Jindřich Waldes byl český podnikatel, sběratel a mecenáš, zakladatel firmy Waldes a spol., dnešního Koh-i-nooru Waldes. Narodil se v roce 1876 v Nemyšli u Tábora a z pražské dílny s jedním dělníkem vybudoval světového výrobce patentek s pobočkami od Drážďan po New York. Založil také unikátní muzeum šatních spínadel. V roce 1939 ho zatklo gestapo a zemřel v roce 1941 v Havaně na cestě za rodinou do USA.
Profil vysvětluje, kdo patentku ve skutečnosti „vynalezl“, odkud se vzalo jméno Koh-i-noor a logo dívky s patentkou v oku a co se stalo s vršovickou továrnou i s Waldesovými sbírkami. Popisuje také, proč dědicové v restitučním sporu neuspěli.
Ve zkratce
- Jindřich Waldes se narodil v roce 1876 v Nemyšli u Tábora v židovské rodině.
- Firmu Waldes a spol. založil v roce 1902 s mechanikem Hynkem Pucem.
- Pucův stroj z roku 1903 umožnil hromadnou výrobu patentek, samotnou patentku nevynalezli.
- Továrna ve Vršovicích se otevřela v roce 1908, pobočky měl v Evropě i v USA.
- V roce 1918 otevřel muzeum spínadel s více než 70 000 předměty.
- Gestapo ho zatklo 1. 9. 1939, prošel Dachau a Buchenwaldem a zemřel v roce 1941 v Havaně.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Narození | 2. 7. 1876 (podle jiných pramenů 29. 6.), Nemyšl u Tábora |
| Úmrtí | 1. 7. 1941 (někdy uváděn květen 1941), Havana, Kuba |
| Rodiče | Karel a Anna Waldesovi |
| Manželka | Hedvika, rozená Zemánková, sňatek 1914 |
| Děti | Anna, Jiří a Miloš |
| Firma | Waldes a spol., založena 1902, dnes Koh-i-noor Waldes |
| Společníci | Hynek Puc, Eduard Merzinger |
| Továrna | Praha-Vršovice, otevřena 1908 |
| Muzeum | Waldesovo muzeum šatních spínadel, otevřeno 1918 |
| Přezdívky | král knoflíků, Baťa knoflíků |
| Vyznamenání | medaile Za zásluhy in memoriam (2000) |
Z Nemyšle do Prahy
Waldes pocházel z židovské rodiny z Nemyšle u Tábora. Otec Karel tam měl hospodu a malý krámek, matka Anna pocházela z jihočeské textilácké rodiny. Měl dvě sestry a mladšího bratra Zikmunda, který se později stal jeho společníkem. V roce 1889 se rodina přestěhovala do Prahy.
O jeho vzdělání se prameny rozcházejí. Podle jedněch se vyučil zámečníkem, podle jiných se učil v obchodě a učení nedokončil. Kolem let 1893 a 1894 nastoupil do pražské firmy Eduard Lokesch a syn, která vyráběla knoflíky a kovové zboží. Jako obchodní zástupce pak cestoval po Evropě, Balkáně, Malé Asii a severní Africe. Mluvil česky, německy, francouzsky a anglicky.
Setkání s Hynkem Pucem
U Lokesche se seznámil s mechanikem Hynkem Pucem. Ten podle dnešní firmy odešel už v roce 1900 a v Holešovicích si otevřel dílnu na napínáčky, štítky a vánoční ozdoby. V červenci 1902 se k němu Waldes přidal a založili veřejnou obchodní společnost Waldes a spol. Začínali s jedním dělníkem a jedním učněm, na konci roku se přestěhovali do pronajaté budovy bývalé továrny na svíčky v Karlíně.
Pucova zakladačka
Třetím společníkem se stal Eduard Merzinger, který do firmy vložil 20 000 rakouských korun vyhraných v loterii. Rozhodující byl ale rok 1903, kdy Puc sestrojil automatickou zakladačku. Stroj vkládal pružinu do stiskacího knoflíku, což dosud dělnice skládaly ručně pinzetou. Nahradil práci deseti zručných dělnic a umožnil vyrábět patentky ve velkém.
Samotnou patentku tedy Waldes ani Puc nevynalezli. Stiskací knoflík existoval už dřív a konkurence ho vyráběla ručně. Pucův vynález byl ve stroji, Waldesův přínos v obchodu, značce a organizaci. Firma podle ČT24 ve své době vyráběla polovinu světové produkce patentek.
Proč Koh-i-noor
Waldes pojmenoval svůj stiskací knoflík podle slavného indického diamantu Koh-i-noor. Obchodní značkou byla patentka s vyraženými písmeny K-I-N. Kurátorka Národního technického muzea Hana Králová v roce 2021 řekla, že není přesně známo, proč si Waldes vybral právě tohle jméno. Firma nemá nic společného s budějovickým výrobcem tužek Koh-i-noor Hardtmuth.
Dívka s patentkou v oku
Podle historky, kterou firma vypráví dodnes, vzniklo logo na palubě zaoceánské lodi do Ameriky. Jedna cestující si v žertu přiložila k oku místo monoklu zvětšený reklamní vzorek patentky a Waldes ji vyfotografoval. Podle kurátorky Králové šlo o americkou herečku skotského původu, prameny ji uvádějí jako Elizabeth Coyne. Portrét podle fotografie namaloval František Kupka a grafickou značku podle něj navrhl Vojtěch Preissig.
Logo, kterému se říká Miss KIN, se podle Národního technického muzea poprvé objevilo v roce 1913, jiné zdroje uvádějí rok 1911 nebo 1912. Firma ho používá dodnes. Často se ho mylně připisuje Kolomanu Moserovi, žádný zdroj to ale nedokládá.
Továrna ve Vršovicích a pobočky
Stavba továrny ve Vršovicích začala v roce 1906, výroba se tam přestěhovala v roce 1907 a slavnostní otevření proběhlo 25. 1. 1908. Areál mezi ulicemi Vršovická, Moskevská, Kavkazská a Altajská měl pro zaměstnance oddělené šatny, lázně, tělocvičnu, knihovnu, čítárnu a parčík s nářadím. V roce 1907 v ní pracovalo 300 dělníků. Lidově se továrně říkalo Waldeska.
Firma vyráběla kromě patentek vlásenky, jehlice, háčky, cigaretové dutinky a spony do bot, u kterých spolupracovala s Tomášem Baťou. Měla vlastní patentní kancelář, reklamní oddělení s grafickým studiem, firemní časopis a děrnoštítkové stroje Hollerith. Za první světové války vyráběla i vojenský materiál včetně přileb.
Od Drážďan po Barcelonu
První zahraniční závod vznikl v roce 1904 v Drážďanech, vedl ho bratr Zikmund s Merzingerem. Následovaly Paříž, Varšava, New York, Vídeň, Londýn a Barcelona, přesné roky se v pramenech liší. V roce 1919 vznikla výrobní filiálka na Long Islandu v USA, jejímž menšinovým vlastníkem byla i firma Baťa. Waldes převzal také svého bývalého zaměstnavatele, firmu Eduard Lokesch a syn.
Škola, klub a letadla
V letech 1931 až 1934 vybudovala firma podnikovou školu, kterou úřady v říjnu 1934 uznaly jako oficiální vzdělávací ústav. K propagaci jehlic vznikl První pražský pánský pletací klub Waldes. Podle Českého rozhlasu navštívil Waldes za život Spojené státy padesátkrát a ve 30. letech nalétal ročně 400 hodin. Syna Jiřího poslal na praxi k Baťovi.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1876 | Narození v Nemyšli |
| 1902 | Založení firmy Waldes a spol. |
| 1903 | Pucova zakladačka |
| 1904 | Závod v Drážďanech |
| 1908 | Otevření továrny ve Vršovicích |
| 1913 | Logo Miss KIN podle NTM |
| 1918 | Otevření muzea spínadel |
| 1919 | Filiálka na Long Islandu |
| 1939 | Nacistický správce, zatčení gestapem |
| 1941 | Výkupné, propuštění, smrt v Havaně |
| 1945 | Znárodnění |
| 2014 | Ústavní soud definitivně zamítl restituci |
Muzeum šatních spínadel
V roce 1916 založil Waldes muzeum knoflíků a daroval mu cenné papíry na provoz. Slavnostně se otevřelo 25. 9. 1918 v domě na rohu dnešních ulic Moskevská a Slovinská ve Vršovicích. Sbírka měla přes 70 000 předmětů, od starověkých spon po moderní knoflíky. Návštěvu podle pramenů vykonal i módní návrhář Paul Poiret nebo siamský král Prajadhipok s Janem Masarykem.
Nejcennějším exponátem byl Karlštejnský poklad, gotické zlatnické práce ze 14. století nalezené při rekonstrukci Karlštejna koncem 19. století. Podle Národního památkového ústavu jde o jediný dochovaný typ gotického oděvního zapínání. Rodina ho v roce 1995 věnovala Uměleckoprůmyslovému museu v Praze.
Co zbylo ze sbírky
Nacisté sbírky v roce 1939 zabavili, muzeum bylo z rasových důvodů zavřeno a v roce 1947 zrušeno. Sbírka spínadel se dostala do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kde je od roku 1999 kulturní památkou. V budově bývalého muzea sídlí od roku 2003 Galerie DESET.
Sběratel a mecenáš
Ve vile v dnešní Americké ulici na Vinohradech, kterou koupil v roce 1916, měl Waldes obrazárnu. Podle knihy Patrika Šimona měla sbírka v roce 1938 přes 7 000 děl, z toho 2 331 obrazů a kreseb, 4 764 grafik a 162 plastik. Obsahovala díla od Škréty, Kupeckého a Brandla po Hynaise, Myslbeka, Kupku, Preissiga a Váchala.
S Františkem Kupkou ho pojilo blízké přátelství a malíře podporoval nákupy obrazů. Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat grafickou dílnu. V roce 1933 založil sportovní klub AFK Waldes, jehož zápasník Josef Herda získal stříbro na olympiádě v Berlíně 1936. Podporoval také vršovický Sokol a pomník Komenského v nizozemském Naardenu.
Vila na Vinohradech
Waldesova vila v dnešní Americké ulici byla podle dostupných pramenů těžce poškozena při náletu 14. 2. 1945, zůstalo křídlo s obrazárnou. Po válce v ní byly jesle a školka, po roce 1989 ji získali v restituci potomci. Dnes na jejím místě stojí bytový komplex. Kupka Waldesovi v jednom dopise napsal, že se vedle něj cítí jako malý vrabeček.
Zatčení, Buchenwald a výkupné
V roce 1938 poslal Waldes rodinu do USA, sám zůstal v Praze kvůli firmě. V červenci 1939 dosadili nacisté do firmy správce. 1. 9. 1939, v den začátku války, ho zatklo gestapo jako jednoho z příslušníků československé elity. Prošel Dachau a koncem září 1939 byl převezen do Buchenwaldu. Brzy zkolaboval na cukrovku a skončil na ošetřovně.
Podle památníku Buchenwald žádali nacisté po rodině zpočátku milion dolarů. V dubnu 1940 byl převezen na kliniku v Jeně a za tuto výsadu platil stále vyšší částky maskované jako dary táboru. Koncem ledna 1941 bylo rozhodnuto o propuštění za 250 000 dolarů nebo milion říšských marek. Musel se vzdát veškerého majetku, evropských továren i patentů.
Smrt v Havaně
Po propuštění ho dopravili letecky do Lisabonu, kde proběhl převod peněz, a nastoupil na loď do Ameriky. Zemřel v Havaně krátce po připlutí, podle většiny zdrojů 1. 7. 1941. Příčinu prameny uvádějí různě, od zánětu ledvin po nevyjasněné okolnosti. Tvrzení o otravě je jen domněnka. V roce 2000 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy.
Rodina v Americe
Manželka Hedvika, dcera vojenského lékaře, se za Waldese provdala v listopadu 1914 ve vinohradské synagoze. Měli tři děti, dceru Annu a syny Jiřího a Miloše. Syn Jiří později vedl americkou firmu Waldes and Co. a jako jediný kus Karlštejnského pokladu vyvezený rodinou do zahraničí daroval zlatou sponu prezidentu Havlovi, který ji předal Uměleckoprůmyslovému museu.
Znárodnění a restituce
Továrna byla v roce 1944 přejmenována na Koh-i-noor a v říjnu 1945 znárodněna dekretem 100/1945 Sb. Ke konci roku 1948 měl národní podnik 45 výrobních závodů. Rodina nedostala žádnou náhradu. Americkou firmu Waldes and Co. vedl po Jindřichově smrti bratr Zikmund.
Dědicové se od roku 1995 soudili o polovinu vršovických nemovitostí a zhruba dvacet obrazů. Nižší soudy jim daly za pravdu, Ústavní soud ale v roce 2010 rozhodnutí zrušil. Majetek rodina ztratila podle Benešových dekretů ještě před rokem 1948, a proto na restituci nemá nárok. V roce 2014 Ústavní soud stížnost dědiců definitivně odmítl. Umělecké sbírky byly po roce 1991 z velké části vráceny dědicům v USA.
Koh-i-noor Waldes dnes
Firma je od roku 1994 akciovou společností a sama o sobě píše, že je ryze českým podnikem bez zahraničního kapitálu. V roce 2022 přestěhovala výrobu patentek z Vršovic do továrny Massag v Bílovci. Vršovický areál přestavuje developer PSN na byty, dvě nejvyšší historické budovy a kované oplocení jsou od roku 2020 kulturní památkou. Za nacistické okupace zahynul i jiný velký pražský průmyslník židovského původu, jak popisuje profil Emila Kolbena.
Šest omylů o Jindřichu Waldesovi
O králi knoflíků koluje řada nepřesností, které populární články opisují jeden od druhého.
- Waldes vynalezl patentku. Stiskací knoflík existoval dřív, Hynek Puc vynalezl stroj na jeho hromadnou výrobu.
- Logo navrhl Koloman Moser. Zdroje ho připisují Františku Kupkovi a Vojtěchu Preissigovi.
- Koh-i-noor Waldes a Koh-i-noor Hardtmuth jsou jedna firma. Výrobce patentek z Prahy nemá s budějovickými tužkami nic společného.
- Továrnu znárodnili komunisté po roce 1948. Znárodněna byla dekretem už v roce 1945, proto restituce neuspěla.
- Zemřel s rodinou v Buchenwaldu. Rodina přežila v USA, on zemřel po propuštění v Havaně.
- Data jeho života jsou jistá. Datum narození i úmrtí se v pramenech liší.
Stiskací spony do bot odebíral od Waldese i Tomáš Baťa. Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů.
Časté otázky
Kdo vynalezl patentku?
Stiskací knoflík existoval už dřív. Waldesův společník Hynek Puc v roce 1903 sestrojil stroj, který umožnil jeho hromadnou výrobu.
Proč se patentky jmenují Koh-i-noor?
Jindřich Waldes je pojmenoval podle slavného indického diamantu. Proč si vybral právě tohle jméno, není podle Národního technického muzea přesně známo.
Kdo je dívka na logu Koh-i-noor?
Podle firemní historky cestující z lodi do Ameriky, prameny ji uvádějí jako Elizabeth Coyne. Logo výtvarně zpracovali František Kupka a Vojtěch Preissig.
Jak zemřel Jindřich Waldes?
Po zatčení gestapem prošel Dachau a Buchenwaldem, vykoupil se a zemřel v roce 1941 v Havaně na cestě do USA. Příčina smrti není jednoznačně doložená.
Kde je Waldesova sbírka knoflíků?
V Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kde je od roku 1999 kulturní památkou.
Dostali Waldesovi dědicové továrnu zpět?
Ne. Ústavní soud v letech 2010 a 2014 rozhodl, že majetek rodina ztratila podle Benešových dekretů před rokem 1948, a proto na restituci nemá nárok.
Zdroje
- Biografie Jindřicha Waldese, Památník Buchenwald (buchenwald.de)
- Historie firmy, Koh-i-noor Waldes (kin.cz)
- Výstava Jindřich Waldes. Podnikatel, sběratel, mecenáš, Národní technické muzeum (ntm.cz)
- Heslo Jindřich Waldes, Encyklopedie Prahy 2 (praha2.cz)
- Waldes stvořil knoflíkové impérium Koh-i-noor, ČT24 (ceskatelevize.cz)
