Retenční bonus je odměna, kterou zaměstnavatel slíbí zaměstnanci za to, že ve firmě zůstane do určitého dne nebo do konce konkrétního projektu. Používá se při prodeji firmy, při velkých změnách nebo u lidí, jejichž odchod by firmu citelně poškodil. Z pohledu zákoníku práce jde o součást mzdy, takže se na něj vztahují stejná pravidla jako na jiné odměny. Nejvíc chyb vzniká ve chvíli, kdy firma chce bonus vyplatit předem a při odchodu ho vymáhat zpět.
Ve zkratce
- Bonus za setrvání odměňuje setrvání ve firmě, nikoli konkrétní výkon. Nárok vzniká splněním sjednané podmínky, typicky trváním pracovního poměru k určitému dni.
- Jde o mzdu podle § 109 zákoníku práce. Sjednává se ve smlouvě, stanoví vnitřním předpisem nebo určuje mzdovým výměrem.
- Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 2392/2023 potvrdil, že podmínka trvání pracovního poměru k rozhodnému dni u nenárokové odměny není nerovné zacházení.
- Vyplacený bonus zpět vymáhat prakticky nelze. Zákoník práce zakazuje peněžní postihy zaměstnanců a smluvní pokutu připouští jen tam, kde to sám stanoví.
- Z bonusu se platí daň z příjmů ze závislé činnosti a pojistné stejně jako ze mzdy.
Co je retenční bonus a kdy ho firma nabízí
Odměna za setrvání je jednorázová nebo rozložená odměna podmíněná tím, že zaměstnanec u firmy vydrží po dohodnutou dobu. Zaměstnavatel jím platí za klid a kontinuitu v období, kdy by odchod klíčového člověka znamenal zpoždění projektu, ztrátu know-how nebo nervozitu kupujícího při prodeji firmy.
Typické situace, kdy se bonus vyplatí
Nejčastěji se odměna za setrvání objevuje při prodeji nebo převzetí firmy. Kupující si při prověrce, které se říká due diligence před koupí firmy, všímá, na kom stojí obchod, výroba nebo vztahy se zákazníky, a často chce, aby tito lidé zůstali i po předání. Dalšími příležitostmi jsou stěhování provozu, zavádění nového systému, ukončování části činnosti nebo dlouhý projekt, u kterého by výměna vedoucího znamenala měsíce zpoždění.
Bonus se nabízí i jednotlivcům, kteří ohlásí odchod ke konkurenci. Tady je ale na místě opatrnost. Pokud firma vyplácí retenční odměny jen těm, kdo pohrozí výpovědí, učí ostatní, že vyjednávat se vyplatí tímto způsobem. Lepší je mít okruh klíčových pozic určený předem a bonus nabízet podle role a rizika, ne podle toho, kdo je nejhlasitější.
Čím se liší od běžných odměn
Roční nebo čtvrtletní bonus odměňuje výsledky za uplynulé období. Náborový příspěvek motivuje k nástupu a vyplácí se na začátku. Bonus za setrvání se dívá dopředu: platí se za to, že člověk zůstane, a vyplácí se až po splnění podmínky. Pokud firma míchá podmínky dohromady, třeba výkon i setrvání, měla by v ujednání jasně oddělit, která část je za co, aby se později nedalo spornou částku vyložit dvojím způsobem.
Retenční odměna podle zákoníku práce
Zákoník práce pojem retenční bonus nezná. To neznamená, že je mimo jeho pravidla. Podle § 109 odst. 2 je mzda peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a bonus vyplácený za setrvání v pracovním poměru do této kategorie spadá. Na takový bonus se proto vztahují pravidla o sjednání mzdy, o splatnosti, o rovném odměňování i o zákazu sankcí.
Kde se bonus za setrvání sjednává
Podle § 113 odst. 1 zákoníku práce se mzda sjednává ve smlouvě, stanoví vnitřním předpisem nebo určuje mzdovým výměrem. U jednotlivých klíčových lidí se taková odměna nejčastěji sjednává dodatkem k pracovní smlouvě, u širšího okruhu zaměstnanců ho firma může upravit vnitřním předpisem. Jak se jednotlivé složky mzdy popisují v praxi, ukazuje článek o tom, jak sestavit mzdový výměr, prémie a příplatky v malé firmě.
Nároková, nebo nenároková odměna
Rozhodující je, jak je bonus formulovaný. Pokud firma písemně slíbí určitou částku za splnění jasné podmínky, jde o nárokovou složku mzdy a po splnění podmínky ji musí vyplatit. Pokud si ponechá rozhodnutí, zda a komu bonus přizná, jde o nenárokovou odměnu. Pro zaměstnance, kterého má bonus udržet, je ovšem nenároková verze slabou motivací, protože nemá jistotu, že po splnění podmínky peníze opravdu dostane.
Co k podmínce trvání pracovního poměru řekl Nejvyšší soud
V rozsudku 21 Cdo 2392/2023 ze dne 16. 4. 2024 řešil Nejvyšší soud mimořádnou odměnu, kterou banka vyplatila jen lidem, kteří byli k rozhodnému dni stále v pracovním poměru. Bývalá zaměstnankyně, která odešla dřív, na odměnu nárok neměla. Soud uzavřel, že bývalý zaměstnanec není ve srovnatelném postavení se stávajícími a že taková odměna má motivační funkci pro další období. Podmínka trvání pracovního poměru k určitému dni proto nebyla nerovným zacházením.
Rovné odměňování platí i pro bonusy
Podle § 110 odst. 1 zákoníku práce přísluší za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty všem zaměstnancům stejná mzda. Firma smí bonus nabídnout jen části lidí, výběr ale musí stát na věcných důvodech, typicky na roli v projektu, nenahraditelnosti nebo riziku odchodu. Vodítka k tomu, kde končí odůvodněný rozdíl a začíná znevýhodnění, shrnuje článek o tom, jak dodržet rovné zacházení a zákaz diskriminace v práci.
Může zaměstnavatel chtít retenční bonus zpět?
Tady se firmy dopouštějí nejčastější chyby. V obchodních smlouvách je běžné, že se záloha při nesplnění podmínky vrací. V pracovním právu to tak jednoduše nefunguje, protože zákoník práce chrání zaměstnance několika ustanoveními, od kterých se smlouvou nelze odchýlit. Podle § 346e se k odchylce od úpravy v § 346a až 346d nepřihlíží, takže ani podpis zaměstnance na smlouvě s vratnou doložkou nemusí firmě pomoci.
Zákaz peněžních postihů a smluvní pokuty
Paragraf 346b odst. 1 zákoníku práce zakazuje zaměstnavateli ukládat zaměstnanci peněžní postihy za porušení povinností z pracovněprávního vztahu nebo je od něj požadovat. Podle § 346d odst. 7 smí být smluvní pokuta ujednána jen tam, kde to zákoník práce stanoví, což je hlavně konkurenční doložka v pracovní smlouvě. Povinnost vrátit bonus při odchodu by se snadno dala vyložit jako zakázaná sankce.
Vrácení vyplacené mzdy je výjimka
Paragraf 331 zákoníku práce připouští vrácení neprávem vyplacených částek jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do tří let od výplaty. Bonus vyplacený vědomě a podle dohody mezi tyto případy nepatří. Proto se bonus za setrvání vyplácí až po splnění podmínky, ne předem s tím, že se při odchodu vrátí.
Kdy použít kvalifikační dohodu
Zákoník práce zná jeden institut, kde se zaměstnanec může zavázat k setrvání a při odchodu platit. Je to kvalifikační dohoda podle § 234, ve které se zaměstnanec zaváže setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu, nejdéle pět let, nebo uhradit náklady na zvýšení kvalifikace. Pokud firma platí drahé studium nebo certifikaci, je kvalifikační dohoda s vrácením nákladů vhodnější nástroj než prostý bonus.
Jak nastavit retenční bonus v praxi
Doba setrvání a rozložení výplaty
Doba se odvíjí od důvodu, proč firma bonus nabízí. U prodeje firmy to bývá období předání, u projektu jeho dokončení. Delší období je vhodné rozdělit na části, například polovinu po prvním milníku a zbytek na konci. Zaměstnanec tak vidí výsledek dřív a firma nemusí vyplácet celou částku najednou. Výši se doporučuje odvodit od mzdy a od toho, co by stálo najít a zaučit náhradu.
Co když pracovní poměr skončí bez viny zaměstnance
Ujednání by mělo říkat, co se stane, když zaměstnavatel sám dá výpověď z organizačních důvodů, když zaměstnanec dlouhodobě onemocní nebo když se zruší projekt. Bez takové úpravy hrozí spor o to, zda zaměstnanec podmínku nesplnil vlastní vinou. Častým řešením je poměrná část bonusu při skončení ze strany firmy a žádný bonus při výpovědi ze strany zaměstnance.
Splatnost po splnění podmínky
Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo některou její složku. U retenčního bonusu vzniká právo splněním podmínky, takže výplata patří k nejbližšímu termínu výplaty mzdy po rozhodném dni. Odkládat ji o další měsíce kvůli schválení vedením zákon nedovoluje.
Daně a odvody z retenčního bonusu
Bonus za setrvání je příjem ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, stejně jako běžná mzda. Zaměstnavatel z něj sráží zálohu na daň a odvádí pojistné na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance i za sebe. Pro firmu je bonus mzdovým nákladem. Daňové výhody, které mají některé zaměstnanecké benefity, se na peněžitý bonus nevztahují.
Jednorázová vyšší částka se sčítá se mzdou za měsíc, ve kterém se vyplácí, a podle toho se počítá i záloha na daň. U vysokých bonusů proto stojí za to předem projít s mzdovou účetní, jak se částka projeví v daném měsíci i v ročním zúčtování, protože sazby a hranice pro výpočet se v jednotlivých letech mění. Zaměstnanci je férové říct dopředu, že dostane částku v hrubém.
Modelový příklad z menší firmy
Majitel výrobní firmy s třiceti zaměstnanci jedná o prodeji. Kupující chce, aby vedoucí výroby a hlavní obchodník zůstali aspoň rok po předání. Majitel s oběma podepíše dodatek k pracovní smlouvě: bonus ve výši tří měsíčních mezd, třetina po šesti měsících a zbytek po roce, vždy pod podmínkou, že pracovní poměr trvá a nikdo z nich nedal výpověď. Při výpovědi z organizačních důvodů ze strany firmy dostanou poměrnou část.
Obchodník po osmi měsících odejde ke konkurenci. První třetinu dostal oprávněně a vracet ji nemusí, na zbytek nárok nemá. Firma od něj nemůže chtít ani smluvní pokutu, protože ji v dodatku sjednat nesměla. Pokud by se chtěla bránit převodu zákazníků, musela by s ním mít uzavřenou platnou konkurenční doložku s peněžitým vyrovnáním.
Kdy bonus za setrvání nepomůže
Bonus koupí čas, nezmění důvody, proč lidé odcházejí. Pokud odchody souvisejí se špatným vedením, přetížením nebo nejasnou budoucností firmy, peníze je jen o několik měsíců odloží. Užitečné je zjistit, proč lidé skutečně odcházejí. K tomu slouží dobře vedený výstupní pohovor s odcházejícím zaměstnancem, ze kterého se dají vyčíst opakující se příčiny.
Ani odměna za setrvání neřeší situaci, kdy firma závisí na jednom člověku. Pokud kupující nebo banka vidí, že bez konkrétního zaměstnance podnik nefunguje, je to riziko i s bonusem. Souběžně s bonusem je proto rozumné předávat znalosti, popisovat postupy a připravovat zástup, aby firma po skončení retenčního období nestála na stejném místě.
Šest věcí, které do ujednání o retenčním bonusu patří
- Přesná podmínka nároku, typicky trvání pracovního poměru k určitému dni a nepodaná výpověď.
- Výše bonusu nebo způsob jejího výpočtu, například násobek měsíční mzdy.
- Rozložení výplaty, pokud se bonus vyplácí po částech, a termín každé části.
- Úprava pro skončení pracovního poměru z důvodů na straně zaměstnavatele a pro dlouhodobou nemoc.
- Vztah k ostatním odměnám, aby bylo jasné, že bonus nenahrazuje roční prémie.
- Žádná povinnost vrátit již vyplacené části a žádná smluvní pokuta.
Časté otázky
Co je retenční bonus jednoduše řečeno?
Je to odměna za to, že zaměstnanec zůstane ve firmě do dohodnutého dne nebo do konce projektu. Vyplácí se až po splnění podmínky a podle zákoníku práce jde o součást mzdy. Firmy ho používají hlavně při prodeji podniku nebo velkých změnách.
Musím bonus za setrvání vrátit, když odejdu dřív?
Část bonusu, která už byla oprávněně vyplacená, obvykle vracet nemusíte. Zákoník práce zakazuje peněžní postihy zaměstnanců a vrácení mzdy připouští jen u částek vyplacených omylem nebo nesprávně určených. Na nevyplacené části ale při nesplnění podmínky nárok nevznikne.
Je podmínka trvání pracovního poměru u bonusu zákonná?
Ano. Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 2392/2023 potvrdil, že vyplatit odměnu jen lidem, kteří jsou k rozhodnému dni stále zaměstnaní, není nerovné zacházení. Bývalý zaměstnanec není ve srovnatelném postavení se stávajícími a odměna má motivovat do budoucna.
Jak se daní bonus za setrvání ve firmě?
Stejně jako mzda. Jde o příjem ze závislé činnosti, ze kterého zaměstnavatel sráží zálohu na daň a odvádí sociální a zdravotní pojištění. Bonus se sjednává v hrubé výši, takže čistá částka je nižší podobně jako u běžné mzdy.
Kdy je lepší kvalifikační dohoda než bonus za setrvání?
Když firma platí zaměstnanci drahé vzdělání a chce, aby po jeho skončení zůstal. Kvalifikační dohoda podle § 234 zákoníku práce umožňuje sjednat setrvání nejdéle na pět let, nebo úhradu nákladů na zvýšení kvalifikace. Bonus za setrvání takovou úhradu po zaměstnanci vymáhat nedovoluje.
Zdroje
- Zákoník práce, § 109, 110, 113, 141, 234, 331, 346b a 346d, zákon č. 262/2006 Sb. (zakonyprolidi.cz)
- Rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 2392/2023 ze dne 16. 4. 2024 (ppropo.mpsv.cz)
- Zákon o daních z příjmů, § 6, zákon č. 586/1992 Sb. (zakonyprolidi.cz)




