Ignaz Petschek byl uhlobaron z Ústí nad Labem, jeden z nejbohatších podnikatelů prvorepublikového Československa. Narodil se 14. 6. 1857 v Kolíně, začínal jako bankovní učeň a v roce 1880 založil v Ústí vlastní firmu na prodej hnědého uhlí. Jeho skupina ovládla doly v severních Čechách i v Německu. Zemřel 15. 2. 1934 v Ústí nad Labem, jeho synové pak v roce 1938 museli odejít do emigrace.
Profil sleduje ústeckou větev rodiny Petschků, kterou vedl Ignaz, a odlišuje ji od pražské větve jeho bratrů Isidora a Julia. Ta založila banku Petschek & Co. a postavila Petschkův palác, pozdější sídlo gestapa. Popisuje také arizaci rodinného majetku v Německu, poválečné spory a stopy, které po Petschkových zůstaly v Ústí a v Praze.
Ve zkratce
- Ignaz Petschek žil v letech 1857 až 1934, narodil se v Kolíně.
- Vlastní uhelnou firmu v Ústí nad Labem založil 1. 1. 1880.
- V roce 1929 vytěžily obě skupiny Petschků 53 ze 174,5 milionu tun německého hnědého uhlí.
- Banku Petschek & Co. a Petschkův palác spojuje pražská větev, ne Ignaz.
- Majetek jeho skupiny v Německu převzali v roce 1939 nacističtí správci.
- S dědici obou větví se Německo vyrovnalo v roce 2001.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | Ignaz Petschek, česky též Ignác |
| Narození | 14. 6. 1857, Kolín |
| Úmrtí | 15. 2. 1934, Ústí nad Labem |
| Rodiče | Moses Petschek, Sara, rozená Wiener |
| Bratři | Isidor a Julius Petschek (pražská větev) |
| Manželka | Helene Bloch z Brna, sňatek 1884 |
| Synové | Ernst, Karl, Franz, Wilhelm |
| Firma | uhelná firma v Ústí od 1880, Ignatz Petschek AG ve Vídni od 1923 |
| Obor | obchod s hnědým uhlím a těžba |
| Vila | Ústí nad Labem, dnes obřadní síň a ZUŠ |
Učeň z Kolína
Ignaz se narodil v Kolíně v židovské rodině Mosese a Sary Petschkových. Vychodil šest tříd humanitního gymnázia v Praze a v roce 1874 nastoupil do učení u Pražské banky. Podle Nové německé biografie pak pracoval v cukrovaru v Lounech a v jeho uhelné kanceláři v Ústí nad Labem. Tu v roce 1876 převzal ústecký velkoobchod s uhlím Weinmann.
1. 1. 1880 si ve 23 letech založil v Ústí vlastní firmu na komisní prodej hnědého uhlí. Už v roce 1882 se kapitálově spojil s Anglo-rakouskou bankou. V roce 1884 se oženil s Helene Bloch z Brna, která se narodila v roce 1862 a zemřela v roce 1952. V roce 1895 získal výhradní prodej uhlí pro severozápadní Čechy. Ústecký deník o něm později psal jako o knížeti uhlobaronů, který začal od píky.
Brikety z horšího uhlí
Kolem roku 1900, za uhelné krize, začal podle Českého rozhlasu a Ústeckého deníku lisovat brikety z méně kvalitního uhlí. V roce 1905 rozšířil činnost do zahraničí, hlavně do Německa. V roce 1923 založil ve Vídni akciovou společnost Ignatz Petschek AG a v roce 1929 získal většinový podíl v německé těžařské firmě Ilse Bergbau.
Dvě větve rodiny
Petschkové tvořili dvě podnikatelské větve. Ústeckou vedl Ignaz, pražskou jeho bratři Isidor a Julius. Isidor (1854 až 1919) byl právník, Julius (1856 až 1932) doktor práv a finančník. Měli i sestru Rosu. Podle Českého rozhlasu Plus odkazuje příjmení na obec Pečky u Kolína, německy Petschek. Pražská větev ovládala Mosteckou uhelnou společnost a Severočeské uhelné závody v Mostě. K ústecké skupině patřily mimo jiné firmy Britannia a Duxer Kohlengesellschaft a podle Nové německé biografie i Duchcovsko-podmokelská dráha.
V Německu vlastnily obě skupiny doly ve středním Německu a v Dolní Lužici, například firmy Ilse Bergbau, Hubertus a Eintracht. Podle německého spolkového úřadu BADV ovládli Petschkové do roku 1932 přes polovinu středoněmeckého hnědouhelného hornictví.
Kolik uhlí Petschkové těžili
V roce 1929 vytěžily obě skupiny Petschků 53 milionů tun ze 174,5 milionu tun německého hnědého uhlí, tedy necelou třetinu. Často opakované tvrzení, že ovládali polovinu evropského uhlí, je souhrnné a nemá doloženou metodiku. Týká se hnědého uhlí a obou větví rodiny dohromady.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1857 | Narození v Kolíně |
| 1874 | Učeň u Pražské banky |
| 1880 | Vlastní uhelná firma v Ústí |
| 1884 | Sňatek s Helene Bloch |
| 1895 | Výhradní prodej uhlí pro severozápadní Čechy |
| 1905 | Expanze do Německa |
| 1923 | Ignatz Petschek AG ve Vídni |
| 1929 | Většina v Ilse Bergbau |
| 1934 | Úmrtí v Ústí |
| 1938 | Emigrace synů |
| 2001 | Narovnání s Německem |
Nejbohatší muž
Český rozhlas Sever ho označil za nejbohatšího podnikatele prvorepublikového Československa. Týdeník Ekonom uvádí jeho pozůstalost 200 milionů marek a majetek celé rodiny odhaduje na šest miliard prvorepublikových korun. Oba údaje jsou jen ze sekundárních zdrojů.
V Ústí podporoval dětský pavilon městské nemocnice, dělnickou ozdravovnu v Ryjicích, chlapecký výchovný domov, ozdravovnu pro nemocné tuberkulózou a mateřskou školu. Ozdravovnu v Ryjicích financovala nadace jeho manželky Heleny a jedna budova nesla jméno Helenesheim.
Děti
Nová německá biografie uvádí čtyři syny: Ernsta, Karla, Franze a Wilhelma. Franz se narodil 23. 12. 1894 v Ústí a zemřel v roce 1963 v New Yorku, Karl žil do roku 1960 a Wilhelm do roku 1980.
Proces Caro-Petschek
Ignazův syn Ernst byl ženatý s Verou, dcerou chemika Nikodema Caro. Po rozvodu se v Berlíně v roce 1932 vedl devadesát šest dní proces o věno. Caro byl osvobozen a říšský soud rozsudek v roce 1933 potvrdil.
Smrt a emigrace
11. 2. 1934 oslavil Ignaz zlatou svatbu a o čtyři dny později, 15. 2. 1934, zemřel v Ústí. Na pohřeb přišly tisíce lidí a rychlík z Berlína do Prahy kvůli němu mimořádně zastavil v Ústí. Pohřben byl v židovském oddělení hřbitova na Ovčím vrchu, který byl po roce 1945 zdevastován. Jeho plochu dnes zabírají zahrádky, učiliště a zařízení chemičky.
V roce 1938 opustila rodina ústecké větve Ústí a už se nevrátila. Poslední odjel syn Franz na začátku září 1938. V listopadu 1938 odjel do Brazílie a v roce 1940 do USA, Muzeum města Ústí uvádí cestu s haitskými pasy přes Kubu. Franz jako Frank C. Petschek v New Yorku financoval vydání knihy Raula Hilberga o vyhlazování evropských Židů. Pražská větev odešla do Velké Británie a pak do USA. Podle Ekonomu opustila rodina střední Evropu postupně mezi lety 1934 a 1938. Český rozhlas Olomouc mu věnoval pořad Lea Pavláta s názvem Židovský podnikatel Ignaz Petschek.
Arizace a vyrovnání
V nacistickém Německu byla skupina Julia Petschka donucena k prodeji smlouvou z 21. 5. 1938, kupcem byl podle dostupných zdrojů průmyslník Friedrich Flick. Synové Ignaze dostali v lednu 1939 výzvu prodat majetek kvůli údajným daňovým nedoplatkům a od 1. 3. 1939 převzali jejich firmy státní nucení správci. Termín prodeje byl do 28. 2. 1939. Majetek přešel hlavně na koncern Reichswerke Hermann Göring, Ilse Bergbau na státní holding VIAG a část dolů na Flicka.
Arizace Petschkových podniků byla součástí obžaloby v norimberském procesu s Flickem, tento bod ale tribunál odmítl pro nedostatek pravomoci. V sovětské zóně byl majetek v roce 1945 vyvlastněn. Ve Spolkové republice vrátil Flick v roce 1957 akcie a Deutsche Bank zaplatila v roce 1970 9,5 milionu marek. Akcie Ilse Bergbau prodali Petschkové v roce 1963 zpět holdingu VIAG. Týdeník Ekonom o rodině v roce 2022 napsal, že šlo o boháče, kteří kvůli nacismu a znárodnění přišli skoro o všechno.
Narovnání 2001
Po sjednocení Německa podali dědicové nároky. Komplexní narovnání s oběma skupinami Petschků bylo uzavřeno 19. 10. a 20. 12. 2001. Výše plnění nebyla zveřejněna. Agendu bývalého majetku Petschků dnes vede spolkový úřad BADV. Viktor Petschek, syn Otty z pražské větve, měl podle serveru HlídacíPes dostat v rámci vypořádání mezi USA a Československem z roku 1982 osm milionů dolarů. V Československu rodina po roce 1945 kvůli znárodnění majetek zpět nezískala. Příběh jiného židovského průmyslníka z Čech popisuje profil Emila Kolbena.
Banka a Petschkův palác
Banku Petschek & Co. založili v roce 1920 v Praze podle Nové německé biografie Julius, jeho syn Walter a čtyři synové zesnulého Isidora. Ignaz mezi zakladateli nebyl. V lednu 1927 se banka přestěhovala do nového paláce na rohu dnešních ulic Politických vězňů a Washingtonovy, který navrhl architekt Max Spielmann. Moderní železobetonová stavba měla klimatizaci, potrubní poštu, telefonní ústřednu, páternoster i vlastní tiskárnu. Stavbu vedla firma Aloise Krofty. Do té doby sídlila banka ve Washingtonově ulici.
Banka v paláci fungovala do roku 1938, pak budova přešla na stát. V letech 1939 až 1945 v ní sídlila hlavní úřadovna gestapa v protektorátu, lidově Pečkárna. Gestapo ji opustilo ráno 9. 5. 1945. Podle Radia Prague prošlo sklepem přes 37 000 lidí. V roce 1948 v paláci sídlilo ministerstvo zahraničního obchodu. Od roku 1989 je národní kulturní památkou a od roku 1993 v ní sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu. V suterénu je Památník Pečkárna s celami a mučírnou, který spravuje Český svaz bojovníků za svobodu. Pamětní deska na budově je z roku 1960. Zdroje se rozcházejí v tom, zda palác vznikl v letech 1922 až 1927, nebo 1923 až 1929, a zda ho rodina prodala státu na jaře, nebo v listopadu 1938.
Vily v Ústí a Bubenči
Ignazova vila v Ústí nad Labem vznikla v roce 1890 a v roce 1902 byla výrazně rozšířena podle vídeňských architektů Hanse Mikscha a Juliana Niedzielského. Fasádu v roce 1934 upravil Paul Brockardt. Od podzimu 1938 v ní sídlily nacistické úřady, po válce státní a stranické orgány. Od roku 1962 v ní sídlil okresní výbor KSČ, koncem 80. let se stala obřadní síní. Dnes slouží jako obřadní síň a Základní umělecká škola Evy Randové. Vedle stojí vila syna Franze z let 1929 až 1931 podle architekta Paula Brockardta, dnes kulturní památka. Franz ji začal stavět v červenci 1929 a nastěhoval se na konci ledna 1931. Za války v ní sídlilo policejní prezidium, po válce Dům pionýrů a mládeže, dnes školní inspekce.
Slavné vily v pražském Bubenči patří pražské větvi. Vilu Otty Petschka, syna Isidora, se 148 místnostmi postavil Max Spielmann v letech 1924 až 1930. Za okupace v ní bydlel generál Rudolf Toussaint. V roce 1945 si ji pronajal americký velvyslanec Laurence Steinhardt a v roce 1948 ji Spojené státy koupily i se sousedními budovami za 1 570 000 dolarů. Od té doby v ní sídlí americký velvyslanec. Další bubenečské vily rodiny dnes využívají velvyslanectví Ruska a Číny a Památník národního písemnictví. Patřily Friedrichovi a Hansovi Petschkovým, Bertě Petschkové a Marianne Gellertové-Petschkové. Ignaz v Praze vilu neměl.
Pravnučka v Ústí
Návštěvní kniha z Ignazovy vily s prvním zápisem z roku 1902 je v Muzeu města Ústí nad Labem. Pravnučka Nancy Petschek-Kohn muzeum navštívila v srpnu 2022. V Petschkově paláci v Praze se natáčely filmy Jan Masaryk, Lída Baarová a Agent bez minulosti.
Šest omylů o Ignazi Petschkovi
O ústeckém uhlobaronovi koluje několik nepřesností.
- Ignaz postavil Petschkův palác. Palác i banka patří pražské větvi, Juliovi a Isidorovým synům.
- Banku založil Isidor. Isidor zemřel v roce 1919, banka vznikla v roce 1920.
- Rezidence amerického velvyslance byla Ignazova. Patřila Ottovi, synovi Isidora.
- Ignaz emigroval před nacisty. Zemřel v roce 1934, v roce 1938 odcházeli jeho synové.
- Zemřel v roce 1941. Zemřel 15. 2. 1934.
- Ovládal polovinu evropského uhlí. Tvrzení se týká hnědého uhlí a obou větví, doložená čísla ukazují zhruba třetinu německé těžby.
Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů.
Časté otázky
Kdo byl Ignaz Petschek?
Uhlobaron z Ústí nad Labem, zakladatel ústecké větve rodiny Petschků, který obchodoval s hnědým uhlím v Čechách i v Německu.
Kdy zemřel Ignaz Petschek?
15. 2. 1934 v Ústí nad Labem.
Kdo postavil Petschkův palác?
Pražská větev rodiny kolem Julia Petschka, navrhl ho architekt Max Spielmann.
Co je Pečkárna?
Lidový název Petschkova paláce v době, kdy v něm za okupace sídlilo gestapo. Dnes je v suterénu památník.
Kde je vila Ignaze Petschka?
V Ústí nad Labem, dnes v ní sídlí obřadní síň a základní umělecká škola.
Co se stalo s majetkem Petschků?
V Německu ho zabrali nacisté, dědicové se s Německem vyrovnali v roce 2001. V Československu ho rodina po znárodnění nezískala zpět.
Zdroje
- Petschek, Ignaz, Neue Deutsche Biographie (deutsche-biographie.de)
- Ehemaliges Petschek-Vermögen, BADV (bund.de)
- Nejbohatší podnikatel prvorepublikového Československa, Český rozhlas Sever (rozhlas.cz)
- Petschkův palác, Památkový katalog NPÚ (pamatkovykatalog.cz)
- Ignaz Petschek z Ústí ovládl uhelný trh, Ústecký deník (denik.cz)
