Andrew Mellon: bankéř, ministr financí a mecenáš

Andrew Mellon byl americký bankéř, průmyslník a sběratel umění, který skoro jedenáct let řídil ministerstvo financí USA za tří prezidentů. Narodil se 24. 3. 1855 v Pittsburghu a zemřel 26. 8. 1937 v Southamptonu ve státě New York ve věku 82 let. Z otcovy banky udělal Mellon National Bank, financoval vznik Alcoy a v roce 1907 se stal prezidentem nové Gulf Oil Corporation. Národu daroval sbírku obrazů, z níž vznikla National Gallery of Art ve Washingtonu.

Profil sleduje cestu syna pittsburského soudce od rodinné banky k hliníku, ropě a oceli, pak do Washingtonu, kde snížil nejvyšší daňovou sazbu ze 73 na 25 procent a čelil pokusu o impeachment. Vysvětluje, jak tajně kupoval obrazy ze sovětské Ermitáže, jak dopadl jeho daňový spor s vládou, co měl společného s československým válečným dluhem a jak vysoko ho řadí historické žebříčky nejbohatších Američanů.

Obsah

Ve zkratce

Andrew Mellon se narodil 24. 3. 1855 v Pittsburghu.
Otcovu banku vlastnil od roku 1882.
Financoval Alcou a v roce 1907 vedl novou Gulf Oil.
Ministrem financí USA byl od roku 1921 do roku 1932.
Kongres v roce 1937 přijal jeho dar a zřídil Národní galerii umění.
Zemřel 26. 8. 1937 ve věku 82 let.

Základní údaje

Údaj	Hodnota
Jméno	Andrew William Mellon
Narození	24. 3. 1855, Pittsburgh, Pensylvánie
Úmrtí	26. 8. 1937, Southampton, New York (82 let)
Rodiče	Thomas Mellon a Sarah Jane Negley
Vzdělání	Western University of Pennsylvania, nedokončil
Manželka	Nora McMullen (1900 až 1912)
Děti	Ailsa (1901), Paul (1907)
Hlavní firma	Mellon National Bank, dříve T. Mellon & Sons
Funkce	ministr financí USA (1921 až 1932), velvyslanec v Londýně (1932 až 1933)
Pohřben	Upperville, Virginie

Syn soudce z Pittsburghu

Andrew William Mellon byl čtvrtým synem a šestým z osmi dětí soudce Thomase Mellona a Sarah Jane Negley, kteří se vzali v roce 1843. Dospělosti se dožilo pět dětí. Otec po kariéře u soudu založil v Pittsburghu banku T. Mellon & Sons. Andrew studoval na Western University of Pennsylvania, dnešní University of Pittsburgh, školu ale nedokončil. Krátce pak pracoval v obchodě se dřevem a uhlím.

Banka v roce paniky

Naplno nastoupil do otcovy banky v roce 1873, kdy panika na trhu smetla část rodinného jmění. Do konce roku 1874 se vklady vrátily na úroveň před krizí. V roce 1876 dostal nad bankou plnou moc a otec ho seznámil s klientem Henrym Clayem Frickem, který se stal jedním z jeho nejbližších přátel. V roce 1882 mu otec převedl plné vlastnictví banky, od roku 1887 ji spoluvlastnil i mladší bratr Richard B. Mellon jako viceprezident.

Síť bank a pojišťoven

V osmdesátých letech získal s Frickem kontrolu nad Pittsburgh National Bank of Commerce a založil nebo koupil Union Insurance Company, City Deposit Bank, Fidelity Title and Trust Company a Union Trust Company, která vznikla v roce 1889. Union Trust se na konci devadesátých let po vstupu do obchodního bankovnictví stala jedním z jeho nejziskovějších podniků. Kolem roku 1902 vznikla Union Savings Bank, která přijímala vklady poštou.

Od hliníku k ropě

Mellonovy peníze nestály jen v bankách. V roce 1889 dostala Pittsburgh Reduction Company půjčku 25 000 dolarů od Mellonů. Firmu založila o rok dřív skupina investorů kolem Alfreda E. Hunta, aby průmyslově využila elektrolýzu hliníku, kterou objevil Charles Martin Hall. Od roku 1907 se oficiálně jmenovala Aluminum Company of America, zkrácený název Alcoa přijala oficiálně až v roce 1998.

Carborundum, Koppers a ocel

V polovině devadesátých let investoval do výrobce brusiv Carborundum a v roce 1898 v něm získal většinový podíl. S Frickem, bratrem Richardem a Williamem Donnerem spoluzaložil Union Steel, kterou později koupila U.S. Steel. Podílel se na vzniku firmy Standard Steel Car a po španělsko-americké válce se s Frickem stal velkým akcionářem loděnice New York Shipbuilding. V roce 1914 se stal spoluvlastníkem firmy Koppers, která vyráběla moderní koksovací pece.

Spindletop a Gulf Oil

V květnu 1901 vznikla J. M. Guffey Petroleum Company k těžbě na texaském nalezišti Spindletop. Guffey držel sedm patnáctin, zbytek patřil A. W. a R. B. Mellonovi se společníky. Ještě téhož roku stejní investoři založili Gulf Refining Company of Texas s rafinerií v Port Arthuru. Když těžba na Spindletopu poklesla, převzal v roce 1902 řízení synovec William Larimer Mellon.

V lednu 1907 vznikla Gulf Oil Corporation a jejím prezidentem se stal Andrew Mellon. Guffeyho podíl skupina vykoupila asi za tři miliony dolarů. Firma vydržela samostatně dlouho po Mellonově smrti, 5. března 1984 schválilo její představenstvo prodej společnosti Chevron za 13,2 miliardy dolarů. Jako velvyslanec v Londýně pomohl Mellon firmě Gulf Oil získat povolení k činnosti v Kuvajtu.

Rok	Firma	Mellonova role
1882	T. Mellon & Sons	vlastník banky
1889	Pittsburgh Reduction Company	půjčka 25 000 dolarů
1889	Union Trust Company	zakladatel
1898	Carborundum	většinový podíl
1902	Mellon National Bank	přejmenování banky
1907	Gulf Oil Corporation	prezident
1914	Koppers	spoluvlastník

Mellon National Bank

V roce 1902 přejmenoval otcovu banku na Mellon National Bank. Na konci roku 1913 měla nejvíc vkladů ze všech bank v Pittsburghu. Rodina si ji udržela i po jeho odchodu do politiky: před nástupem do vlády prodal Andrew Mellon bankovní akcie bratrovi Richardovi, nebankovní podíly si ale ponechal. Právě ty se mu později staly politickým problémem.

Od Mellon Bank k BNY Mellon

V roce 1946 se banka spojila s dalšími rodinnými ústavy včetně Union Trust do Mellon National Bank and Trust Company. Od roku 1972 nesla název Mellon Bank, v roce 1999 se holding přejmenoval na Mellon Financial. V prosinci 2006 ohlásil fúzi s Bank of New York za 16,5 miliardy dolarů a v červenci 2007 vznikla The Bank of New York Mellon.

Lihovar Old Overholt

K méně známým investicím patřil lihovar Old Overholt, který v roce 1887 koupil s Frickem a Richardem. Za prohibice, kterou jako ministr financí měl úředně prosazovat, považoval zákaz alkoholu za nevymahatelný a sám abstinentem nebyl. Svůj podíl v lihovaru prodal v roce 1925.

Ministr financí tří prezidentů

Prezident Warren G. Harding zvažoval na post ministra financí i Franka Lowdena, Johna W. Weekse a Charlese Dawese, Mellona ale prosazoval senátor Philander Knox spolu s bankéři a pensylvánskými republikány. Mellon váhal kvůli soukromí a svým podnikatelským zájmům, v únoru 1921 ale souhlasil. Úřad převzal 9. března 1921 a zůstal v něm za Calvina Coolidge i Herberta Hoovera až do 12. února 1932.

Daně dolů, dluh dolů

Andrew Mellon tvrdil, že nižší nejvyšší sazby přinesou státu víc peněz, protože bohatí přesunou úspory z daňově osvobozených dluhopisů do investic. Revenue Act z roku 1921 snížil nejvyšší sazbu daně z příjmu ze 73 na 58 procent, zákon z roku 1924 na 46 procent místo Mellonem požadovaných 33. Zákon z roku 1926 ji snížil na 25 procent a zrušil darovací daň. Název Mellonův plán přitom vymyslel tisk, ne ministerstvo.

Státní dluh klesl z asi 24 miliard dolarů na začátku roku 1921 na 19,6 miliardy na konci fiskálního roku 1926, kdy rozpočet skončil přebytkem 400 milionů dolarů. Mellon odmítal vyplácení bonusů veteránům první světové války a Harding s jeho podporou v roce 1921 zákon vetoval. Novinář William Allen White nazval dvacátá léta vládou Coolidge a Mellona.

Zákon	Nejvyšší sazba daně z příjmu
před rokem 1921	73 %
Revenue Act 1921	58 %
Revenue Act 1924	46 %
Revenue Act 1926	25 %

Krach a velká krize

Po krachu na burze v říjnu 1929 Mellon odmítal zásahy státu a měl málo pochopení pro spekulanty. Ministerstvo financí na svých stránkách uvádí, že od roku 1929 dál škrtal výdaje a zvyšoval daně, aby vyrovnal rozpočet, což zhoršilo dopad krize na obyčejné lidi. Hodně času trávil v zahraničí jednáním o splácení válečných dluhů, takže Hoover se stále víc opíral o náměstka Ogdena L. Millse.

Československý dluh

Českou stopu má Andrew Mellon díky válečným dluhům. Zákon z 9. února 1922 zřídil Komisi pro zahraniční válečné dluhy, které z titulu funkce předsedal ministr financí. Komise mezi květnem 1923 a květnem 1926 uzavřela dohody se třinácti vládami. Zákon zakazoval odpustit jakoukoli část dluhů a stanovil minimální úrok 4,5 procenta.

Dohoda z října 1925

Československo dlužilo USA za půjčky, které šly z velké části na pomoc a na návrat legionářů ze Sibiře. V srpnu 1925 navrhla americká strana vypořádat celou jistinu 91 879 671,03 dolaru i s úroky a odmítla částečnou splátku. Československou komisi vedl Vilém Pospíšil, 26. září 1925 vyplula z Cherbourgu a dohodu o splácení podepsala ve Washingtonu 13. října 1925.

Impeachment a Londýn

Dne 6. ledna 1932 navrhl kongresman Wright Patman z Texasu Mellona obžalovat kvůli porušení zákona, který ministrovi financí zakazuje podnikat. Mezi důkazy uvedl dohodu z roku 1925 týkající se Alcoy, v níž měl Mellon akcie. Sněmovna věc postoupila justičnímu výboru, který koncem ledna 1932 konal slyšení. K hlasování o obžalobě nedošlo, protože Mellon mezitím přijal jmenování velvyslancem.

Konec řízení

Mellon odešel z ministerstva 12. února 1932 a hned 13. února Sněmovna schválila rezoluci, která další projednávání obvinění zastavila. Velvyslancem ve Spojeném království byl od 9. dubna 1932 do 17. března 1933, kdy skončilo Hooverovo funkční období. Ve funkci ministra ho nahradil Ogden L. Mills.

Daňový spor s vládou

Po návratu čelil veřejné nevraživosti a kritické knize Mellon’s Millions od Harveyho O’Connora. Ministr spravedlnosti Homer Cummings nechal prověřit jeho daně. Vláda tvrdila, že za rok 1931 dluží přes tři miliony dolarů daně a penále, Mellon naopak tvrdil, že daň přeplatil. Za vládu vedl případ Robert H. Jackson. Board of Tax Appeals jednala od února 1935 do května 1936.

Rozhodnutí přišlo až měsíce po Mellonově smrti. Rada ho zbavila obvinění z daňového podvodu, spor ale skončil tím, že jeho pozůstalost musela doplatit značné částky. Trestně stíhán ani odsouzen nebyl.

Obrazy z Ermitáže a národní galerie

Umění začal sbírat v polovině až na konci devadesátých let 19. století, povzbuzován Frickem a s radami obchodníka Charlese Carstairse. Nakupoval u galerie Knoedler a u Josepha Duveena. V letech 1930 a 1931 koupil přes konsorcium 21 obrazů ze sovětské Ermitáže za celkem 6 654 000 dolarů. Sovětský stát tehdy potřeboval devizy na industrializaci a prodej zůstal utajen až do 4. listopadu 1933.

Madona Alba a Zvěstování

Mezi hermitážními obrazy bylo Van Eyckovo Zvěstování, které koupil v červnu 1930 za 502 899 dolarů, a Raffaelova Madona Alba, za kterou v roce 1931 zaplatil 1 166 400 dolarů. Ještě v roce 1930 založil A. W. Mellon Educational and Charitable Trust, který se stal právním vlastníkem děl určených pro budoucí galerii.

Rezoluce Kongresu

V roce 1936 nabídl prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi národní muzeum se svou sbírkou. Kongres přijal 24. března 1937 společnou rezoluci, která Smithsonian Institution přidělila pozemek na Národní promenádě a dovolila Mellonovu trustu postavit tam budovu galerie. Dary byly k 24. červnu 1937 účetně oceněny na 31 303 162,31 dolaru. Mellon byl 24. června 1937 jmenován mezi prvních pět generálních správců galerie.

Otevření v roce 1941

Do konce června 1939 utratil trust za stavbu 5 350 920,07 dolaru, celkové náklady se odhadovaly na víc než 15 milionů dolarů. Galerie měla od trustu dostat i nadační fond pět milionů dolarů. Budovu i sbírky převzal jménem národa prezident Roosevelt 17. března 1941. Po vzoru Mellona darovali galerii své sbírky Kressové, Joseph Widener, Chester Dale nebo Lessing J. Rosenwald.

Rodina, dary a majetek

V roce 1900 se oženil s devatenáctiletou Angličankou Norou McMullen. Dcera Ailsa se narodila v roce 1901, syn Paul v roce 1907. Manželé se odloučili v roce 1909 a rozvedli v roce 1912, převážně za Mellonových podmínek. Ailsa se v roce 1926 vdala za diplomata Davida K. E. Bruce, pozdějšího prezidenta rady galerie. Paul studoval na Yale a v Cambridgi, usadil se ve Virginii a stal se známým mecenášem.

Dědictví dětí

Paul Mellon převzal v srpnu 1938 otcovo místo ve vedení galerie. Se sestrou Ailsou a Mellonovou nadací financoval Východní budovu galerie, kterou 1. června 1978 převzal prezident Jimmy Carter. Nadace obou sourozenců Avalon Foundation a Old Dominion Foundation se v roce 1969 spojily v Andrew W. Mellon Foundation, která podporuje umění a humanitní obory.

Pittsburgh a Carnegie Mellon

V roce 1913 založil s bratrem Richardem Mellon Institute of Industrial Research jako součást University of Pittsburgh. Univerzitě daroval pozemek pro Cathedral of Learning a Heinz Chapel, jeho dary škole se odhadují na víc než 43 milionů dolarů. Mellonův institut se v roce 1967 sloučil s technickou školou, kterou založil Andrew Carnegie, a vznikla Carnegie Mellon University.

Jak bohatý byl

V polovině dvacátých let platil na federální dani z příjmu víc než kdokoli jiný kromě Johna D. Rockefellera a Henryho Forda. Spolehlivý číselný odhad jeho majetku ale primární zdroje nedávají. Žebříček časopisu American Heritage z roku 1998, který porovnává majetek s HDP své doby, ho řadí na 14. místo nejbohatších Američanů historie. Kniha The Wealthy 100 ho uvádí jako nejbohatšího Američana roku 1930.

Žebříček	Rok	Pořadí
The Wealthy 100 (Klepper a Gunther)	1996	nejbohatší pro rok 1930
American Heritage	1998	14.
All the Money in the World (Bernstein a Swan)	2008	14.
CNN Money	2014	15.

Poslední roky

V listopadu 1936 mu lékaři diagnostikovali rakovinu a v roce 1937 se jeho zdraví zhoršilo. Zemřel 26. srpna 1937 v Southamptonu, pět měsíců po přijetí rezoluce o galerii, jejíhož otevření se nedožil. Pohřben je na hřbitově Trinity Episcopal Church v Upperville ve Virginii. Ve Washingtonu na něj od května 1952 upomíná pamětní fontána od Sidneyho Waugha, kterou odhalil prezident Harry S. Truman.

Portréty a obálky

Na ministerstvu financí visí jeho olejový portrét od Philipa de László z roku 1931, malíř ho portrétoval celkem čtyřikrát. Časopis Time dal Mellona na obálku 2. července 1923 a znovu 28. května 1928. Jeho jméno nese i Andrew W. Mellon Auditorium ve Washingtonu a kutr pobřežní stráže Mellon.

Šest omylů o Andrewu Mellonovi

O bankéři z Pittsburghu koluje několik nepřesností.

Byl nejdéle sloužícím ministrem financí. Nejdelší funkční období měl podle ministerstva Albert Gallatin, od roku 1801 do roku 1814.
Byl odvolán impeachmentem. Sněmovna řízení v únoru 1932 zastavila, k hlasování o obžalobě nedošlo.
Byl odsouzen za daňový podvod. Board of Tax Appeals ho obvinění z podvodu zbavila, trestně stíhán nebyl.
Založil Alcou. Firmu založili investoři kolem Alfreda E. Hunta, Mellonové ji financovali.
Založil Carnegie Mellon University. Univerzita vznikla sloučením v roce 1967, třicet let po jeho smrti.
Výrok o likvidaci práce a farmářů je doložený citát. Znám je jen z Hooverových pamětí psaných s odstupem let.

Další průmyslníky a finančníky najdete v sérii slavných podnikatelů, z Pittsburghu například profil Henryho Johna Heinze.

Časté otázky

Kdo byl Andrew Mellon?

Americký bankéř, průmyslník a sběratel umění z Pittsburghu. V letech 1921 až 1932 byl ministrem financí USA a jeho dar dal vzniknout Národní galerii umění ve Washingtonu.

Kdy se Andrew Mellon narodil a kdy zemřel?

Narodil se 24. 3. 1855 v Pittsburghu a zemřel 26. 8. 1937 v Southamptonu ve státě New York. Bylo mu 82 let.

Jak bohatý byl Andrew Mellon?

Spolehlivý číselný odhad jeho majetku chybí. Žebříček American Heritage ho řadí na 14. místo nejbohatších Američanů historie a v polovině dvacátých let platil vyšší daň z příjmu jen Rockefeller a Ford.

Za kterých prezidentů byl Mellon ministrem financí?

Za Warrena G. Hardinga, Calvina Coolidge a Herberta Hoovera. Úřad vedl od 9. 3. 1921 do 12. 2. 1932, pak odešel jako velvyslanec do Londýna.

Jaké firmy Andrew Mellon financoval?

Vlastnil Mellon National Bank a Union Trust, financoval budoucí Alcou a v roce 1907 se stal prezidentem Gulf Oil. Podíly měl i v Carborundum, Koppers a Union Steel.

Měl Andrew Mellon děti?

Ano, dceru Ailsu narozenou v roce 1901 a syna Paula narozeného v roce 1907. Oba se stali mecenáši a jejich nadace se v roce 1969 spojily v Andrew W. Mellon Foundation.

Proč chtěl Kongres Mellona obžalovat?

Kongresman Wright Patman ho v lednu 1932 obvinil z porušení zákona, který ministrovi financí zakazuje podnikat. Řízení skončilo bez hlasování, když Mellon odešel za velvyslance.

Jak vznikla National Gallery of Art?

Mellon nabídl státu svou sbírku a peníze na budovu. Kongres jeho dar přijal rezolucí z 24. 3. 1937 a galerie se otevřela 17. 3. 1941, už po jeho smrti.