil války v Itálii, ze které si přinesl chronickou nemoc žaludku. Ta ho provázela celý život.

Praxe v Německu

Zkušenosti sbíral ve strojírnách v Saské Kamenici a v Brémách. V roce 1866 ho v Brémách zastihla prusko-rakouská válka a jako příslušník nepřátelského státu musel Německo do 48 hodin opustit. Otec mu mezitím sjednal místo vrchního inženýra ve strojírně hraběte Arnošta Valdštejna v Plzni s platem 1 500 zlatých ročně. Emil pro ni získal zakázky pro Severní dráhu, budějovickou plynárnu a plzeňský pivovar.

Koupě Valdštejnovy strojírny v roce 1869

Valdštejnova strojírna vznikla v Plzni v roce 1859 a stála na rohu dnešní Kollárovy a Poděbradovy ulice. Hrabě neměl chuť ani peníze na její modernizaci, a tak ji 12. 6. 1869 prodal svému vrchnímu inženýrovi. Kupní cena byla 167 642 zlatých, z toho 120 000 v hotovosti a zbytek v dodávkách pro Valdštejnův důl. Peníze pomohla zajistit rodina, podle Techmanie hlavně přímluva strýce Josefa, který sjednal bankovní úvěr.

V době koupě pracovalo ve strojírně podle dostupných zdrojů kolem třiceti dělníků. Údaje o počtu se ale liší, v roce 1859 jich měla 68. Právě od roku 1859 počítá dnešní Škoda Group svou historii.

Věno, které zachránilo podnik

V srpnu 1871 se Škoda oženil s Hermínou Hahnenkammovou z bohaté rodiny majitelů největšího plzeňského povoznictví. Podle Techmanie o ni žádal třikrát, rodiče ho dvakrát odmítli. Věno 100 000 zlatých přišlo vhod: v roce 1873 zasáhl ekonomiku krach na vídeňské burze a peníze pomohly podnik stabilizovat. Po prarodičích manželky získal pozemky v Doudlevcích, kde postavil cihelnu.

Stroje pro cukrovary a pivovary

V letech 1871 až 1874 Škoda strojírnu přestavěl a rozšířil a v roce 1872 otevřel novou slévárnu šedé litiny. Firma vyráběla hlavně stroje a zařízení pro cukrovary, pivovary, lihovary, doly a hutě. Vyvážela je po celé monarchii, do Ruska a na Ukrajinu, v Kyjevě měla vlastní obchodní zastoupení. Výrobky se značkou ES, tedy Emil Škoda, platily za doklad kvality.

Zpráva plzeňské obchodní komory uvádí, že firma v roce 1890 vyrobila mimo jiné 149 kotlů, 52 parních strojů, 1 867 strojů pro cukrovary, pivovary a lihovary a 920 železných mostních konstrukcí. Ve stejném období se výroba začala stěhovat na nové pozemky ve Skvrňanech.

Ocelárna podle amerického vzoru

Zásadním krokem byla moderní ocelárna, jejíž stavba začala v roce 1884 a provoz v roce 1886. Umožnila firmě vyrábět kvalitní ocelové odlitky a výkovky, které se staly významným vývozním artiklem. Ocelárna v roce 1886 vytavila asi 4 000 tun oceli, v roce 1899 přes 7 000 tun. Odlitky ze Škodovky podle Škoda Group mířily například do elektrárny na Niagarských vodopádech a na zdymadla Suezského průplavu.

Rok Milník
1859 Hrabě Valdštejn zakládá strojírnu v Plzni
1866 Emil Škoda nastupuje jako vrchní inženýr
1869 Koupě strojírny
1872 Nová slévárna šedé litiny
1884 až 1886 Stavba a otevření ocelárny
1889 Začátek přesunu do Skvrňan
1890 Samostatné zbrojní oddělení
1895 Polní dělo s dlouhým zákluzem
1899 Přeměna na akciovou společnost

Dělový král: zbrojní výroba

Ocelárna otevřela cestu ke zbraním. V roce 1890 vzniklo samostatné zbrojní oddělení a první děla, houfnice a hmoždíře, které firma o rok později ukázala na Jubilejní zemské výstavě v Praze. V roce 1895 představila polní dělo s dlouhým zákluzem hlavně a v roce 1896 postavila novou zbrojní halu. Pro námořnictvo vyráběla vše od ocelových pancéřových plátů po palubní zbraně. Škodovi se proto přezdívalo dělový král.

Prosadit se nebylo snadné. Škoda podle Techmanie bojoval s konzervativním velením armády, které nechtělo opustit bronzová děla ve prospěch ocelových. Zakázky přicházely postupně a podle Státního oblastního archivu v Plzni před rokem 1899 na velké zisky nestačily. Největší zbrojovkou Rakouska-Uherska se Škodovy závody staly naplno až v letech před první světovou válkou.

Akciová společnost a ztráta moci

Rychlá expanze stála peníze. Koncem 90. let byla firma ve finanční tísni: podle archivu měla pohledávky přes 4 miliony korun, v hotovosti necelých 23 tisíc a dluhy a závazky přes 12,8 milionu korun. Věřiteli byly Česká eskomptní banka a vídeňská Creditanstalt. Řešením byla přeměna na akciovou společnost s kapitálem 25 milionů korun, jejíž zakladatelé si kapitál rozdělili 12. 12. 1899.

Emil Škoda si ponechal 65 000 akcií v nominální hodnotě 13 milionů korun, tedy těsnou většinu. Zbytek si rozdělily obě banky. Zůstal prezidentem a generálním ředitelem, podle archivu ale ztratil neomezenou moc nad svým životním dílem. Předsedal pouze třem zasedáním správní rady, naposledy 15. 5. 1900.

Období Zaměstnanci
1859 68
1869, při koupi kolem 30
konec 90. let 19. století 3 211 dělníků a 280 úředníků
1900, pohřeb zakladatele přes 4 000
1917 35 000 v Plzni
1925, fúze s Laurin & Klement přes 30 000

Smrt ve vlaku u Selzthalu

Po padesátce trpěl Škoda podle Techmanie duševním i tělesným vyčerpáním a lékaři mu doporučovali cestování. 8. 8. 1900 zemřel v kupé vlaku na cestě z lázní Gastein, nedaleko štýrského Selzthalu. Bylo mu šedesát let. Pohřbu se podle Techmanie zúčastnila většina z více než čtyř tisíc zaměstnanců. Byl uložen do hrobky na Mikulášském hřbitově v Plzni, který dnes slouží jako park. Náhrobek pochází z roku 1903.

Generálním ředitelem se po jeho smrti stal Walter von Trappen a prezidentem firmy zástupce Creditanstalt Gustav von Mauthner. Syn Karel do správní rady zpočátku přijat nebyl.

Rodina a nástupci

Se ženou Hermínou měl Emil čtyři děti: dcery Josefinu, Johannu a Hermínu a syna Karla, narozeného v roce 1878. Karel studoval techniku ve Stuttgartu a Curychu a v letech 1909 až 1917 byl generálním ředitelem Škodových závodů, pak do roku 1919 předsedou správní rady. V roce 1915 byl povýšen na barona, titul, který jeho otec kdysi odmítl. V roce 1919 prodal své akcie a firma od té doby nepatřila nikomu z rodu Škodů. Po Karlovi je pojmenována plzeňská čtvrť Karlov.

Rytířský titul

Rytířem se Emil nestal vlastními zásluhami. Dědičný rytířský stav získal jeho otec František už v roce 1867. Emil sám nabídnutý baronský titul podle Techmanie odmítl, což mu vyneslo nelibost ve vládních kruzích. V roce 1899 se stal doživotním členem Panské sněmovny ve Vídni.

Škoda po roce 1900: od děl k autům

Po zakladatelově smrti firma dál rostla. V roce 1904 začala vyrábět parní turbíny, v roce 1917 zaměstnávala v Plzni 35 000 lidí. Po válce do ní vstoupila francouzská firma Schneider a Škoda se stala mnohooborovým koncernem, v roce 1920 předala první lokomotivu. Okřídlený šíp si firma zapsala jako ochrannou známku v roce 1923. Za okupace byla součástí koncernu Hermann Göring a nálet 25. 4. 1945 zničil 70 % areálu.

Proč se auta jmenují Škoda

V roce 1925 se se Škodovými závody spojila mladoboleslavská automobilka Laurin & Klement, kterou předtím poškodil požár. Valné hromady fúzi schválily 20. 7. 1925, ministerstvo 12. 9. 1925. První vůz s okřídleným šípem převzal prezident Masaryk 10. 5. 1926. Emil Škoda tedy s auty přímo nesouvisí, zemřel 25 let před fúzí. Příběh zakladatelů automobilky popisuje profil Laurina a Klementa.

Co dnes nese jméno Škoda

Po znárodnění v letech 1945 a 1946 se z koncernu oddělila automobilka a další podniky. V 50. letech nesly plzeňské závody jméno Závody V. I. Lenina, protože jméno Škoda odkazovalo na šlechtice. Dnes jméno Škoda nese několik samostatných firem s různými majiteli. Práva ke značce drží od roku 2022 Škoda Auto, plzeňská Škoda Group je smí užívat do roku 2029.

Firma Obor Vlastník
Škoda Auto osobní automobily Volkswagen, od 1991
Škoda Group tramvaje, lokomotivy, trolejbusy PPF
Doosan Škoda Power parní turbíny Doosan, od 2009
Škoda JS jaderné inženýrství ČEZ, od 2022

Připomínky v Plzni

Na náměstí Emila Škody stojí od roku 1996 jeho pomník s bustou. Škoda bydlel v domě na Klatovské třídě 10, kterému se říká Škodův dům a který nechal v letech 1899 a 1900 rozšířit. Nesou po něm jméno i ulice Emila Škody a Emilova. Ulice Škodova je ale pojmenovaná po jeho strýci Josefovi. V Plzni funguje také Muzeum rodiny Škodů.

Pět omylů o Emilu Škodovi

Co se o zakladateli plzeňské Škodovky často tvrdí nepřesně.

  1. „Emil Škoda založil automobilku.“ Nezaložil. Auta nesou jeho jméno až od roku 1926, 25 let po jeho smrti.
  2. „Škodovku založil v roce 1869.“ Strojírnu založil v roce 1859 hrabě Valdštejn, Škoda ji v roce 1869 koupil.
  3. „Byl baron.“ Baronský titul odmítl. Baronem se stal až jeho syn Karel v roce 1915.
  4. „Rytířský titul získal za zásluhy.“ Dědičný rytířský stav měl už jeho otec od roku 1867.
  5. „Firma patřila rodině Škodů i za první republiky.“ Syn Karel prodal akcie v roce 1919.

Další příběhy najdete v sérii slavných podnikatelů, například profil Tomáše Bati. Kdo založil další známé automobilky, shrnuje přehled zakladatelů automobilek.

Současníkem Emila Škody byl stavitel a mecenáš, jehož vídeňská firma postavila Dvorní operu, jak popisuje profil Josefa Hlávky.

Časté otázky

Kdy se narodil a zemřel Emil Škoda?

Narodil se 18. 11. 1839 v Plzni a zemřel 8. 8. 1900 ve vlaku u rakouského Selzthalu ve věku 60 let.

Založil Emil Škoda automobilku Škoda?

Ne. Auta nesou jméno Škoda od roku 1926 díky fúzi plzeňských závodů s mladoboleslavskou firmou Laurin a Klement.

Kdy Emil Škoda koupil plzeňskou strojírnu?

12. 6. 1869 od hraběte Arnošta Valdštejna za 167 642 zlatých.

Jak zemřel Emil Škoda?

Zemřel v kupé vlaku při cestě z lázní Gastein. Od mládí trpěl chronickou nemocí žaludku.

Měl Emil Škoda děti?

Měl tři dcery a syna Karla, který v letech 1909 až 1917 vedl Škodovy závody.

Kde je pohřben Emil Škoda?

Na Mikulášském hřbitově v Plzni, který dnes slouží jako park.

Zdroje


Radek Vávra
Radek Vávra

Radek Vávra je šéfredaktor Podnikmag.cz. Věnuje se financím, investování a podnikání.

Články: 373

Nechaj odpoveď