Isidor Mautner byl textilní průmyslník z Náchoda, který z otcovy firmy vybudoval jeden z největších průmyslových koncernů rakousko-uherské monarchie. Narodil se 7. 10. 1852 v Náchodě a zemřel 13. 4. 1930 ve Vídni ve věku 77 let. Na konci první světové války řídil podle Österreichisches Biographisches Lexikon 42 továren s asi 23 000 zaměstnanci. Po válce přesunul sídlo koncernu Textilwerke Mautner do Prahy, o firmu i většinu jmění ale přišel v bankovní krizi dvacátých let.
Profil sleduje cestu syna náchodského obchodníka s přízí přes Vídeň, Šumburk a Ružomberok k síti továren od Čech po Slovinsko. Vysvětluje, proč skončila jeho firma v Praze, jak ho stála banka jeho syna celé jmění, co se stalo se zámečkem Geymüllerschlössel a jaké stopy Mautnerova textilka zanechala v Česku.
Ve zkratce
- Isidor Mautner se narodil 7. 10. 1852 v Náchodě.
- Do otcovy textilní firmy vstoupil v roce 1867.
- Na konci války měl koncern 42 továren a asi 23 000 lidí.
- V roce 1920 přesunul sídlo firmy do Prahy.
- Kvůli bance syna Stephana přišel o většinu jmění.
- Zemřel 13. 4. 1930 ve Vídni.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | Isidor Mautner (také Izidor) |
| Narození | 7. 10. 1852, Náchod |
| Úmrtí | 13. 4. 1930, Vídeň (77 let) |
| Pohřeb | Döblinger Friedhof, Vídeň |
| Rodiče | Isaac Mautner a Julia, rozená Rosenfeldová |
| Manželka | Jenny Neumannová (1856 až 1938), sňatek 1876 |
| Děti | Stephan, Konrad, Katharina, Marie |
| Bydliště | Vídeň, od 1888 Geymüllerschlössel |
| Hlavní firma | Textilwerke Mautner AG (dříve Isaac Mautner & Sohn) |
| Rozsah koncernu | 42 továren, asi 23 000 zaměstnanců (1918) |
Dětství v Náchodě a otcova firma
Isidor byl druhým z devíti dětí textilního podnikatele Isaaca Mautnera a jeho manželky Julie, rozené Rosenfeldové. Rodina byla židovského vyznání. Otec se v Náchodě osamostatnil v roce 1848, dodával přízi domácím tkalcům v okolí a jejich tkaniny pak prodával. Neue Deutsche Biographie tento krok popisuje jako založení první bavlnářské a lněné tkalcovny v regionu. Na otcově podniku tak stál celý pozdější koncern.
Vstup do firmy v patnácti
Do otcovy firmy nastoupil v roce 1867, tedy v patnácti letech. Vzdělání zdroje neuvádějí. Zlom přišel s vídeňským burzovním krachem v roce 1873, kdy se obchodní dům Mautnerových dostal do potíží. Mladý Mautner se tehdy přestěhoval do Vídně, aby firmu zachránil, a podle lexikonu ÖBL reorganizoval její vídeňskou pobočku. Od 1. ledna 1874 byl společníkem firmy, která nesla nový název Isaac Mautner & Sohn.
Sňatek a věno
14. března 1876 se oženil s Jenny Neumannovou, dcerou zámožného vídeňského obchodníka s hedvábím. Podle Austria-Forum pomohlo její věno koupit mechanickou tkalcovnu v Šumburku nad Desnou u Tanvaldu, kterou předtím založili pražští bratři Perutzové. Rok koupě se ve zdrojích liší, proto ho neuvádíme. Šumburk se stal jedním z pilířů firmy a Mautner byl v roce 1907 jmenován jeho čestným občanem, stejně jako předtím jeho otec.
Isidor Mautner a cesta k textilnímu koncernu
V roce 1878 založil Isidor Mautner dodavatelskou společnost, která zásobovala c. k. zeměbranu bavlněným a lněným zbožím. Měla pobočky v Praze, Budapešti a Terstu a k tomu oděvní závod ve Vídni. V roce 1881 vznikla mechanická tkalcovna v Náchodě a o rok později tam se dvěma švagry otevřel bavlnářskou přádelnu Waerndorfer, Benedikt a Mautner.
Náchodská přádelna
Přádelnu vedl nejprve se švagry, od roku 1907 sám. Podle Neue Deutsche Biographie se spojila se závodem v dolnorakouském Günselsdorfu a v roce 1897 měla 63 000 vřeten. V roce 1893 získal Mautner brusírnu dřeva v Trattenbachu, kterou o tři roky později přestavěl na další mechanickou tkalcovnu.
Ružomberok
Velký krok udělal na horním Uhersku. V Ružomberku založil Ungarische Textilindustrie AG se třemi tkalcovnami, třemi přádelnami a několika úpravnami. Lexikon ÖBL klade založení do roku 1894, Neue Deutsche Biographie do roku 1893. Podle ÖBL šlo o největší průmyslový areál Rakousko-Uherska. Firma později nesla název Rosenberger Textilwerke Mautner, podle německého jména Ružomberku.
Akciová společnost
V roce 1895 byl jmenován komerčním radou. V roce 1900 založil společnost, která vyráběla tkalcovské stroje Northrop podle americké licence. Po otcově smrti proměnil rodinnou firmu v akciovou společnost Österreichische Textilwerke AG, dříve Isaac Mautner & Sohn. Zdroje uvádějí rok 1905 i 1906.
Továrny v Čechách
Po vzniku akciové společnosti rostl koncern hlavně v severních Čechách. V roce 1906 přibyly tkalcovny v Jesenném a v Mšenu nad Nisou, v roce 1908 tkalcovna v Potočné. V roce 1911 převzal tkalcovnu Pick v Náchodě a přádelnu na pražském Smíchově a získal podíly v přádelnách ve Svatavě a v Liberci. Severočeskému textilu se věnuje i profil liberecké dynastie, kterou založil Johann Liebieg.
Mapa českých závodů
K českým závodům patřila podle Austria-Forum také přádelna ve Frýdlantu, převzatá v roce 1916, a přádelna v Brodci, kterou firma získala výměnou za tkalcovnu v Trattenbachu. Rakouský lexikon AEIOU k nim řadí i Děčín. Rodný Náchod zůstal centrem rodinného podnikání po celou dobu, od otcových začátků až po krátké přesunutí sídla firmy po vzniku Československa.
| Rok | Závod v Česku |
|---|---|
| 1881 | mechanická tkalcovna, Náchod |
| 1882 | přádelna Waerndorfer, Benedikt a Mautner, Náchod |
| 1906 | tkalcovny Jesenný a Mšeno nad Nisou |
| 1908 | tkalcovna Potočná |
| 1911 | tkalcovna Pick v Náchodě, přádelna Smíchov |
| 1916 | přádelna Frýdlant |
Válka a papírové textilie
V roce 1911 koupil Mautner textilní závod v Langenbielau ve Slezsku a v roce 1915 ho sloučil s přádelnou v saském Plavně do společnosti Deutsche Textilwerke Mautner AG. V roce 1916 převzal akcie Vereinigte Österreichische Textilindustrie AG a koupil firmy ve Franzensthalu a Pottendorfu. Založil také železárny v Sandau, které vyráběly tkalcovské stavy. V roce 1917 přibyla tkalcovna a úpravna ve Felixdorfu.
Blokáda bavlny
Válečná blokáda Dohody odřízla monarchii od dovozu bavlny. Mautner proto v letech 1916 až 1917 převzal papírny v Priebusu, ve štýrském Pölsu a v Ružomberku a převedl je na výrobu papírové příze. Z ní se tkaly papírové textilie, které měly nahradit chybějící bavlněné zboží.
Vrchol koncernu
Na konci první světové války měl koncern podle ÖBL i Neue Deutsche Biographie 42 továren a asi 23 000 zaměstnanců. Neue Deutsche Biographie ho označuje za největší průmyslový koncern podunajské monarchie. Mautner byl tehdy členem výboru rakouského svazu přádelen a tkalcoven bavlny a zasedal v rozhodčím soudu brémské bavlnářské burzy.
| Rok | Krok koncernu |
|---|---|
| 1874 | společník Isaac Mautner & Sohn |
| 1894 | Ungarische Textilindustrie AG, Ružomberok |
| 1905 až 1906 | akciová společnost |
| 1915 | Deutsche Textilwerke Mautner AG, Plavno |
| 1916 | Vereinigte Österreichische Textilindustrie AG |
| 1919 | název Textilwerke Mautner AG |
| 1920 | sídlo v Praze |
| 1923 | firmy v Lublani a Amsterdamu |
Rozpad monarchie a sídlo v Praze
Po rozpadu Rakousko-Uherska se továrny ocitly v několika nových státech. V roce 1919 dostala mateřská firma název Textilwerke Mautner AG. Nové Československo požadovalo nostrifikaci, tedy aby podniky působící na jeho území měly sídlo v zemi. Mautner proto v roce 1920 přesunul sídlo nejprve do Náchoda a pak do Prahy. Rodný Náchod se tak na krátký čas znovu stal sídlem celé skupiny.
Nástupnické státy
V roce 1923 vznikla v Lublani Jugoslavische Textilwerke Mautner AG se závody v Litiji, Preboldu a Ajdovščině. Ve stejném roce založil holdingovou společnost v Amsterdamu. V roce 1924 přibyla textilka v Bělehradě a v roce 1926 továrna v maďarské Újpešti. Podle Neue Deutsche Biographie zůstal Mautner v nástupnických firmách prezidentem, ředitelem nebo členem správní rady.
Pád: banka syna a Marienthal
V roce 1921 vznikla Neue Wiener Bankgesellschaft, jejímž prezidentem se stal Mautnerův nejstarší syn Stephan. Banka se v roce 1924 dostala do potíží. Mautner, aby ji zachránil, zastavil své nemovitosti Národní bance. Podle ÖBL to pád banky jen oddálilo a stálo ho to většinu jmění. Stephan banku rozpustil 31. října 1926. Neue Deutsche Biographie uvádí, že k pádu koncernu přispěly i spekulační ztráty spojené s bankou.
Ztráta kontroly
Mautner postupně ztrácel většinu ve svých firmách, protože Bodencreditanstalt opakovaně navyšovala kapitál. Na konci roku 1928 byl vytlačen z vedení Textilwerke Mautner AG a rezignoval na většinu funkcí. Podle ÖBL se silně zadlužený koncern zhroutil v roce 1929. Po pádu Bodencreditanstalt a s nástupem světové krize přešel majetek na Creditanstalt.
Továrna v Marienthalu
V roce 1925 se Mautnerova textilka stala jediným akcionářem zadlužené společnosti Trumau-Marienthal v Dolních Rakousích. Projekt podle Austria-Forum ztroskotal na nedostatku peněz. Továrna v Marienthalu zaměstnávala v roce 1929 asi 1 200 dělníků a zavřela se 12. února 1930. Obec se pak stala místem slavné sociologické studie o nezaměstnanosti, kterou napsali Paul Lazarsfeld a Marie Jahodová. Mautner už tehdy firmu nevedl.
Rodina a Geymüllerschlössel
S manželkou Jenny měl čtyři děti: syny Stephana (1877) a Konrada (1880) a dcery Katharinu (1883) a Marii (1886). Stephan byl kromě bankovní kariéry malíř a spisovatel, jeho práce má vídeňská Albertina. Konrad, který zemřel v roce 1924, sbíral písně a zvyky štýrského Salzkammergutu. Katharina se provdala za Hanse Breuera, Marie nesla příjmení Kalbecková.
Zámeček v Pötzleinsdorfu
V roce 1888 koupil Mautner zámeček Geymüllerschlössel ve vídeňském Pötzleinsdorfu, postavený po roce 1808 pro bankéře Johanna Jakoba Geymüllera. Rodina tam trávila velkou část roku a podle ÖBL byl dům přes 40 let místem setkávání umělců. Ferdinand Schmutzer namaloval v roce 1905 rodinu Mautnerových při obědě v zámečku. V roce 1906 se tam konala dvojitá svatba dcery Käthy.
Osud rodiny po roce 1938
Koncem dvacátých let zastavil Mautner zámeček Národní bance. Po anšlusu v roce 1938 přišli jeho židovští dědicové o občanská práva a hypotéka přešla na říšskou banku, která budovu v roce 1944 převzala jako náhradu za dluh. Stephan s manželkou uprchl do Maďarska a v červenci 1944 byli deportováni z Budapešti do Osvětimi. Dnes je zámeček pobočkou vídeňského muzea MAK.
Mecenáš a majetek
Mautner byl blízkým přítelem herce Josefa Kainze. Finančně podpořil Maxe Reinhardta při znovuotevření Divadla v Josefstadtu v roce 1924 a v letech 1924 až 1928 byl prezidentem Wiener Schauspielhaus AG. Pro zaměstnance založil Mautnerův fond na jejich sociální zabezpečení a ve vídeňském Dornbachu financoval sirotčinec. Dostal rytířský kříž Řádu železné koruny a komturský kříž Řádu Františka Josefa.
Kolik měl Mautner peněz
Číselný odhad jeho majetku ani pozůstalosti se v dostupných zdrojích nedochoval. Doložené je jen to, že na vrcholu stál v čele koncernu se 42 továrnami a že většinu jmění ztratil zástavou nemovitostí za banku syna. Když v roce 1930 umíral, žádnou firmu už nevedl. Jak vypadal úspěšnější osud jiného průmyslníka z českých zemí té doby, ukazuje profil uhlobarona Ignaze Petschka.
Pět omylů o Isidoru Mautnerovi
O náchodském průmyslníkovi koluje několik nepřesností.
- Patřil k rodině Mautner von Markhof. Jde o jinou vídeňskou podnikatelskou rodinu.
- Koncern zničila válka. Rozpadl se až v bankovní a hospodářské krizi dvacátých let.
- Osobně zavřel továrnu v Marienthalu. Z vedení odešel na konci roku 1928, továrna zavřela v roce 1930.
- Geymüllerschlössel postavil on. Zámeček stál od počátku 19. století, Mautner ho koupil v roce 1888.
- Otec zemřel v roce 1907. V tom roce zemřela matka Julia, otec podle Neue Deutsche Biographie v roce 1901.
Další průmyslníky z českých zemí najdete v sérii slavných podnikatelů, například profil výrobce patentek Jindřicha Waldese.
Časté otázky
Kdo byl Isidor Mautner?
Textilní průmyslník narozený v Náchodě, který z otcovy firmy vybudoval koncern Textilwerke Mautner. Na konci první světové války měl podle rakouského biografického lexikonu 42 továren a asi 23 000 zaměstnanců.
Kde se Isidor Mautner narodil?
Narodil se 7. října 1852 v Náchodě ve východních Čechách. V Náchodě začal podnikat už jeho otec Isaac a rodina tam později postavila tkalcovnu i přádelnu.
Kdy Isidor Mautner zemřel?
Zemřel 13. dubna 1930 ve Vídni ve věku 77 let. Pohřben je na vídeňském hřbitově Döblinger Friedhof.
Jaké továrny měl Mautner v Česku?
Tkalcovny a přádelny v Náchodě, tkalcovnu v Šumburku nad Desnou a závody v Jesenném, Mšenu nad Nisou, Potočné, na Smíchově a ve Frýdlantu. Měl také podíly v přádelnách ve Svatavě a v Liberci.
Proč Mautner přesunul firmu do Prahy?
Nové Československo po roce 1918 požadovalo nostrifikaci, tedy domácí sídlo firem působících v zemi. Textilwerke Mautner proto v roce 1920 přesunuly sídlo nejprve do Náchoda a pak do Prahy.
Jak Mautner přišel o majetek?
V roce 1924 zastavil nemovitosti, aby zachránil banku svého syna Stephana, ale banka stejně padla. Na konci roku 1928 byl vytlačen z vedení koncernu, který se v roce 1929 zhroutil.
Kdo byla manželka Isidora Mautnera?
Jenny Neumannová, dcera vídeňského obchodníka s hedvábím, s níž se oženil v roce 1876. Měli spolu čtyři děti a žili v zámečku Geymüllerschlössel ve Vídni.
Komu dnes patří Geymüllerschlössel?
Zámeček patří Rakouské republice a slouží jako pobočka vídeňského muzea MAK. Republika ho koupila v roce 1948 a muzeu ho svěřila v roce 1965.
Zdroje
- Mautner, Isidor, Österreichisches Biographisches Lexikon (biographien.ac.at)
- Mautner, Isidor, Neue Deutsche Biographie (deutsche-biographie.de)
- Geymüllerschlössel, MAK Vídeň (mak.at)
