André a Édouard Michelinovi, bratři Michelinové z Clermont-Ferrandu, převzali v letech 1886 až 1889 upadající rodinnou firmu na zemědělské stroje a kaučuk a přejmenovali ji na Michelin et Cie. Édouard vymyslel snímatelnou pneumatiku na kolo, kterou šlo opravit za čtvrt hodiny, André se postaral o reklamu, mapy a červený průvodce. André žil v letech 1853 až 1931, Édouard v letech 1859 až 1940. Z jejich nápadů vznikl panáček Bibendum i Michelinův průvodce s hvězdičkami.
Profil vede oba bratry vedle sebe: inženýra, který stavěl kovové konstrukce, a právníka, který chtěl být malířem. Sleduje, jak firma s padesáti zaměstnanci prorazila se snímatelnou pneumatikou, proč z hromady pneumatik vznikl Bibendum, jak se z reklamní brožury pro řidiče stal průvodce s hvězdami a co bratři udělali za první světové války. Na konci shrnuje, kdo firmu převzal a jak Michelin vypadá dnes.
Ve zkratce
- André se narodil 16. 1. 1853 v Paříži, Édouard 23. 6. 1859.
- Rodinná firma Barbier & Daubrée vznikla v Clermont-Ferrandu v roce 1832.
- 28. 5. 1889 se stal Édouard gerantem a firma dostala název Michelin et Cie.
- V roce 1891 vyhrál Charles Terront na jejich snímatelné pneumatice závod Paříž-Brest-Paříž.
- Bibendum vznikl v roce 1898, první Michelinův průvodce v roce 1900.
- První hvězdička pro restaurace přišla v roce 1926.
Základní údaje
| Údaj | André Michelin | Édouard Michelin |
|---|---|---|
| Celé jméno | André Jules Michelin | Édouard Michelin |
| Narození | 16. 1. 1853, Paříž | 23. 6. 1859, místo prameny uvádějí různě |
| Úmrtí | 4. 4. 1931, Paříž, ve věku 78 let | 25. 8. 1940, ve věku 81 let |
| Rodiče | Jules Michelin a Adèle Barbier, dcera Aristida Barbiera | |
| Vzdělání | inženýr, École Centrale v Paříži | právník (licence z práv), malíř z ateliéru Williama Bouguereaua |
| Profese před firmou | kartograf ministerstva vnitra, stavitel kovových konstrukcí | malíř v Paříži |
| Role ve firmě | prozatímní spolugerant 1886 až 1889, obchod, reklama, průvodce, mapy | gerant od 28. 5. 1889 do smrti, výroba a vývoj |
| Bydliště | Paříž | Clermont-Ferrand (od roku 1889) |
| Vyznamenání | rytíř Čestné legie | neuvedeno |
| Děti (výběr) | syn Marcel | syn Pierre |
| Hlavní firma | Michelin et Cie, Clermont-Ferrand | |
Rodinná firma z roku 1832
Michelin nevznikl na zelené louce. Dva pařížští bratranci, Aristide Barbier (1800 až 1863) a Édouard Daubrée (1797 až 1864), se po krachu Daubréeho cukrovaru, který v roce 1831 zničila povodeň na Allieru, usadili v Clermont-Ferrandu. V roce 1832 tam založili firmu Barbier & Daubrée na obráběcí a zemědělské stroje a zařízení pro cukrovary. Kolem roku 1860 zaměstnávali asi 400 lidí.
Kaučuk od skotské neteře
Kaučuk přinesla do Auvergne Daubréeho manželka Elisabeth Pugh-Barker, neteř skotského chemika Charlese Macintoshe, který objevil rozpustnost kaučuku v benzenu. Podle firemní historie začala kolem roku 1829 v dílnách svého muže vyrábět kaučukové míčky, jaké jí v dětství dělal strýc. Firma pak přidala hadice, ventily, těsnění a řemeny pro zemědělské stroje.
Úpadek po smrti zakladatelů
Po smrti obou zakladatelů v letech 1863 a 1864 firma začala upadat. Vedli ji Ernest Daubrée v letech 1864 až 1868 a pak Jean-Gilbert Bideau až do roku 1885, zatímco místní konkurence jako Torrilhon nebo Bergougnan rostla a vyvážela. Barbierova dcera Adèle, manželka Julese Michelina, věřila, že kaučuk má budoucnost. Musela ale čelit věřitelům, a tak požádala o pomoc své syny André a Édouarda.
Bratři Michelinové: dvě různé dráhy
Bratři Michelinové byli vnuci spoluzakladatele Aristida Barbiera, ale do firmy nemířili. Každý šel jinou cestou a k rodinnému podniku se dostali až ve chvíli, kdy hrozil jeho konec. Firemní muzeum L’Aventure Michelin je představuje jako dvojici, která se doplňovala. Starší André měl technické vzdělání a praxi z Paříže, mladší Édouard vystudoval práva a dráhu viděl v malířství. Firmu nakonec řídil právě on.
André: inženýr a stavitel
André Michelin se narodil 16. ledna 1853 v Paříži. Vystudoval École Centrale, kterou podle firemního muzea absolvoval v letech 1877 až 1878, a začínal ve službě mapy Francie na ministerstvu vnitra. Kartografie se mu později hodila. V Paříži pak podnikal jako stavitel kovových konstrukcí, které muzeum přirovnává k Eiffelovým. Postavil mimo jiné skleníky v clermontské zahradě Lecoq, zbořené v roce 1977. Ve firemních archivech se objevuje od roku 1876.
Édouard: právník, který chtěl malovat
Édouard Michelin se narodil 23. června 1859. Získal licenci z práv na pařížské fakultě a v roce 1881 byl přijat jako první na École des Beaux-Arts, kde studoval v ateliéru malíře Williama Bouguereaua. Jeho obraz Poutníci v Emauzích visel na pařížském Salonu v roce 1885. Ve firemních dokumentech se objevuje od roku 1879. Podle zápisu z firmy se vzdal kariéry, o které dlouho snil a ve které mu učitelé i spolužáci předpovídali úspěch.
Převzetí v letech 1886 až 1889
Od července 1886 byl André prozatímním spolugerantem firmy spolu s pařížským bankéřem Émilem Chantrotem. Na plné vedení neměl kvůli svému pařížskému podniku čas, a tak zavolal bratra. Édouard dopisem z 27. dubna 1889 dozorčí radě oznámil, že chce firmu vést sám. Mimořádná valná hromada ho 28. května 1889 zvolila gerantem a firma, komanditní společnost na akcie, přijala název Michelin et Cie. Měla tehdy asi 50 zaměstnanců a byla blízko bankrotu.
Snímatelná pneumatika
Podle firemní historie přijel jednoho dne do dvora továrny cyklista s defektem. Jeho kolo mělo pneumatiky přilepené k ráfku a oprava trvala hodiny lepení a sušení. Édouard se rozhodl tenhle problém vyřešit a vymyslel pneumatiku, kterou šlo z ráfku sundat. Defekt se s ní dal opravit za čtvrt hodiny. Snímatelnou pneumatiku si firma nechala patentovat v roce 1891. ERIH uvádí, že Édouard ji vyrobil už v roce 1889.
Terront a Paříž-Brest-Paříž
Nejlepší reklamou se stal závod. V roce 1891 vyhrál cyklista Charles Terront na snímatelných pneumatikách Michelin závod Paříž-Brest-Paříž a podle firmy měl náskok víc než osm hodin před druhým. Firemní historie Gale doplňuje, že první den píchl pětkrát a závod byl dlouhý asi 1 200 kilometrů. Výsledek ukázal, že defekt už nemusí znamenat konec jízdy, a pneumatika začala rychle prodávat.
L’Éclair: auto na vzduchu
Bratři tušili, že budoucnost má automobil. V roce 1895 postavili vůz L’Éclair a s ním se zúčastnili závodu Paříž-Bordeaux-Paříž. Firma ho označuje za první auto, které jelo na vzduchu, tedy na pneumatikách. André ho při závodě pilotoval. L’Éclair nevyhrál, ale ukázal, že pneumatika vydrží i na autě. Gale uvádí, že vůz dojel devátý z devíti posádek, které se vešly do stohodinového limitu.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1832 | založení Barbier & Daubrée |
| 1886 | André prozatímním spolugerantem |
| 1889 | Édouard gerantem, název Michelin et Cie |
| 1891 | snímatelná pneumatika, výhra Terronta |
| 1895 | L’Éclair v závodě Paříž-Bordeaux-Paříž |
| 1898 | Bibendum |
| 1899 | Jamais Contente přes 100 km/h |
| 1900 | první Michelinův průvodce |
| 1910 | silniční mapa 1:200 000 |
| 1916 | první betonová vzletová dráha v Aulnatu |
Bibendum z hromady pneumatik
Podle průvodce Michelin si bratři v roce 1894 na výstavě v Lyonu všimli hromady pneumatik, která připomínala postavu člověka. Nápad v nich zůstal čtyři roky. V roce 1898 ho nakreslil ilustrátor Marius Rossillon, který se podepisoval O’Galop. Firma uvádí, že postava se poprvé veřejně objevila na plakátu s titulkem Nunc est bibendum a pak na stánku Michelinu na prvním pařížském autosalonu.
Michelinův průvodce a hvězdičky
Cestování autem bylo kolem roku 1900 dobrodružství. Silnice byly špatné, značení chybělo, benzín se kupoval v pětilitrových kanystrech u kupců a opravit auto uměla jen hrstka kolářů. André, který znal kartografii z ministerstva, se rozhodl řidičům pomoci. V roce 1900 vydal malou červenou knížku nazvanou Guide Michelin a rozdal ji zdarma. Podle průvodce Michelin měla 35 000 výtisků.
Sedm franků a anonymní inspektoři
Podle firemní historky viděl André v roce 1920 průvodce podložené pod nohou ponku v dílně. Usoudil, že lidé si váží jen toho, za co zaplatí, a průvodce začal stát sedm franků. Restaurační část byla tak oblíbená, že firma začala najímat anonymní inspektory, kteří restaurace navštěvovali a hodnotili.
Kdy přišly hvězdy
První hvězdu pro dobré restaurace zavedl průvodce v roce 1926, tehdy jen jednu. Podle průvodce Michelin se v roce 1931 systém rozšířil na tři stupně. Jedna hvězda znamenala velmi dobrou restauraci v její kategorii, dvě vynikající kuchyni, která stojí za odbočku, a tři výjimečnou kuchyni, kvůli které se vyplatí zvláštní cesta. Francouzský historický web Hérodote ale klade nejvyšší třetí hvězdu až do roku 1933.
| Rok | Průvodce Michelin |
|---|---|
| 1900 | první vydání, 35 000 výtisků zdarma |
| 1904 | první zahraniční vydání (Belgie) |
| 1920 | průvodce za 7 franků |
| 1926 | první hvězda pro restaurace |
| 1931 | tři stupně hvězd (Hérodote uvádí 1933) |
| 1957 | ocenění dobrého jídla za mírné ceny, později Bib Gourmand |
Mapy a patníky
Od roku 1906 shromažďoval André podklady pro silniční mapy v měřítku 1:200 000. S nakladatelem Delagrave pokryla Francie v letech 1910 až 1913 ve 47 listech. Mapy popisovaly sjízdnost silnic a stoupání a zelenou linkou značily malebné trasy. V roce 1912 vedl Michelin kampaň za číslování silnic a po válce začal sám vyrábět směrovky z emailované lávy na betonových sloupcích. Státní silnice kreslil na mapách červeně a departementní žlutě, podle barvy patníků.
Letadla, válka a nemocnice
André byl v roce 1898 mezi zakladateli Aéro-Clubu de France. V roce 1908 vypsali bratři Coupe Michelin pro pilota, který za rok uletí nejdelší vzdálenost v kuse, a zvláštní cenu 100 000 franků pro pilota a spolujezdce, kteří doletí z Paříže na vrchol Puy de Dôme u Clermont-Ferrandu. Vyhráli ji Eugène Renaux a Albert Senouque, kteří přistáli na vrcholu 7. března 1911.
Breguety a betonová dráha
Do války odešlo 3 500 dělníků Michelinu a továrna vyráběla pneumatiky, kola, spací pytle a stany. Od roku 1915 stavěla i letadla, podle firmy téměř 2 000 bombardérů Breguet, a to až sedm denně. Muzeum uvádí období 1915 až 1919, firma 1915 až 1918. V lednu 1916 dostalo letiště Aulnat u Clermont-Ferrandu podle firmy první betonovou vzletovou dráhu na světě, dlouhou 400 a širokou 20 metrů.
Nemocnice a průvodce po bojištích
V září 1914 otevřel Michelin v nové tovární budově vojenskou nemocnici pro 225 raněných, od května 1916 měla 320 lůžek a prošlo jí asi 3 000 vojáků. Lůžka a prádlo vyrobili zaměstnanci. Ještě za války přišel André s nápadem průvodců po bojištích. První vyšel v září 1917, následovalo asi třicet titulů a prodaly se dva miliony výtisků, i v angličtině, italštině a němčině.
Poslední roky a nástupci
Ve dvacátých letech bratři pokračovali v nápadech. V roce 1922 vypsali národní anketu o lidovém automobilu, kterou firma dnes označuje za první velký průzkum trhu a ze které později vyšlo zadání malého auta. André prý jednou nemohl spát ve spacím voze kvůli otřesům a rozhodl, že vagony potřebují pneumatiky. Tak vznikla Micheline, motorový vůz na pneumatikách. Prototyp č. 5 jel z Paříže do Deauville 10. září 1931, pět měsíců po Andrého smrti.
Smrt Andrého
André Michelin zemřel 4. dubna 1931 v Paříži ve věku 78 let. Byl rytířem Čestné legie a BnF ho vede jako inženýra, průmyslníka v oboru pneumatik a výrobce kaučuku. Jeho syn Marcel podle firemní historie Gale zemřel za druhé světové války v Buchenwaldu. Marcelův syn Jacques ve vzpomínkách uvádí, že ho gestapo zatklo s otcem v Clermont-Ferrandu v červenci 1943 a otec zemřel v táboře Ohrdruf.
Citroën a 2 CV
V roce 1935 převzal Michelin vedení zkrachovalé automobilky Citroën a do čela postavil Édouardova syna Pierra Michelina a Pierra Boulangera. Ti rozjeli program TPV, tedy velmi malého auta, který vycházel z ankety z roku 1922. Výsledkem byla 2 CV z roku 1949, které se vyrobilo přes pět milionů. Michelin řídil Citroën téměř čtyřicet let, v roce 1974 ho převzal Peugeot, jehož počátky popisuje profil Armanda Peugeota.
Smrt Édouarda a jeho nástupci
Édouard Michelin zemřel 25. srpna 1940 ve věku 81 let a firmu vedl jako gerant víc než padesát let. Podle Michelinu byl od roku 1938 v čele firmy Robert Puiseux, podle Gale převzal Édouardův zeť Puiseux vedení až po jeho smrti. Radiální pneumatika, patentovaná 4. června 1946, už přišla bez obou bratrů. V roce 1955 se Édouardův vnuk François Michelin stal spolugerantem po boku Puiseuxe a od roku 1960 firmu vedl.
Michelin dnes a česká stopa
Z firmy s padesáti zaměstnanci se stala skupina Compagnie Générale des Établissements Michelin. Za rok 2025 měla podle výsledků zveřejněných 11. února 2026 tržby 26,0 miliardy eur, o 4,4 procenta méně při běžných kurzech, a čistý zisk 1,7 miliardy eur, o 12 procent méně. Navrhla dividendu 1,38 eura na akcii. V roce 2021 uváděla 124 000 zaměstnanců.
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Zaměstnanci v roce 1889 | asi 50 |
| Zaměstnanci v roce 2021 | 124 000 |
| Tržby 2025 | 26,0 mld. eur |
| Čistý zisk 2025 | 1,7 mld. eur |
| Dividenda za 2025 | 1,38 eura na akcii (návrh) |
První průvodce pro Česko
Osobní vazbu na Česko u bratrů prameny neuvádějí. Jejich průvodce ale do Česka dorazil: 11. prosince 2025 představil Michelin v Mariánských Lázních první samostatný průvodce pro celou zemi. Hvězdu dostalo devět restaurací. Papilio ve Vysokém Újezdu se stalo první českou restaurací se dvěma hvězdami, jednu hvězdu dostaly mimo jiné pražské Field a La Degustation Bohême Bourgeoise. Bib Gourmand má 18 podniků, zelenou hvězdu čtyři.
Majetek
Kolik bratři měli, prameny nevyčíslují. Odhad majetku ani výši pozůstalosti se nepodařilo dohledat a v historických žebříčcích bohatství se jejich jména neuvádějí. Hérodote píše jen obecně, že zbohatli na nafukovací pneumatice.
Šest omylů o bratrech Michelinových
O bratrech Michelinových koluje několik nepřesností.
- Firmu založili od nuly v roce 1889. Navázali na rodinnou firmu Barbier & Daubrée z roku 1832.
- Vynalezli pneumatiku. Pneumatiku patentovali jiní už dřív, Michelinové přišli se snímatelnou.
- Firmu řídil André. Gerantem byl od roku 1889 Édouard, André vedl obchod a propagaci.
- Průvodce byl od začátku o restauracích. První vydání radilo hlavně o pneumatikách a hotelech.
- Hvězdy dával průvodce od roku 1900. První hvězda přišla v roce 1926.
- Bibendum na plakátu pije víno. V jeho číši jsou hřebíky a střepy.
Další zakladatele velkých firem najdete v sérii slavných podnikatelů, z výrobců pneumatik například profil Harveyho Firestonea nebo Franka Seiberlinga.
Časté otázky
Kdo byli bratři Michelinové?
André a Édouard Michelinovi byli francouzští podnikatelé, kteří v letech 1886 až 1889 převzali rodinnou firmu v Clermont-Ferrandu a přejmenovali ji na Michelin et Cie. Édouard řídil výrobu a vymyslel snímatelnou pneumatiku, André se staral o obchod, reklamu, mapy a průvodce.
Kdy se narodili a zemřeli André a Édouard Michelinovi?
André se narodil 16. ledna 1853 v Paříži a zemřel tamtéž 4. dubna 1931. Édouard se narodil 23. června 1859 a zemřel 25. srpna 1940. Místo jeho narození uvádějí prameny různě.
Kdy vznikla firma Michelin?
Název Michelin et Cie přijala firma 28. května 1889, kdy se Édouard stal jejím gerantem. Navázala ale na podnik Barbier a Daubrée, který založil děd bratrů Aristide Barbier s bratrancem v roce 1832.
Co vynalezli bratři Michelinové?
Nejznámější je snímatelná pneumatika na kolo, patentovaná v roce 1891, se kterou šlo opravit defekt za čtvrt hodiny. Firma pak přišla s pneumatikou pro auta, kterou v roce 1895 vyzkoušela na voze L’Éclair, a v roce 1931 s motorovým vozem na pneumatikách Micheline.
Proč se panáček Michelin jmenuje Bibendum?
Jméno pochází z latinského titulku plakátu z roku 1898, Nunc est bibendum, tedy Nyní je čas pít. Panáček z pneumatik na něm zvedá číši plnou hřebíků a střepů. Nakreslil ho ilustrátor O’Galop podle nápadu bratrů.
Proč vydávala firma na pneumatiky průvodce restauracemi?
Průvodce měl lidem usnadnit cestování autem, a tím zvýšit poptávku po pneumatikách. První vydání v roce 1900 obsahovalo rady o pneumatikách, plány měst a hotely. Restaurace a hvězdy přibyly až později.
Odkdy dává Michelinův průvodce hvězdy?
První hvězdu pro dobré restaurace zavedl průvodce v roce 1926. Tři stupně hvězd přišly podle průvodce Michelin v roce 1931, podle jiných pramenů až v roce 1933.
Má Česko vlastního Michelinova průvodce?
Ano, první samostatný průvodce pro Česko představil Michelin 11. prosince 2025 v Mariánských Lázních. Hvězdu v něm dostalo devět restaurací a Papilio ve Vysokém Újezdu jako první česká restaurace dvě hvězdy.
Zdroje
- L’histoire de Michelin, Michelin (michelin.com)
- Genèse d’une entreprise: de Barbier-Daubrée à Michelin et Cie, L’Aventure Michelin (laventure.michelin.com)
- History of the MICHELIN Guide, Guide Michelin (guide.michelin.com)
