Employer branding je souhrn všeho, co firma dělá pro to, aby ji lidé na trhu práce znali, rozuměli jí a chtěli pro ni pracovat. Česky se mu říká budování značky zaměstnavatele. Nejde o kampaň ani o hezkou kariérní stránku, ale o pověst, kterou si firma vytváří každým inzerátem, pohovorem, výplatou i odchodem zaměstnance. Tenhle návod je určený hlavně malým a středním firmám, které nemají vlastní marketingové ani personální oddělení a nábor řeší majitel nebo vedoucí.
Ve zkratce
- Značka zaměstnavatele existuje vždycky, i když se o ni firma nestará. Budovat ji znamená řídit ji vědomě.
- Pojem zavedli Tim Ambler a Simon Barrow v článku The employer brand v časopise Journal of Brand Management z roku 1996.
- Jádrem je nabídka hodnot pro zaměstnance, anglicky employee value proposition (EVP): co firma jako zaměstnavatel nabízí a co naopak očekává.
- Slib musí odpovídat realitě. Rozdíl mezi inzerátem a skutečností se ukáže v prvních měsících a vrací se jako fluktuace.
- Pro náborovou komunikaci platí pravidla zákona o zaměstnanosti, hlavně zákaz diskriminačních nabídek zaměstnání.
- Nejlevnějším nástrojem jsou vlastní zaměstnanci a férově vedený výběr.
Co je employer branding a proč se týká i malé firmy
Budování značky zaměstnavatele je dlouhodobá práce na tom, jak firmu vnímají současní, bývalí i budoucí zaměstnanci. Zahrnuje to, co firma o sobě říká navenek, ale ještě víc to, co lidé uvnitř skutečně zažívají a co pak vyprávějí známým. Cílem je, aby se na nabídku práce hlásili lidé, kteří do firmy zapadnou, a aby ti dobří neodcházeli. Malá firma tu má výhodu, protože o její pověsti rozhoduje několik desítek konkrétních zkušeností, a ty se dají ovlivnit rychleji než u korporace.
Značka zaměstnavatele vzniká i bez vašeho přičinění
Každá firma, která někoho zaměstnává, už nějakou pověst zaměstnavatele má. Tvoří ji zkušenosti uchazečů z pohovorů, recenze na portálech s hodnocením zaměstnavatelů, příběhy lidí, kteří odešli, i to, jak firma vystupuje vůči zákazníkům. Rozdíl je jen v tom, jestli tuhle pověst někdo vědomě řídí, nebo jestli vzniká náhodou. Práce na značce tedy nezačíná vymýšlením sloganu, ale zjištěním, co si o firmě lidé myslí už teď.
Odkud pojem pochází
Pojem employer brand se v odborné literatuře objevil v roce 1996, kdy ho Tim Ambler z London Business School a Simon Barrow popsali v časopise Journal of Brand Management. Přenesli do personalistiky myšlenku z marketingu: stejně jako zákazník volí mezi značkami výrobků, volí uchazeč mezi zaměstnavateli. Značku zaměstnavatele chápali jako souhrn výhod, které zaměstnání u konkrétní firmy přináší a které si lidé s firmou spojují. Z marketingu přišly i nástroje, jako je průzkum vnímání, segmentace cílových skupin a jednotná komunikace.
Nabídka hodnot pro zaměstnance: jádro značky
Britský profesní institut personalistů CIPD popisuje nabídku hodnot pro zaměstnance jako vyjádření toho, za čím organizace jako zaměstnavatel stojí, co od lidí vyžaduje a co jim nabízí. Je to vnitřní dokument, ze kterého se pak odvozuje veškerá komunikace. Neobsahuje reklamní slova, ale konkrétní odpovědi na otázku, proč by měl schopný člověk přijít právě k vám a proč by měl zůstat. Bez ní se z budování značky snadno stane sada hezkých fotek bez obsahu.
Z čeho se nabídka hodnot obvykle skládá
V praxi se nabídka hodnot rozkládá do několika oblastí. První je odměňování, tedy mzda, prémie a zaměstnanecké benefity a jejich daňové zacházení. Druhou je práce samotná: smysl, samostatnost, technologie a kolegové. Třetí je rozvoj, tedy školení, kariérní postup a možnost učit se od zkušenějších. Čtvrtou tvoří podmínky, jako je pracovní doba, práce z domova nebo jistota zaměstnání. Pátou je kultura, způsob vedení a vztahy v týmu. Malá firma nemusí vyhrát ve všech oblastech, stačí poctivě pojmenovat ty, kde je silná.
Slib, který se dá dodržet
Nejčastější chyba je nabídka hodnot sepsaná podle toho, jak by firma chtěla vypadat, ne podle toho, jaká je. Když inzerát slibuje flexibilitu a nový člověk zjistí, že odchod v půl páté je problém, firma ztratí jeho důvěru a často i jeho samotného. Lepší je přiznat i méně atraktivní stránky práce, třeba sezónní špičky nebo nutnost cestovat. Uchazeč, kterého to odradí, by stejně brzy odešel, a ten, kdo zůstane, přichází s reálnými očekáváními.
Jak budovat značku zaměstnavatele krok za krokem
Postup se dá rozdělit do čtyř fází, které na sebe navazují. Nejdřív firma zjišťuje, jak ji lidé vnímají. Potom formuluje nabídku hodnot a rozhodne, koho chce oslovit. Ve třetí fázi upraví místa, kde se uchazeči i zaměstnanci s firmou setkávají. Nakonec průběžně sleduje, jestli se změny projevují. Celý proces není jednorázový projekt, firma se mění, mění se i trh práce a nabídku hodnot je potřeba čas od času přezkoumat.
Začněte u vlastních lidí
Nejlepším zdrojem informací jsou současní zaměstnanci. Krátký anonymní dotazník nebo několik rozhovorů ukáže, proč lidé ve firmě zůstávají, co je štve a co by doporučili známému. Cenné jsou i poznatky od lidí, kteří odcházejí, proto se vyplatí zavést výstupní pohovor s odcházejícím zaměstnancem. Odpovědi se pak porovnají s tím, co firma o sobě tvrdí navenek. Místa, kde se obraz a realita rozcházejí, jsou první, na čem je potřeba pracovat.
Určete, koho chcete oslovit
Programátor, skladník a obchodník hledají v práci odlišné věci, a jedna obecná zpráva neosloví nikoho z nich. CIPD proto doporučuje nabídku hodnot pro různé skupiny zaměstnanců a uchazečů zdůrazňovat odlišně. Malá firma si obvykle vystačí se dvěma až třemi skupinami podle typu pozic, na které nejčastěji nabírá. U každé si ujasní, co tyto lidi zajímá, kde hledají práci a jaký tón komunikace jim sedí.
Projděte všechna místa kontaktu
Uchazeč se s firmou setká na mnoha místech: v inzerátu, na kariérní stránce webu, na sociálních sítích, v recenzích, v e-mailu s pozvánkou, na pohovoru a v prvních dnech v práci. Každé z těchto míst buď značku posiluje, nebo ji podkopává. Pečlivě napsaný inzerát nepomůže, když uchazeč týdny čeká na odpověď nebo se o odmítnutí nedozví vůbec. Pomáhá projít celou cestu očima uchazeče a zapsat si, kde vázne.
Nábor jako vizitka firmy
Výběrové řízení je pro většinu lidí první skutečná zkušenost s firmou, a tedy nejsilnější projev její značky. Přitom se o něm mluví, i když uchazeč místo nedostane. Celý proces od inzerátu po nástup podrobně popisuje průvodce zaměstnáváním lidí v malé firmě. Z pohledu employer brandingu jsou rozhodující tři věci: srozumitelná a pravdivá nabídka, respekt k času uchazeče a férové jednání, které se nedostane do konfliktu se zákonem.
Inzerát, který říká pravdu
Dobrý inzerát popisuje konkrétní náplň práce, požadavky, které jsou pro výkon práce skutečně potřeba, a to, co firma nabízí. Fráze jako dynamický kolektiv nebo mladý tým neříkají nic a mohou být i právně problematické. Zákon o zaměstnanosti v § 12 zakazuje nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, nejsou v souladu s pracovněprávními předpisy nebo odporují dobrým mravům. Věk, pohlaví nebo zdravotní stav se v požadavcích objevit mohou jen tam, kde to výkon práce opravdu vyžaduje. Požadavky se píšou snáz, když má firma sepsaný kompetenční model pro jednotlivé pozice, který říká, jaké chování a v jaké úrovni práce vyžaduje.
Co se na pohovoru ptát nesmí
Firma, která na pohovoru vyzvídá rodinné plány nebo náboženství, si pověst zkazí rychleji než špatným platem. Zákoník práce v § 30 dovoluje zaměstnavateli požadovat od uchazeče jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Zákon o zaměstnanosti navíc výslovně zakazuje vyžadovat například informace o národnosti, sexuální orientaci, politických postojích nebo členství v odborech. Konkrétní příklady rozebírá článek o tom, na co se na pracovním pohovoru ptát nesmíte, a obecná pravidla shrnuje text o rovném zacházení a zákazu diskriminace.
Odpověď každému uchazeči
Jedna z nejlevnějších věcí, které značce zaměstnavatele pomohou, je odpovědět každému, kdo se přihlásil, i když jen krátkým a slušným odmítnutím. Uchazeči, kteří se od firmy nikdy nic nedozvěděli, patří k nejčastějším autorům negativních recenzí. Stejně důležité je dodržet slíbený termín rozhodnutí, nebo dát vědět, že se posouvá. Osobní údaje neúspěšných uchazečů přitom firma zpracovává podle pravidel ochrany osobních údajů a neměla by je uchovávat déle, než je potřeba.
Značka zaměstnavatele uvnitř firmy
Vnější komunikace je jen polovina práce. Druhá, důležitější polovina se odehrává uvnitř, protože právě zaměstnanci rozhodují, jestli se slib z inzerátu potvrdí. Když člověk po nástupu zažije chaos, nikdo ho nečeká a nemá připravený počítač, celý předchozí dojem se rozpadne. Proto k budování značky patří dobře připravený onboarding nového zaměstnance s adaptačním plánem, srozumitelné cíle a pravidelná zpětná vazba od vedoucího.
Zaměstnanci jako nejdůvěryhodnější hlas
Uchazeči věří víc tomu, co říkají lidé z firmy, než tomu, co firma tvrdí sama o sobě. Doporučení od známého, příspěvek zaměstnance na sociální síti nebo jeho zmínka na pohovoru mají větší váhu než sebelepší reklama. Firma může zaměstnance podpořit, třeba náborovým programem s odměnou za doporučení nebo prostorem, aby o své práci mluvili. Nutit je ale nemá smysl: vynucené nadšení je poznat a působí opačně, než má.
Jak se loučit
Způsob, jakým firma ukončuje pracovní poměr, vypovídá o její kultuře stejně jako nábor. Bývalý zaměstnanec, se kterým se firma rozešla slušně, často dál firmu doporučuje, vrací se jako zákazník nebo se po letech vrátí i jako zaměstnanec. Kdo naopak odchází ponížený nebo bez vyplacené mzdy, bude o tom mluvit dlouho. Férově vystavené dokumenty, předání práce bez napětí a poděkování nic nestojí a pověsti pomáhají.
Jak poznat, že employer branding funguje
Výsledky se neprojeví za týden, ale dají se sledovat. Malé firmě stačí několik jednoduchých ukazatelů, které stejně zná: kolik relevantních odpovědí přijde na inzerát, jak dlouho trvá obsadit pozici, kolik lidí odejde během zkušební doby a jaká je celková fluktuace za rok. Užitečné je ptát se nových zaměstnanců, kde se o firmě dozvěděli a co je přesvědčilo. Ukazatele se vyplatí zapisovat pravidelně, aby bylo vidět, jestli se změny projevují.
Kvalitativní signály
Vedle čísel mají váhu i měkčí signály. Uchazeči na pohovoru sami zmiňují konkrétní věci z vaší nabídky, protože si o firmě něco přečetli. Zaměstnanci doporučují známé. Recenze na portálech s hodnocením zaměstnavatelů jsou vyváženější a firma na ně věcně odpovídá. Když chcete značku zaměstnavatele propojit s firemními cíli, pomůže metoda OKR pro cíle a klíčové výsledky, ve které se zlepšení náboru dá zapsat jako měřitelný klíčový výsledek.
Šest chyb, kterým se vyhnout
- Slibovat, co firma nedodrží. Rozpor mezi inzerátem a realitou vede k odchodům ve zkušební době.
- Kopírovat korporace. Malá firma nemá stejné zdroje, ale má blízkost k majiteli a rychlá rozhodnutí. To je její přednost.
- Vynechat vlastní zaměstnance. Značka postavená bez jejich názoru nebude důvěryhodná.
- Nechávat uchazeče bez odpovědi. Mlčení po pohovoru poškodí pověst víc než odmítnutí.
- Psát diskriminační požadavky. Kromě pověsti hrozí i řízení o přestupku podle zákona o zaměstnanosti.
- Brát budování značky jako jednorázovou kampaň. Bez průběžné péče se pověst vrátí tam, kde byla.
Časté otázky
Co znamená employer branding česky?
Česky se používá výraz budování značky zaměstnavatele. Jde o dlouhodobou práci na tom, jak firmu vnímají uchazeči, současní i bývalí zaměstnanci. Zahrnuje komunikaci navenek, ale hlavně skutečnou zkušenost lidí, kteří ve firmě pracují.
Vyplatí se budování značky zaměstnavatele i firmě s deseti zaměstnanci?
Ano, i když bude vypadat jinak než u korporace. Malá firma nepotřebuje kampaně, stačí pravdivé inzeráty, slušná komunikace s uchazeči, dobrý nástup nových lidí a spokojení zaměstnanci, kteří firmu doporučí. Každý obsazený člověk má v malé firmě velkou váhu, takže chyba při náboru bolí víc.
Jaký je rozdíl mezi employer brandingem a EVP?
Nabídka hodnot pro zaměstnance, zkráceně EVP, je obsah: co firma nabízí a co očekává. Employer branding je celá práce s pověstí zaměstnavatele, která z tohoto obsahu vychází, od průzkumu přes komunikaci až po zkušenost zaměstnanců. EVP je tedy základ, na kterém značka stojí.
Co nesmí být v inzerátu na pracovní místo?
Zákon o zaměstnanosti zakazuje nabídky zaměstnání s diskriminačním charakterem, nabídky v rozporu s pracovněprávními předpisy a nabídky odporující dobrým mravům. Požadavky na věk, pohlaví nebo zdravotní stav jsou přípustné jen tam, kde je výkon práce opravdu vyžaduje. Bezpečnější je popisovat schopnosti a dovednosti než osobní vlastnosti.
Jak dlouho trvá, než se employer branding projeví?
Obvykle měsíce, ne týdny. Některé změny, třeba odpovídání všem uchazečům nebo lepší inzeráty, se projeví rychle na počtu a kvalitě přihlášek. Pověst mezi lidmi a v recenzích se ale mění pomalu, protože vychází z mnoha jednotlivých zkušeností.
Zdroje
- Zákon o zaměstnanosti, zákon č. 435/2004 Sb., § 4 a 12 (zakonyprolidi.cz)
- Zákoník práce, zákon č. 262/2006 Sb., § 30 (zakonyprolidi.cz)
- Employer brand, factsheet CIPD (cipd.org)



