Enzo Ferrari byl italský závodník a podnikatel, zakladatel závodní stáje Scuderia Ferrari a automobilky Ferrari. Narodil se v únoru 1898 v Modeně a jako jezdec začínal u Alfy Romeo. V roce 1929 založil vlastní stáj, po roce 1947 začal stavět vozy pod vlastním jménem a z Maranella udělal symbol sportovních aut. Zemřel 14. 8. 1988 ve věku 90 let. Firmu dnes řídí jeho syn Piero spolu se skupinou Exor.
Profil sleduje, jak se syn majitele kovodílny stal závodníkem, odkud se vzal černý koník na žlutém štítu, proč odmítl Ford a prodal polovinu firmy Fiatu. Popisuje také temné stránky jeho kariéry, smrti jezdců a tragédii na Mille Miglia, i to, jak Ferrari vydělává dnes.
Ve zkratce
- Enzo Ferrari se narodil 18. 2. 1898 v Modeně, úředně zapsán byl 20. 2.
- V roce 1929 založil v Modeně Scuderii Ferrari, která závodila s vozy Alfa Romeo.
- První vůz Ferrari, závodní 125 S, poprvé zvítězil 25. 5. 1947 v Římě.
- V roce 1963 odmítl prodej Fordu, v roce 1969 prodal 50 % Fiatu.
- Zemřel 14. 8. 1988 a zprávu o smrti nechal oznámit až po pohřbu.
- Ferrari N.V. měla za rok 2025 tržby 7,1 miliardy eur a dodala 13 640 vozů.
Základní údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Celé jméno | Enzo Anselmo Giuseppe Maria Ferrari |
| Narození | 18. 2. 1898, Modena (zapsán 20. 2.) |
| Úmrtí | 14. 8. 1988, Modena |
| Rodiče | Alfredo Ferrari a Adalgisa Bisbini |
| Manželka | Laura Garello, sňatek 1923, zemřela 1978 |
| Synové | Dino (1932 až 1956), Piero (1945) s Linou Lardi |
| Přezdívky | il Commendatore, il Drake |
| Firmy | Scuderia Ferrari (1929), Auto Avio Costruzioni (1939), Ferrari |
| Jezdecká kariéra | Alfa Romeo, konec v roce 1932 |
| Vyznamenání | Cavaliere del Lavoro (1952), čestné doktoráty Bologna a Modena |
| Hrob | hřbitov San Cataldo, Modena |
Syn kovodílny z Modeny
Otec Alfredo měl v Modeně malou firmu, která vyráběla materiál pro železnici, rodina bydlela vedle dílny. Podle italské encyklopedie Treccani sám uváděl tři mladické vášně: operetu, automobilové závody a novinařinu. Jako velmi mladý přispíval do Gazzetta dello Sport.
V roce 1916 mu zemřel otec i starší bratr a rodinná firma přestala fungovat. Za první světové války sloužil u horského dělostřelectva a vážně onemocněl. Po válce se v Turíně neúspěšně ucházel o práci ve Fiatu. Pracoval pro firmu upravující nákladní vozy a pak jako zkušební jezdec v Miláně.
Závodník Alfy Romeo
První závod jel v roce 1919 do vrchu z Parmy. V roce 1920 přešel do Alfy Romeo. 17. 6. 1923 zvítězil na okruhu Savio u Ravenny a poznal tam rodiče leteckého esa Francesca Baraccy, sestřeleného v roce 1918. Hraběnka Paolina mu navrhla, ať si na vozy dá koníka jejího syna. Ve stejném roce se oženil s Laurou Garello. V roce 1925 otevřel v Modeně garáž s dílnou a stal se dealerem Alfy Romeo.
Scuderia Ferrari a koník
V roce 1929 založil v Modeně Scuderii Ferrari, akciovou společnost, se kterou závodil s vozy Alfa Romeo. Společníky byli textilní podnikatelé bratři Caniatové a Mario Tadini, akcionáři byly i Alfa Romeo, Bosch a Pirelli. V roce 1933 měla stáj 21 profesionálních pilotů, šest motocyklových jezdců a 27 mechaniků.
Černý vzpínající se koník se na vozech Scuderie poprvé objevil 9. 7. 1932 na 24 hodinách ve Spa, které stáj vyhrála. Ferrari k němu přidal kanárkově žluté pozadí, barvu Modeny. V roce 1932 se mu narodil syn Dino a sám skončil se závoděním. V roce 1935 vyhrál za Scuderii Tazio Nuvolari Velkou cenu Německa na Nürburgringu.
Rozchod s Alfou
V letech 1937 a 1938 převzala Alfa Romeo závodní činnost zpět a Ferrariho jmenovala sportovním ředitelem. V roce 1939 po sporu s generálním ředitelem odešel. Dohoda o rozchodu mu na čtyři roky zakazovala používat jméno Scuderia Ferrari. Založil proto firmu Auto Avio Costruzioni, která vyráběla motory pro cvičná letadla a hydraulické brusky. Pro Mille Miglia 1940 postavila dva vozy 815, jméno Ferrari na nich být nesmělo.
Maranello a první Ferrari
V roce 1943 přesunul výrobu z Modeny do Maranella, podle Treccani kvůli zákonu o decentralizaci průmyslu. Firma měla přes 100 zaměstnanců a závod byl dvakrát bombardován. V roce 1945 zadal Gioachinu Colombovi návrh vozu s dvanáctiválcem. 12. 3. 1947 motor vozu 125 poprvé nastartoval. Číslo 125 udává objem jednoho válce v kubických centimetrech.
11. 5. 1947 debutoval vůz 125 S v Piacenze a kvůli vadnému palivovému čerpadlu odstoupil. Enzo to nazval slibným nezdarem. O dva týdny později, 25. 5. 1947, vyhrál Franco Cortese Velkou cenu Říma. V roce 1947 firma prodala sedm vozů, v roce 1948 už 45. První silniční vůz 166 Inter přišel v roce 1948.
| Rok | Milník |
|---|---|
| 1898 | Narození v Modeně |
| 1920 | Jezdec Alfy Romeo |
| 1929 | Založení Scuderie Ferrari |
| 1939 | Odchod od Alfy, Auto Avio Costruzioni |
| 1943 | Přesun do Maranella |
| 1947 | První vůz 125 S a první vítězství |
| 1949 | Vítězství v Le Mans |
| 1950 | Debut ve formuli 1 |
| 1951 | První vítězství ve formuli 1 |
| 1963 | Odmítnutý Ford |
| 1969 | Fiat kupuje 50 % |
| 1987 | Ferrari F40 |
| 1988 | Smrt v Modeně |
Le Mans a formule 1
V roce 1948 vyhrálo Ferrari poprvé Mille Miglia, pak dalších pět ročníků za sebou. V roce 1949 zvítězilo v 24 hodinách Le Mans. 21. 5. 1950 debutovala Scuderia ve formuli 1 ve Velké ceně Monaka, druhém závodě historicky prvního mistrovství. Je nejdéle působícím týmem formule 1. První vítězství přišlo v roce 1951 v Silverstonu, kde José Froilán González porazil Alfu Romeo.
Alberto Ascari získal pro Ferrari jezdecké tituly v letech 1952 a 1953. Když Lancia v roce 1955 skončila se závoděním, dostal Ferrari zdarma její vozy a Fiat mu pět let přispíval 50 miliony lir ročně.
Autokrat v Maranellu
Treccani píše, že nechával soutěžit techniky a dbal, aby sláva jezdců nepřerostla slávu vozů. V roce 1962 odešli klíčoví lidé včetně Carla Chitiho a Giotta Bizzarriniho a založili konkurenční firmu. Téměř nikam necestoval a nebral si dovolenou, kromě výletů do Viserby u Rimini.
Prémie a technická škola
Treccani připomíná i sociální stránku jeho podnikání. Ferrari zavedl kolektivní prémie za výrobu, uznal podnikovou radu, poskytl bezúročnou půjčku družstvu slévačů a v roce 1956 založil v Maranellu technickou školu. V roce 1952 byl jmenován Cavaliere del Lavoro a v roce 1960 mu univerzita v Bologni udělila čestný doktorát strojního inženýrství.
Smrti jezdců a Mille Miglia
V letech 1955 až 1971 zahynulo ve vozech Ferrari osm jezdců stáje, mezi nimi Alberto Ascari, Peter Collins a Wolfgang von Trips. 12. 5. 1957 vyletěl na posledním ročníku Mille Miglia vůz Alfonsa de Portaga po defektu pneumatiky ze silnice u Guidizzola. Zahynul jezdec, navigátor a devět diváků, z toho podle různých zdrojů čtyři nebo pět dětí. Závod byl poté zakázán.
Ferrari byl obviněn, že vůz nevybavil pneumatikami odpovídajícími rychlosti. Soud v Mantově 12. 5. 1961 rozhodl, že se obžaloba nepodává. Katolický tisk ho přirovnal k Saturnovi, který požírá vlastní děti. Syn Dino zemřel v roce 1956 na svalovou dystrofii, podle Forbesu Piero dodnes podporuje výzkumné centrum nesoucí Dinovo jméno.
Ford, Fiat a F40
V dubnu a květnu 1963 jednal s Fordem o prodeji. Ford navrhoval dvě firmy, sériovou výrobu s americkou většinou a závodní s většinou Ferrariho. Těsně před podpisem Ferrari odstoupil, aby si zachoval samostatnost závodního oddělení. Výši nabídky se nepodařilo doložit primárním zdrojem.
18. 6. 1969 podepsal s Giannim Agnellim smlouvu, podle které Fiat koupil 50 % Ferrari. Sériové vozy přešly pod Fiat, Enzo řídil závody. V roce 1979 výroba přesáhla 2 000 vozů ročně. 21. 7. 1987 představil ke 40. výročí firmy vůz F40, poslední, který osobně schválil. Při představení přišlo 900 objednávek.
Papež v Maranellu
V červnu 1988 navštívil továrnu v Maranellu papež Jan Pavel II. Nemocný Ferrari s ním mluvil jen telefonem, papeže provázel syn Piero. Poslední veřejné vystoupení měl Enzo 1. 2. 1988, kdy převzal čestný doktorát z fyziky univerzity v Modeně.
Poslední dny
Své 90. narozeniny v únoru 1988 oslavil s asi 1 700 zaměstnanci přímo na výrobních linkách. Trpěl selháním ledvin a byl na dialýze doma v Modeně. Zemřel 14. 8. 1988 v sedm hodin ráno a podle jeho pokynů byla zpráva oznámena až po pohřbu. Necelý měsíc nato vyhrálo Ferrari Velkou cenu Itálie v Monze.
Ferrari dnes
Po Enzově smrti navýšil Fiat podíl na 90 %, zbylých 10 % držel syn Piero. V říjnu 2015 vstoupilo Ferrari na newyorskou burzu za 52 dolarů za akcii a od 3. 1. 2016 je samostatnou firmou. Ferrari N.V. má sídlo v Amsterdamu a akcie se obchodují v New Yorku a Miláně. Největším akcionářem je holding Exor s asi 21 % akcií a 32 % hlasů. Generálním ředitelem je od září 2021 Benedetto Vigna.
Za rok 2025 měla Ferrari N.V. tržby 7,146 miliardy eur a čistý zisk 1,6 miliardy eur. Dodala 13 640 vozů, zhruba stejně jako rok předtím, a zaměstnávala 5 718 lidí. Podle Vigny sahá kniha objednávek do konce roku 2027. Jak podobně z rodinné kanceláře vyrostla značka sportovních vozů, popisuje profil Ferdinanda Porscheho.
| Ferrari N.V. | 2024 | 2025 |
|---|---|---|
| Tržby | 6 677 mil. EUR | 7 146 mil. EUR |
| Čistý zisk | 1 526 mil. EUR | 1 600 mil. EUR |
| Dodané vozy | 13 752 | 13 640 |
Burza a věrnostní hlasy
Při vstupu na burzu v říjnu 2015 prodával koncern Fiat Chrysler 17 175 000 akcií, zhruba 9 % firmy, a získala 893,1 milionu dolarů. Samotné Ferrari akcie neprodávalo. Zbytek podílu FCA převedla na své akcionáře. Věrnostní program dává investorům, kteří akcie drží tři roky, fakticky dva hlasy na akcii, díky tomu má Exor i Piero víc hlasů než akcií. Sponzoring a značkové příjmy vynesly v roce 2025 820 milionů eur.
Piero Ferrari
Piero se narodil v roce 1945 z Enzova vztahu s Linou Lardi. Jméno Ferrari mohl nést až po smrti Laury v roce 1978, protože rozvod byl v Itálii do roku 1970 nezákonný. Dnes je místopředsedou Ferrari a jeho akcie, asi 10,7 %, drží svěřenský fond na Jersey. Forbes odhadl jeho majetek v žebříčku 2026 na 7,9 miliardy dolarů.
Nové modely
V roce 2025 představilo Ferrari modely 296 Speciale, Amalfi a 849 Testarossa a začalo dodávat hypersport F80. Dodávky záměrně drželo zhruba na úrovni předchozího roku kvůli obměně modelů. Pro rok 2026 čeká tržby kolem 7,5 miliardy eur. Pro srovnání, v roce 2014, rok před vstupem na burzu, dodalo 7 255 vozů.
Muzeum od Jana Kaplického
V Modeně stojí u rodného domu a otcovy dílny Museo Enzo Ferrari, otevřené 10. 3. 2012. Jeho nový pavilon je posledním velkým projektem českého architekta Jana Kaplického ze studia Future Systems. Muzeum spravuje Ferrari. Enzo napsal čtyři autobiografické knihy, první z nich Le mie gioie terribili vyšla v roce 1962.
Vůz F40, představený ke 40. výročí firmy v roce 1987, stál původně 380 milionů lir, který se brzy prodával za víc než čtyřnásobek. Zaměstnanci dostali ke Enzovým 90. narozeninám model F40 a stříbrnou medaili.
Šest omylů o Enzu Ferrarim
O zakladateli nejslavnější italské automobilky koluje řada nepřesností, i v českých textech.
- Zemřel v roce 1989. Zemřel 14. 8. 1988.
- Fiat koupil Ferrari v roce 1969. Koupil polovinu, na 90 % se dostal až po Enzově smrti.
- Ferrari patří Fiatu nebo Stellantisu. Od roku 2016 je samostatné, největším akcionářem je Exor.
- Byl odsouzen za Mille Miglia. Soud v roce 1961 rozhodl, že se obžaloba nepodává.
- První Ferrari bylo silniční auto. Prvním byl závodní 125 S, silniční 166 Inter přišel o rok později.
- První výhra ve formuli 1 přišla v roce 1959. Ferrari poprvé vyhrálo v roce 1951 v Silverstonu.
Další profily najdete v sérii slavných podnikatelů. Kdo založil další známé automobilky, shrnuje přehled zakladatelů automobilek.
Časté otázky
Kdy zemřel Enzo Ferrari?
14. srpna 1988 v Modeně, ve věku 90 let. Zprávu o své smrti nechal oznámit až po pohřbu.
Odkud pochází koník Ferrari?
Od rodiny leteckého esa Francesca Baraccy. Jeho matka nabídla koníka Enzovi v roce 1923, žluté pozadí je barva Modeny.
Kdo vlastní Ferrari?
Ferrari N.V. je veřejně obchodovaná firma. Největším akcionářem je Exor, dalším velkým svěřenský fond Piera Ferrariho.
Kdy vzniklo první auto Ferrari?
Závodní 125 S poprvé vyjelo v březnu 1947 a 25. května 1947 vyhrálo Velkou cenu Říma.
Proč Enzo Ferrari neprodal firmu Fordu?
V roce 1963 těsně před podpisem odstoupil, protože si chtěl zachovat samostatnost závodního oddělení.
Kolik aut Ferrari ročně vyrobí?
V roce 2025 dodalo zákazníkům 13 640 vozů.
Zdroje
- Enzo Ferrari 125 years on, Ferrari (ferrari.com)
- Heslo Enzo Ferrari, Dizionario Biografico degli Italiani (treccani.it)
- Výsledky za rok 2025, americká Komise pro cenné papíry (sec.gov)
- 1969: A New Partner, Ferrari (ferrari.com)
- Historie Ferrari, Auto.cz (auto.cz)
