František Ringhoffer byl pražský průmyslník, zakladatel smíchovské továrny na železniční vagony a starosta Smíchova. Narodil se 28. 4. 1817 v Praze a zemřel 23. 3. 1873 na Smíchově. V roce 1852 koupil pozemky mezi dnešními ulicemi Plzeňská, Štefánikova a Kartouzská a o dva roky později z haly vyjel první vagon. Z Ringhofferových závodů vyrostla největší vagónka rakouské monarchie a po znárodnění Tatra Smíchov, výrobce tramvají T3.
Profil sleduje celý rod Ringhofferů, od mědikovecké dílny z 18. století přes baronský titul, pivovar ve Velkých Popovicích a fúzi s Tatrou až ke konfiskaci v roce 1945 a smrti posledního šéfa firmy v sovětském táboře. Vysvětluje také, proč se v textech plete číslování Františků a zámek v Kamenici.
Ve zkratce
- Rod založil mědikovec František I., který přišel do Prahy v roce 1769.
- Vagónku na Smíchově založil jeho vnuk František II. (1817 až 1873), první vagon vyjel 20. 4. 1854.
- František II. byl starostou Smíchova, zemským poslancem a v letech 1872 až 1873 dostal titul barona.
- Rodina postavila pivovar ve Velkých Popovicích, první várka proběhla 15. 12. 1874.
- V roce 1935 se firma sloučila s Tatrou, v roce 1945 byla zkonfiskována a v roce 1946 znárodněna.
- Na místě továrny stojí od roku 2001 obchodní centrum Nový Smíchov, které zachovalo původní průčelí.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Jméno | František Ringhoffer II., baron (Franz Freiherr von Ringhoffer) |
| Narození | 28. 4. 1817, Praha |
| Úmrtí | 23. 3. 1873, Smíchov |
| Manželka | Josefína, rozená Schallowetzová, svatba 1842 |
| Děti | šest, dvě zemřely v dětství, mezi syny František III., Emanuel a Viktor |
| Firma | Ringhofferovy závody, Smíchov |
| Koupě pozemků | 21. 2. 1852 |
| První vagon | 20. 4. 1854 |
| Veřejné funkce | starosta Smíchova 1861 až 1865, poslanec Českého zemského sněmu |
| Šlechtický titul | svobodný pán (baron), 1872, diplom z roku 1873 |
| Hrob | rodinná hrobka v Kamenici u Jílového |
Který František byl který
V rodě Ringhofferů bylo pět Františků a prameny je číslují různě. Rakouský biografický lexikon, ČT24 i web věnovaný rodině považují za Františka I. zakladatele mědikovecké dílny (1744 až 1827). Zakladatel vagónky (1817 až 1873) je tedy František II., jeho syn (1844 až 1909) František III. a vnuk (1874 až 1940) František IV. Starší texty, například v časopise MM Průmyslové spektrum, počítají o jednoho méně.
| Člen rodu | Život | Role |
|---|---|---|
| František I. | 1744 až 1827 | mědikovecká dílna v Praze od roku 1771 |
| Josef | 1785 až 1847 | dvorní mědikovecký mistr, hamr v Kamenici |
| František II. | 1817 až 1873 | zakladatel vagónky, starosta Smíchova, baron |
| František III. | 1844 až 1909 | vedl firmu s bratry, člen Panské sněmovny |
| František IV. | 1874 až 1940 | akciová společnost 1911, první předseda golfového svazu |
| Hanuš | 1885 až 1946 | generální ředitel koncernu Ringhoffer-Tatra |
Od měděných pánví k vagonům
Praotec rodu Jakob Ringhoffer byl kovář z Müllendorfu v dnešním rakouském Burgenlandu, který tehdy patřil k Uhrám. Jeho vnuk František I. přesídlil v roce 1769 do Prahy a o dva roky později zřídil na Starém Městě mědikoveckou dílnu. Vyráběl hlavně pivovarské pánve a kotle. Stal se představeným cechu mědikovců a od roku 1803 zasedal ve sboru pražských obecních starších.
Dílnu převzal syn Josef. V roce 1820 koupil s bratrancem mlýn v Kamenici u Jílového a zřídil tam měděný hamr. Rozšířil výrobu o zařízení pro cukrovary a lihovary, v roce 1832 získal titul dvorního mědikoveckého mistra a v roce 1843 tovární oprávnění. Po jeho smrti v roce 1847 převzal firmu třicetiletý František II. a hamr přestavěl na válcovnu plechu.
Železnice jako příležitost
Rozhodující krok přišel s nástupem železnic. 21. 2. 1852 koupil pozemky na Smíchově, tehdy samostatném městě za pražskými hradbami, a koncem roku začala stavba areálu. Podle MM Průmyslové spektrum byl závod první v monarchii, který uměl válcovat bezešvé trubky.
Smíchovská vagónka
20. 4. 1854 vyjel ze smíchovské haly první vagon, nákladní uhlák. Trať přes Smíchov tehdy ještě nevedla, takže se hotové vozy vozily povozy přes centrum Prahy na dnešní Masarykovo nádraží. Osobní vozy začala továrna podle většiny pramenů vyrábět v roce 1863 a prvních deset koupila Jižní dráha. Od roku 1867 přibyly salonní vozy, od roku 1876 tramvaje.
Po prusko-rakouské válce v roce 1866 František II. závod rozšířil, postavil novou halu a podle rakouského lexikonu nahradil ruční práci strojní a denní mzdu úkolovou. Kromě vagonů vyráběla firma tendry, parní stroje, chladírny a zařízení pro cukrovary, lihovary a pivovary. V letech 1874 až 1890 vyrobila 4 500 vagonů.
Vozy pro císaře a prezidenta
Ringhoffer stavěl salonní vozy pro panovnické dvory. Podle MM Průmyslové spektrum vznikly na Smíchově tři salonní vozy pro císařovnu Alžbětu. Jídelní vůz dvorního vlaku císaře Františka Josefa I. z roku 1891 je dnes vystavený v Národním technickém muzeu na Letné, stejně jako vůz následníka trůnu Františka Ferdinanda z roku 1909. Pro prezidenta Masaryka postavila firma k jeho osmdesátinám v roce 1930 salonní vůz Aza 80.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1771 | Mědikovecká dílna Františka I. v Praze |
| 1852 | Koupě pozemků na Smíchově |
| 1854 | První vagon, nemocenská pokladna |
| 1861 | František II. starostou Smíchova |
| 1867 | Salonní vozy |
| 1873 | Smrt Františka II., vedení přebírají synové |
| 1874 | První várka v pivovaru Velké Popovice |
| 1876 | Výroba tramvají |
| 1911 | Akciová společnost |
| 1935 | Fúze s Tatrou |
| 1945 | Konfiskace podle Benešových dekretů |
| 1946 | Znárodnění |
| 2001 | Obchodní centrum Nový Smíchov |
Starosta Smíchova a baron
V roce 1861 zvolili Františka II. starostou Smíchova. Funkci zastával do roku 1865. Byl také poslancem Českého zemského sněmu za Ústavní stranu, která prosazovala centralistické německé liberální zájmy. Smíchov v té době rychle rostl: podle Historického ústavu Akademie věd tam v roce 1869 žilo 15 382 obyvatel, o dvacet let později přes 32 000.
Císař ho povýšil do dědičného stavu svobodných pánů. Rakouský biografický lexikon uvádí rok 1872, samotný diplom Františka Josefa I. je datovaný 3. 1. 1873. Z mědikovců se tak během tří generací stali baroni. Šlechtické tituly v Československu zrušil zákon z prosince 1918.
Péče o dělníky
Ringhoffer patřil k podnikatelům, kteří se o zaměstnance starali nad rámec zákona. V roce 1854 zřídil nemocenskou pokladnu a v roce 1870 penzijní fond. Podle ČT24 zřídil na vlastní náklady dětský útulek. Byl mezi zakladateli společnosti, která stavěla dělnickou kolonii Mrázovka. Za jeho syna přibyla starobní pojištění, závodní lékař a domy pro zhruba 700 rodin s vodovodem a kanalizací.
Statky a pivovar Velké Popovice
Z výnosů firmy skupovala rodina statky jižně od Prahy. V roce 1860 získal František II. výměnou velkostatek Kamenice u Jílového. V roce 1869 koupil velkostatek Lojovice za 135 000 zlatých a o rok později Štiřín a Popovice o rozloze 557 hektarů za 470 000 zlatých. Novogotický zámek v Kamenici nechal v letech 1875 až 1880 přestavět jeho syn Emanuel.
V roce 1871 rozhodl František II. o stavbě pivovaru ve Velkých Popovicích. První várky 15. 12. 1874 se už nedožil. Pivovar dodnes sídlí v ulici Ringhofferova a živého kozla chová od roku 1938. Dnes patří přes Plzeňský Prazdroj japonské skupině Asahi.
Kamenice není Kamenice nad Lipou
Ringhofferovská Kamenice je obec u Jílového v okrese Praha-východ. Zámek v Kamenici nad Lipou patřil naposledy rodu Geymüllerů a s Ringhoffery nesouvisí. Podobně se plete Kostelec: zámek v Kostelci nad Černými lesy vlastnili Lichtenštejnové, Ringhofferové měli vazby na Kostelec u Křížků, sousední obec Kamenice.
Nečekaná smrt a synové
František II. zemřel po krátké nemoci 23. 3. 1873 ve věku 55 let. Pohřbili ho na Malostranském hřbitově, v roce 1893 byl přenesen do nové rodinné hrobky v Kamenici. Hrobku navrhl architekt Jiří Stibral a krucifix vytvořil Josef Václav Myslbek. Firmu převzal nejstarší syn František III. s bratry Emanuelem a Viktorem.
Hned na začátku museli přečkat krach vídeňské burzy v květnu 1873, který rozpoutal dlouhou hospodářskou krizi. Zvládli to omezením výroby. František III. se stal v roce 1892 doživotním členem Panské sněmovny ve Vídni a zasedal ve vedení České spořitelny i banky Creditanstalt. Kolem let 1906 a 1907 spoluzakládal automobilku Praga.
Akciová společnost a koncern s Tatrou
V roce 1909 převzal firmu František IV. a v roce 1911 ji převedl na akciovou společnost. Za první světové války vyrobila přes 20 000 vagonů. Po vzniku Československa skupoval nejmladší syn Františka III. Hanuš akcie dalších vagónek: v Kopřivnici, kde sídlila Tatra, ve Studénce, Kolíně, České Lípě a ve Vsetíně. Podle několika pramenů se koncern stal největším výrobcem vagonů na světě.
V roce 1935 se firma sloučila se Závody Tatra, v nichž už držela přes 99 % akcií. Vznikla akciová společnost Závody Ringhoffer-Tatra, výrobce vagonů, automobilů i letadel. Hanuš byl generálním ředitelem koncernu, viceguvernérem Národní banky Československé a norským honorárním konzulem. František IV. v roce 1931 založil golfové hřiště na Štiříně a stal se prvním předsedou golfového svazu.
Okupace, konfiskace a tábor NKVD
Po okupaci v březnu 1939 přijala rodina říšskoněmecké občanství a čtyři její členové vstoupili 1. 4. 1939 do NSDAP. Hanuše z ní podle dostupných pramenů později vyloučili kvůli předválečné diplomatické činnosti. Po válce přišla na celý majetek nucená správa podle Benešových dekretů a konfiskace. Závody byly v roce 1946 znárodněny jako národní podnik Tatra.
Hanuše zatkli v jeho bytě na Smíchově. Prošel domácím vězením, táborem v Modřanech a věznicí v Drážďanech. V srpnu 1946 ho převezli do sovětského zvláštního tábora NKVD v Mühlbergu, kde koncem roku 1946 zemřel. Přesné datum úmrtí prameny uvádějí různě. Ostatní členové rodiny museli v letech 1945 až 1948 opustit zemi. Doklad o tom, že by rodina po roce 1989 majetek získala zpět, jsme nenašli.
Co se stalo se zámky
Zámky v Kamenici, Lojovicích, Olešovicích a na Štiříně využil v letech 1945 až 1947 pedagog Přemysl Pitter pro děti z koncentračních a internačních táborů. Zámek v Kamenici pak do roku 1997 sloužil jako škola a v roce 1998 byl prodán soukromému majiteli, veřejnosti je nepřístupný. Štiřín po roce 1948 užívalo ministerstvo zahraničí jako konferenční centrum a hotel. Rodinnou hrobku na Zaječím vrchu v Kamenici vlastní od roku 2021 obec.
Tatra Smíchov a tramvaj T3
Po rozpadu národního podniku vznikla na Smíchově Vagónka Tatra Smíchov, od roku 1963 součást oborového podniku ČKD Praha. Do ČKD patřila i Kolbenova Kolbenka, takže se pod jednou střechou potkala dědictví dvou velkých pražských průmyslníků. Příběh druhého z nich popisuje profil Emila Kolbena.
Nejslavnějším výrobkem smíchovského závodu se stala tramvaj Tatra T3. V letech 1962 až 1997 jich vzniklo 13 945 a jezdily v bezmála padesáti městech. S rodinou Ringhofferů ale už T3 nemá nic společného, vznikla dávno po znárodnění. První elektrickou tramvajovou trať v Praze přitom provozoval František Křižík.
Co z továrny zbylo
Výroba se v 90. letech přesunula na Zličín pod Siemens, kde v roce 2011 skončila. Smíchovský areál byl kolem roku 1998 zbořen. Památkou zůstalo jen průčelí hal v Plzeňské ulici a secesní vila v Kartouzské. Průčelí tvoří fasádu obchodního centra Nový Smíchov, otevřeného v roce 2001. 27. 4. 2018 na něm Praha 5 odhalila pamětní desku Františka Ringhoffera ve tvaru vlakových nárazníků.
O zachování továrny se v 90. letech vedl spor. Ministerstvo kultury 11. 5. 1995 prohlásilo za kulturní památku jen menší vilu a uliční průčelí dvou hal, širší ochrana areálu neprošla. Secesní vilu v Kartouzské ulici, které se říká zámeček baronky Ringhofferové, navrhl kolem roku 1906 architekt Osvald Polívka. Část strojního vybavení převzalo Národní technické muzeum.
Šest omylů o Ringhofferech
O rodu Ringhofferů koluje řada nepřesností. Tyhle se objevují nejčastěji.
- Zámek Kamenice nad Lipou patřil Ringhofferům. Ringhofferovská Kamenice je obec u Jílového.
- Vlastnili Kostelec nad Černými lesy. Ten patřil Lichtenštejnům.
- Vagónku založil František I. Ten měl mědikoveckou dílnu, vagony začal vyrábět až jeho vnuk v roce 1854.
- Tramvaje T3 vyrobil Ringhoffer. Vznikly v Tatře Smíchov po znárodnění.
- Fúze s Tatrou proběhla v roce 1923. Akcie Tatry koncern skupoval od roku 1919, právně se firmy sloučily v roce 1935.
- Pivovar Velké Popovice spustil František II. Rozhodl o něm v roce 1871, první várku v roce 1874 už nezažil.
Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů.
Jinou velkou podnikatelskou dynastií 19. století, která stavěla lodě, mosty a železnice, byli Lannové, jak popisuje profil Vojtěcha Lanny.
Součástí koncernu Ringhoffer se ve 20. letech stala i kopřivnická automobilka, jejíž počátky sahají ke kočárovně zakladatele Tatry, jak popisuje profil Ignáce Šustaly.
Do koncernu Ringhoffer přešla v roce 1934 i vsetínská továrna na elektromotory, jak popisuje profil Josefa Sousedíka.
Časté otázky
Kdo byl František Ringhoffer?
Pražský průmyslník (1817 až 1873), který v roce 1852 založil na Smíchově továrnu na železniční vagony. Byl starostou Smíchova a baronem.
Kde stály Ringhofferovy závody?
Na Smíchově mezi dnešními ulicemi Plzeňská, Štefánikova a Kartouzská. Na jejich místě stojí obchodní centrum Nový Smíchov.
Patřil Ringhofferům pivovar Velké Popovice?
Ano. Stavbu zahájil František II. v roce 1871 a první várka proběhla 15. 12. 1874.
Co se stalo s Ringhofferovými závody?
V roce 1935 se sloučily s Tatrou, v roce 1945 byly zkonfiskovány a v roce 1946 znárodněny. Z nich vznikla Tatra Smíchov, výrobce tramvají T3.
Kde jsou Ringhofferové pohřbeni?
V rodinné hrobce v obci Kamenice u Jílového, vysvěcené v roce 1893.
Který zámek Kamenice patřil Ringhofferům?
Zámek v Kamenici u Jílového v okrese Praha-východ, ne zámek v Kamenici nad Lipou.
Zdroje
- Heslo Franz Ringhoffer, Rakouský biografický lexikon (biographien.ac.at)
- Podnikatelská dynastie Ringhofferů, ČT24 (ceskatelevize.cz)
- Salonní vozy ve sbírce, Národní technické muzeum (ntm.cz)
- Ringhofferova továrna, Památkový katalog (pamatkovykatalog.cz)
- Zámek Kamenice, obec Kamenice (kamenice.cz)
