Werner von Siemens: telegraf, dynamo a firma Siemens

Werner von Siemens (1816 až 1892) byl německý vynálezce, průmyslník a zakladatel firmy Siemens. Narodil se 13. 12. 1816 v Lenthe u Hannoveru jako čtvrté ze čtrnácti dětí nájemce statku. Technické vzdělání mu dala pruská armáda. V roce 1847 založil s mechanikem Johannem Georgem Halskem v Berlíně telegrafní dílnu, ze které vyrostl jeden z největších technologických koncernů světa. Objevil dynamoelektrický princip a jeho firma postavila první elektrickou tramvaj na světě.

Profil sleduje jeho cestu od dělostřeleckého důstojníka k podnikateli, vznik firmy Siemens & Halske, telegrafní linky v Prusku a Rusku, objev dynama i první elektrickou dráhu a výtah. Popisuje také roli bratrů Williama a Carla, sociální politiku vůči zaměstnancům, rodinu, dnešní Siemens AG a stopu firmy v Česku.

Ve zkratce

  • Werner Siemens se narodil 13. 12. 1816 v Lenthe u Hannoveru.
  • V říjnu 1847 založil v Berlíně s Halskem firmu Siemens & Halske.
  • V roce 1866 objevil dynamoelektrický princip.
  • V roce 1881 postavila jeho firma první elektrickou tramvaj na světě.
  • Šlechtický přídomek von dostal v roce 1888.
  • Zemřel 6. 12. 1892 v Charlottenburgu u Berlína.

Základní údaje

Údaj Hodnota
Jméno Ernst Werner Siemens, od roku 1888 von Siemens
Narození 13. 12. 1816, Lenthe u Hannoveru
Úmrtí 6. 12. 1892, Charlottenburg u Berlína, ve věku 75 let
Rodiče Christian Ferdinand Siemens, nájemce statku, a Eleonore, rozená Deichmann
Vzdělání dělostřelecká a inženýrská škola v Berlíně
Manželky Mathilde Drumann (1852), Antonie Siemens (1869)
Děti šest, synové Arnold, Wilhelm a Carl Friedrich
Bratři ve firmě William Siemens (Londýn), Carl von Siemens (Petrohrad)
Firma Siemens & Halske, dnes Siemens AG
Zaměstnanci v roce 1892 6 500

Z venkova do armády

Rodina podle Siemens Historical Institute neměla dost prostředků, aby dětem zajistila vzdělání podle představ rodičů. V roce 1822 se přestěhovala do Meklenburska. Werner chodil v letech 1832 až 1834 na gymnázium v Lübecku, které opustil bez závěrečné zkoušky. V roce 1834 vstoupil do pruské armády, protože mu nabízela technické vzdělání, které by si rodina jinak nemohla dovolit.

Škola v Berlíně

V letech 1835 až 1838 studoval na dělostřelecké a inženýrské škole v Berlíně matematiku, fyziku a chemii. V letech 1839 a 1840 mu zemřela matka i otec a Werner převzal odpovědnost za mladší sourozence. Později je zapojoval do firmy, aby měl loajální lidi i v zahraničí.

Laboratoř ve vězení

V roce 1840 byl jako sekundant při souboji dvou důstojníků odsouzen k pevnostnímu vězení v citadele v Magdeburku. V cele pokračoval v pokusech s galvanickým zlacením a postup prodal magdeburskému klenotníkovi. Když dostal milost, žádal velitele, aby mohl zůstat déle a pokusy dokončit. Žádost byla zamítnuta. V roce 1842 získal na galvanické zlacení a stříbření svůj první patent.

Telegraf a Siemens & Halske

V letech 1846 a 1847 sestrojil ručkový telegraf, spolehlivější než dosavadní systémy. Stroj postavil mechanik Johann Georg Halske. V říjnu 1847 spolu založili v Berlíně na Schöneberger Straße 19 firmu Telegraphen-Bauanstalt von Siemens & Halske. Začínala s deseti zaměstnanci. Mezi první výrobky patřila bezešvá izolace vodičů gutaperčou, jejíž vzorky poslal z Londýna bratr Wilhelm.

Linka do Frankfurtu

V roce 1848 se Siemens podílel na elektricky odpalovaných námořních minách proti dánské blokádě Kielu. V létě téhož roku získala firma první velkou státní zakázku, telegrafní linku z Berlína do Frankfurtu nad Mohanem. Linka byla v provozu v roce 1849 a Werner tehdy odešel z armády, aby se věnoval jen firmě.

Záchrana v Rusku

Na začátku padesátých let přestala pruská telegrafní správa firmě zadávat zakázky a Siemens & Halske se dostala do krize. Vytáhlo ji zahraničí, hlavně Rusko. Tamní síť měřila asi devět tisíc kilometrů od Baltu k Černému moři a vedl ji bratr Carl. V roce 1856 měla firma 330 zaměstnanců, z toho dvě třetiny v Rusku. Už v roce 1851 získal Siemens čestnou medaili na světové výstavě v Londýně a v roce 1870 zahájila provoz indoevropská telegrafní linka, na které firma pracovala.

Bratři Siemensové

O sedm let mladší bratr Wilhelm zastupoval firmu od roku 1850 v Londýně. V roce 1858 založil britskou pobočku Siemens, Halske & Co., přijal britské občanství a jméno William. Jeho firma řídila v letech 1874 a 1875 kladení transatlantického kabelu z Irska do USA. Královna Viktorie ho v roce 1883 povýšila na rytíře, pár měsíců před jeho smrtí.

Carl v Petrohradu

Bratr Carl od roku 1853 budoval ruský trh a v roce 1855 se petrohradská kancelář stala samostatnou pobočkou. Po Wernerově odchodu vedl celou firmu a v roce 1895 mu šlechtický titul udělil car Mikuláš II. Bratři Siemensové s kabelovou lodí Faraday položili celkem šest transatlantických kabelů.

Odchod Halskeho

Koncem roku 1867 odešel spoluzakladatel Halske, po dvaceti letech a po sporech o riskantní projekty. Firma se tím stala rodinným podnikem bratří Siemensů. Werner o Halskem později napsal, že jen jemu vděčí za dobré výsledky prvních let. V dopise Carlovi z roku 1887 psal, že od mládí snil o světovém podniku po vzoru Fuggerů, který předá potomkům nezmenšený.

Dynamo

V roce 1866 objevil Siemens dynamoelektrický princip, podle Siemens Historical Institute patrně svůj nejvýznamnější přínos elektrotechnice. Bratrovi Williamovi napsal 4. 12. 1866, že účinky budou kolosální a věc může zahájit novou éru elektromagnetismu. 17. 1. 1867 předložil Berlínské akademii věd pojednání o výrobě proudu bez permanentních magnetů.

Kdo byl první

Stejný princip ve stejné době nezávisle popsali Charles Wheatstone a Samuel Alfred Varley. Maďar Ányos Jedlik k němu podle pozdější literatury došel už kolem roku 1856, ale nepatentoval ho. Siemens je proto jedním z objevitelů dynama. Jeho firma ale princip jako první rozvinula průmyslově a v roce 1892 vyráběla tisíc dynam ročně.

Elektrická dráha a výtah

Na berlínské průmyslové výstavě v roce 1879 předvedla firma první elektrickou dráhu s vnějším zdrojem proudu na světě. V roce 1880 postavila první elektrický osobní výtah a v roce 1881 první elektrickou tramvaj na světě v Groß-Lichterfelde u Berlína. V roce 1882 přišlo první stálé elektrické pouliční osvětlení v Berlíně a zkouška vozu Elektromote, předchůdce trolejbusu.

Patentový zákon

Siemens léta prosazoval jednotný patentový zákon a v roce 1877 se stal členem nového Císařského patentového úřadu. V roce 1879 spoluzaložil Elektrotechnický spolek a podle Neue Deutsche Biographie zavedl i slovo elektrotechnik. V polovině osmdesátých let daroval peníze a pozemek v Charlottenburgu na stavbu Říšského fyzikálně technického ústavu.

Zaměstnanci a zdravý egoismus

V roce 1866 vyplatila firma poprvé takzvanou inventurní prémii, předchůdce dnešních podílů zaměstnanců na zisku. V roce 1872 zavedl penzijní, vdovský a sirotčí fond, podle Siemens Historical Institute o víc než deset let dřív než stát. Sám v roce 1875 napsal, že fond nevznikl jen z humanity, ale hlavně ze zdravého egoismu. Firma tehdy trpěla nedostatkem kvalifikovaných lidí.

Peníze jako rozžhavené železo

V dopise Carlovi z roku 1868 napsal, že vydělané peníze by ho pálily v ruce jako rozžhavené železo, kdyby věrným pomocníkům nedal očekávaný podíl. Firma dodnes cituje jeho větu z dopisu z roku 1884, že za okamžitý zisk budoucnost neprodá. Jindy psal, že nápady samy o sobě mají malou hodnotu a hodnota vynálezu je v jeho praktickém provedení. V roce 1876 napsal, že kdo dodává nejlepší, nakonec zůstane nahoře.

Rodina a pocty

V roce 1852 se v Královci oženil s Mathilde Drumann, dcerou historika Wilhelma Drumanna. Měli syny Arnolda a Wilhelma a dcery Annu a Käthe. Mathilde zemřela v roce 1865. V roce 1869 se oženil s Antonií Siemens, svou vzdálenou příbuznou, se kterou měl dceru Herthu a syna Carla Friedricha.

Poslanec a šlechtic

V letech 1862 až 1866 byl poslancem pruského zemského sněmu za liberální Německou pokrokovou stranu. V roce 1860 dostal čestný doktorát Berlínské univerzity, v roce 1873 se stal členem Pruské akademie věd a v roce 1886 získal řád Pour le mérite. V roce 1888 ho císař Fridrich III. povýšil do šlechtického stavu. Jeho jméno nese jednotka elektrické vodivosti siemens.

Poslední roky

V roce 1890 oficiálně předal vedení bratru Carlovi a synům Arnoldovi a Wilhelmovi, vliv na firmu si ale držel do smrti. V letech 1889 až 1892 psal v Harzburgu paměti, které vyšly v roce 1892. Zemřel 6. 12. 1892 v Charlottenburgu. Firma měla tehdy 6 500 zaměstnanců a tržby skoro dvacet milionů marek ročně. Pohřben je od roku 1922 na hřbitově ve Stahnsdorfu u Berlína.

Siemens dnes

Dnešní Siemens AG měla ve fiskálním roce 2025 tržby 78,9 miliardy eur, čistý zisk 10,4 miliardy a zhruba 318 tisíc zaměstnanců. Firma v roce 2020 osamostatnila Siemens Energy a v roce 2024 prodala divizi motorů a pohonů Innomotics. O převodu části Siemens Healthineers přímo na akcionáře mají akcionáři hlasovat v únoru 2027. Rodina Siemens zůstává jedním z významných akcionářů a její akcie spravuje rodinná společnost v Mnichově. Siemens AG má 782 milionů akcií a v registru zhruba 830 tisíc akcionářů.

Nucená práce za války

Za druhé světové války, půl století po Wernerově smrti, zaměstnávala firma podle vlastních údajů nejméně 80 tisíc nuceně nasazených, z toho nejméně pět tisíc vězňů koncentračních táborů. Měla výrobu u tábora Ravensbrück a v Bobreku u Osvětimi. Siemens odpovědnost uznal a na odškodnění přispěl celkem víc než 150 miliony eur.

Siemens v Česku

Stopa firmy v českých zemích začíná v roce 1869, kdy sklárna v Harrachově dostala plynovou tavicí pec Siemens. V roce 1885 osvětlily siemensovské lampy a 161 žárovek pražské Stavovské divadlo. Na podzim 1890, ještě za Wernerova života, otevřela firma stálé zastoupení v Praze a Brně. V roce 1904 začala elektrotechnická výroba v Mohelnici. Už v roce 1881 dodal Siemens elektrické osvětlení Rustonově strojírně v pražské Libni. Brněnskou městskou elektrárnu z let 1897 a 1898 postavila firma Schuckert, která se v roce 1903 stala součástí Siemensu.

Znárodnění a návrat

V roce 1934 dodal Siemens telefonní ústřednu pro Baťu ve Zlíně, která fungovala 57 let. Koncem roku 1945 byl český majetek firmy znárodněn. Siemens se vrátil v roce 1990 a získal zakázku na digitalizaci české telekomunikační sítě. V roce 1993 otevřel závod v Trutnově, v roce 2003 v Brně závod na parní turbíny a v roce 2007 koupil OEZ Letohrad. Převzal také závody v Mohelnici, Frenštátu pod Radhoštěm a Drásově. Ty od roku 2023 patří pod Innomotics, dnes vlastněnou investorem KPS.

Šest omylů o Werneru von Siemensovi

O zakladateli Siemensu se opakuje několik nepřesností.

  1. Vynalezl dynamo sám a jako první. Princip ve stejné době popsali i Wheatstone a Varley, Jedlik k němu došel dřív.
  2. Za nucenou práci ve firmě odpovídal on. Zemřel v roce 1892, nucená práce se týká let 1940 až 1945.
  3. Přídomek von měl od narození. Šlechticem se stal až v roce 1888.
  4. William Siemens byl rodilý Angličan. Narodil se v Německu jako Wilhelm a britským občanem se stal později.
  5. Firma vznikla v Mnichově. Založena byla v Berlíně.
  6. Siemens přišel do Česka až po revoluci. Zastoupení v Praze a Brně měl od roku 1890.

U Siemens Brothers v Londýně pracoval v roce 1885 i mladý Robert Bosch. Další světové podnikatele najdete v sérii slavných podnikatelů.

Časté otázky

Kdo byl Werner von Siemens?

Německý vynálezce a průmyslník narozený v roce 1816, který v roce 1847 založil v Berlíně firmu Siemens & Halske, dnešní Siemens.

Co vynalezl Werner von Siemens?

Ručkový telegraf a dynamoelektrický princip. Jeho firma postavila první elektrickou dráhu, výtah a tramvaj na světě.

Kdy zemřel Werner von Siemens?

6. 12. 1892 v Charlottenburgu u Berlína ve věku 75 let.

Kdo založil firmu Siemens?

Werner Siemens s mechanikem Johannem Georgem Halskem v říjnu 1847 v Berlíně.

Měl Werner von Siemens děti?

Měl šest dětí ze dvou manželství. Synové Arnold a Wilhelm po něm převzali vedení firmy spolu s jeho bratrem Carlem.

Proč se jednotka vodivosti jmenuje siemens?

Jednotka elektrické vodivosti nese jméno Wernera von Siemense jako jednoho z průkopníků elektrotechniky.

Od kdy působí Siemens v Česku?

Zakázky měl v českých zemích od roku 1869, stálé zastoupení v Praze a Brně od podzimu 1890.

Kde je pohřben Werner von Siemens?

Původně byl pohřben na starém Luisenském hřbitově v Charlottenburgu, od roku 1922 leží na lesním hřbitově ve Stahnsdorfu u Berlína.

Zdroje


Radek Vávra
Radek Vávra

Radek Vávra je šéfredaktor Podnikmag.cz. Věnuje se financím, investování a podnikání.

Články: 1293